Při přesnějším pojmenování problémů ale dám autorovi článku v mnohém za pravdu. Nejspíš je u nás mnohem snazší přestěhovat se do nemovitosti s nižším nájem než prodat nemovitost zatíženou hypotékou - obojí v případě, že nejsem schopen platit. V takovém případě je samozřejmě zátěž hypotékou větší problém. Je také rozdíl, využívám-li svého zadlužení k pokrytí - nazvěme to tak - základnějších rodinných potřeb jako pořízení bydlení nebo automobilu, narozdíl od zadlužování se kvůli zbytnějším věcem jako dovolená, elektronika apod., kdy je většinou i vyšší úrok a člověk se snadněji dostane do začarovaného kruhu jen proto, že si neodřekl něco, na co si nenašetřil. Nehledě na to, že koupí nemovitosti na hypotéku získávám určité aktivum, které mi později buď ušetří náklady (placení nájmu), nebo jej můžu prodat. Nejsou to tedy stoprocentně "prožrané" peníze jako u dluhu kvůli dovolené.

Tomášem Stýblem zmíněný problém souvisí velmi s celkovou finanční gramotností naší spotřebitelské populace, která by se podle mého měla kultivovat stejně důsledně jako chování finančních institucí.