Text se minul účinkem, prvoplánové edukace bylo málo. Málo jsem rozvedl, jak a čím Galícii poznamenala staletí emigrace z chudoby. Neuvedl jsem, že mé první setkání s galicijskými dudáky bylo začátkem devadesátých let v bavorském Norimberku, kde vystupoval soubor, vytvořený emigranty v 60. letech. Nechtěl jsem prodlužovat text údaji o historii dávné i nedávné, o politických, hospodářských, společenských poměrech, o nerovném postavení žen a negramotnosti, o národnostním útisku za frankistického režimu.

Obávám se, že ani tak bych Petra Nachtmanna neodradil od pokušení využít příležitosti a předvést srovnávací cvičení na téma Che Guevara versus Hess.

Španělsko od smrti Franka v roce 1975 prošlo cestou, jejímž výsledkem je život v demokratických poměrech byť s nedostatky, tak jako ostatně kdekoliv jinde. Jen úplná ztráta soudnosti však může vést k dojmu, názoru či tvrzení, že zemi na kterékoliv úrovni ovládají extremistické síly.

27. května 2007 se v celém Španělsku konaly poslední komunální volby. V okrsku Oleiros s 33 000 obyvateli byla zvolena místní rada, která má 21 členů. Křesla dle výsledku voleb byla rozdělena následovně:

• 9 křesel nezávislí, v případě Oleiros měla kandidátka název Alternativa dos Vecinos
• 7 křesel Partido Popular, lidovci reprezentující pravici
• 4 křesla PSdeG – PSOE, galícijští socialisté
• 1 křeslo BNG – Bloc Nacionalista Gallego

"Nacionalisty" s jedním křeslem lze označit za politický proud nalevo od socialistů. Skutečně extremistické síly (včetně Falangy) končí v parlamentních i komunálních volbách s výsledky v řádu desetin procenta a méně.

O výstavbě památníku Che Guevary v Oleiros muselo rozhodnout nejméně 11 radních - tak demokracie funguje. Lidovce z podpory záměru vyloučíme a tak lze snadno usoudit, že spolu se socialisty a nacionalistou ještě nejméně šest nezávislých radních muselo pro výdaj ve výši 180 000 Euro zvednout ruku. Jedním z nich byl i starosta, který se prosazením záměru netajil.

A starosta byl také zvolen dříve demokratickou většinou.

Hodnotový koncept se liší nejen mezi Evropou a Latinskou Amerikou, jak Kotrba cituje profesora Ivo Bartečka, ale i - a to mi šlo především – mezi různými částmi Evropy.

Cestování, pozorné poznávání, pokoru k odlišnostem a snahu pochopit ty druhé považuji za nástroj boje se sebestředností, proti xenofobii, přesvědčení o jediné, té mé pravdě.

Hodnotová měřítka jsou jiná v místě i v čase.

Mám strach z lidí, kterým je vše jasné. Vědí, koho označit za komunistu, koho za teroristu, koho za komunistického teroristu. Vědí, že sympatie k tomu, kdo byl komunistický "terorista", mohou mít jen extrémní levičáci a ti jsou vlastně stejní jako ti pravicoví extremisté, tedy fašisti.

Milí Oleirští, nejméně dvanáct tisíc z vás jste extremističtí levičáci, protože jste svými hlasy zvolili radnici, která vzdává hold komunistickému teroristovi.

A přitom nevypadají. Ani ti na ulici, ani ti na radnici (sekce Alcaldía/A Corporación Municipal).

Nejnavštěvovanější film uvedený do španělských kin v minulém týdnu má název „Che, el argentino“. Sál byl opravdu plný. Přišli jsme těsně před začátkem a museli jsme sedět ve druhé řadě. Ve filmu byly i Guevarovy soudy a popravy během bojů o Santa Claru a tažení na Havanu. V kině byli muži i ženy, mladí i staří, místní i přivandrovalí, Latinos i Evropané. Benicio Del Toro, portorický herec obdržel ve francouzském Cannes cenu za mužský výkon v hlavní roli. Takový je dnešní svět a jeho hodnoty.