Snad největší strach je v případě nedostatku ropy z imobility automobilové. Vyčerpala se věda a technika na spalovacím motoru? Dnes můžeme odpovědět, že nikoli. Zatímco ještě před pár lety byl ,,hudbou budoucnosti" sériově vyráběný elektromobil, tj. automobil s pohonem na elektřinu místo benzínu, který by měl jízdní parametry (včetně například dojezdu) srovnatelné s automobilem, dnes tomu tak není a na světovém trhu se začínají objevovat elektromobily, které se svými vlastnostmi automobilům přibližují.

Jsou zatím spíše specializované na krátké dojezdy z ,,města do města", ale tento dojezd ,,do práce" již dávno stačí. Ve světě je snaha o zvýhodňování těchto elektromobilů a tak například v Londýně (které patří mezi města s největším vzrůstem počtu elektromobilů, počet je v řádu několik tisíců) jsou elektromobily osvobozeny od poplatků za vjezd do centra, bezplatné dobíjení apod. Francie například přispívá na nákup elektromobilu téměř 100 000 Kč.

Spíše na okraj dodejme, že prodej elektromobilů (ve větším měřítku) ještě nebyl v ČR zahájen a o jejich existenci je zde téměř nulová informovanost (ta by předešla leckterým ,,hysterickým" záchvatům). Zajímavé také je, že na rozdíl od mnoha zemí světa, kde je možné čerpat na nákup elektromobilů finanční dotace, či jejich provoz není zatížen daněmi a jinými poplatky (například z dovozu), v ČR prozatím žádné podobné programy neexistují a ani nejsou navrhovány.

Sám se však trápím následující otázkou: na jedné straně nedokážu pochopit, proč jsou lidé hypnotizováni do té míry, že slepou uličku, kterou je na ropě založená automobilová doprava, vnímají jako jedinou možnou cestu vývoje. Na straně druhé se domnívám, že nově nastoupená cesta elektromobilů bude, právě z opojení z novoty a neznalosti rizika, pomáhat maskovat vzrůstající ekologickou katastrofu.

Ano, ropná krize se snad ukáže jako příležitost, jak (mimo jiné) skoncovat s drahou, hlučnou a smradlavou dopravou, zbavit se ropných spekulantů a především strachu z imobility.

Nicméně každá naše technika si bere nějakou daň a nikdy není schopna odstranit konflikt, který s přírodou ,,vedeme". I elektromobily zatěžují životní prostředí, jen se zplodiny a zátěž na Zemi přesouvají jinam; například na tisíce tun použitých akumulátorů, které se stanou naší ,,každodenností" jako je dnes smog za okny.

Je namístě se obávat, že se zátěž nasměruje někam, kde (opět) nebude dlouhá léta pozorována, až vyústí v další krizi; tentokrát s výrazně větším dluhem čítající i dluh za znečištění stávající dopravou.

Řekněme to, alespoň na závěr, upřímně: krize, která se před námi objevuje, není ropnou krizí.