Viktor Jesin, bývalý náčelník hlavního štábu raketových vojsk strategického určení, navrhuje, pokud by nebyla stávající opatření dostatečně účinná, rozvinout systém orbitálních balistických raket, které byly v minulosti utlumeny. Kromě toho se domnívá, že přirozeným odvetným krokem by také mělo být umístění raket systému Iskander-M v oblasti Kaliningradu. Stejně jako umístění letky strategických bombardérů TU-22 na stejném místě.

Systém orbitálních raket byl v Sovětském svazu vyvinut ještě v sedmdesátých letech. Byl založen na balistických raketách 8K-67, které startovaly jako obyčejné rakety, dosáhly určené oběžná dráhy a po necelém jednom oběhu Země úspěšně zasahovaly určené cíle. I když tento systém byl vyřazen z výzbroje v souvislosti s podepsáním dohod o omezení strategických raket již v osmdesátých letech, je to stále velmi efektivní systém. Umožňoval by totiž obejít americký systém PRO, který je dnes zaměřen jen na rakety letící přes Severní pól. V tomto systému mohou rakety přilétat i z jiných směrů zejména pak na drahách vedených přes Jižní pól.

Platnost smlouvy o omezení strategických raket vyprší v příštím roce a USA ji nemají v úmyslu prodloužit, jak už několikrát deklarovaly. Podle jeho názoru se proto Moskva nemusí cítit již dále omezována a tak si může „trochu pohrát se svaly“, když tak činí i druhá strana. K tomu má dostatečný technologický náskok z minulosti.

Vladimír Dvorkin, bývalý šéf výzkumného ústavu ministerstva obrany, který se také zabýval plánováním jaderných úderů, pak vysvětlil, že možnou asymetrickou odpovědí na americkou PRO je vybavit rakety Topol hyperzvukovými manévrujícími jadernými bloky. Ty jsou dnes jak na modernizovaných Topolech M a také na vyvíjené raketě Bulava, kterou budou vybaveny nové ruské ponorky.

Jak objasnil Dvorkin zvláštností těchto bojových hlavic je to, že neletí po „normální“ balistické křivce ale po „klikaté“ trajektorii, jejíž průběh nemůže systém PRO pročítat a tudíž nemůže ji ani sestřelit. Rozmisťovaný systém PRO je schopen na základě analýzy vzestupné fáze letu vypočítat balistickou křivku rakety a tedy další průběh jejího letu a zaútočit na ni ve střední dráze letu. Ve finální (sestupné) fázi to již nemusí být úspěšné, neboť raketa nese více hlavic, které se v této fázi odpoutávají od nosiče a tudíž není schopna zasáhnout více než jednu hlavici.

Protože tyto nové ruské rakety jsou schopny měnit ve vysoké rychlosti jak výšku, tak i směr letu, pak žádný z dosud známých obranných systémů nemůže tuto raketu sestřelit – současná elektronika není schopna spočítat prvky dráhy letu a tudíž není ani schopna tuto raketu zaměřit antiraketu, která navíc nemá ani odpovídající rychlost, aby letící raketu mohla dohonit.

I když lze o mnohém, co bylo v posledních dnech napsáno pochybovat, je jisté, že rozmístění PRO v Evropě, nevyhnutelně povede k dalšímu kolu zbrojení – tentokrát v oblasti nejnebezpečnější – ve vývoji dalších jaderných zbraní.

Пойти другим путем - Как российские военные могут "поиграть мускулами"? ZDE