|
26. 7. 2008
Space War: Naše nynější krizeWilliam S. Lind
Ve válce, stejně jako v životě, spočívá tajemství úspěchu ve schopnosti zachovat si široký vějíř možností dalšího postupu. Právě toto tajemství bylo základem přístupu polního maršála Helmutha von Moltkeho staršího k operačnímu umění, v protikladu ke škole polního maršála Alfreda von Schlieffen s jeho krátkozrakou orientací na jedinou variantu. Seznam velitelů a národů, jejichž jediné řešení selhalo, je opravdu dlouhý. (Von Moltke byl autorem operačního plánu, s nímž Prusko v roce 1870 porazilo Francii a vynutilo si sjednocení Německa. Von Schlieffen naproti tomu navrhl operační plán, který po neúspěchu na Marně připravil Německo o vyhlídky na vítězství v I. světové válce - KD.) Ať už post amerického prezidenta a hlavního velitele v lednu 2009 převezme kdokoliv, bude čelit rapidně se zužujícímu vějíři možných voleb. Po pádu komunismu a Sovětského svazu v 90. letech se prostor volby pro USA rozšířil takřka do nekonečna. Mezitím však řada chybných rozhodnutí omezila další možnosti na pouhý zlomek - a žádné z těch, které ještě zbyly, není zvlášť atraktivní. |
|
Co se týče zahraničněpolitické sféry, většina světa nyní doufá v úpadek Spojených států. Odcizili jsme se Rusům, popudili Číňany a Evropany zatáhli do "války proti terorismu", která se - kromě vládnoucích elit - všude těší minimální podpoře. Prakticky v kterékoliv evropské zemi by zítra veřejnost hlasovala pro odchod z Afgánistánu, jen kdyby měla šanci se vyjádřit. Elity s námi spolupracují pouze kvůli zbytkovému strachu z "odcizení Američanům", podobně jako se německé impérium císaře Viléma II. obávalo "odcizení Rakušanům", pokud by nepodpořilo císaře Františka Josefa při vstupu do I. světové války. Po vojenské stránce se USA změnily v jakéhosi hadího muže, který zahrabal jednotlivé části svého těla v různých tekutých píscích. Spojené státy spoléhají na růst stability v Iráku, nicméně tamní neexistence státu může doslova přes noc vyústit destabilizaci. Afgánská válka se vyvíjí směrem ve všech afgánských válkách obvyklým, když se paštunské kmeny pomalu sjednocují ke společné akci proti okupantům. Vedlejší účinky afgánské války destabilizují Pákistán, zatímco Washington celý proces urychluje, když vznáší nerealistické požadavky na Írán nebo Izrael, který funguje coby prostředník amerických zájmů. To hrozí uvrhnout Irák zpět do chaosu, jakmile se proti nám postaví proíránské šíitské milice na jihu země. Nicméně nadcházející krize na Středním Východě bychom neměli vidět izolovaně. Působí totiž v kombinaci s kritickým hospodářským otřesem a krizí spotřebitelské důvěry v samotných Spojených státech. Zdá se, že americký lid zapomněl na základní fakt -- že totiž žádná státní akce není tak drahá jako válka. FED se nyní snaží čelit celospektrální finanční panice tím, že se sám změní v zastavárnu - avšak nikdo neví, jak dlouho bude tento trik fungovat. Celý systém "letadlo", v nějž se americká ekonomika proměnila, závisí na tom, zda každý den ze zahraničí dorazí zhruba 2 miliardy dolarů. A co nás čeká, až se neobjeví? Z krize se můžeme dostat jen tehdy, pokud snížíme své zahraničněpolitické ambice, omezíme vládní výdaje až do doby, než se rozpočet dostane z červených čísel; až zlepšíme obchodní bilanci kvůli posílení dolaru a zbavíme se závislosti na dovozu ropy. Bude to sice bolet, ale ne tolik jako kombinace porážky, hospodářské deprese a hyperinflace. Lindův text na serveru Space War, část I.PDF
Lindův text na serveru Space War, část II.PDF shrnul a přeložil Karel Dolejší |
