26. 6. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 6. 2008

Proč byly postoje Václava Havla kýčem

Reakce na polemickou reakci Viléma Prečana "Argumentujme věcně" k článku Zdeňka Vyšohlída "Jaro normálního politického myšlení"

Historik formátu Viléma Prečana by se neměl uchylovat k ignorování faktů historie tak nedávné, jakou je davové cinkání klíči na českých náměstích, o kterém se podařilo několika dramaturgům, několika scénáristům a několika režisérům vzbudit dojem, že se ho snad tehdejší systém lekl tak, že se rozpadl... Nejhorší píárista je ten, který uvěří vlastním konstrukcím. "Odvaha tváří v tvář mocenským, policejním a soudním aparátům komunistického režimu"- tak Havla charakterizuje Prečan ve spekulativním propojení socialismu s lidskou tváří, s "neziskovým" humanrightismem nepolitické politiky, která otevřela Pandořinu skříňku tunelářům a divokému "transitions" východoevropských politik a ekonomik. Ona prominentní figura pražského disentu se prosazovala tak snadno mimo jiné proto, že se stala dobře formovatelnou figurou na šachovnici jiných. Stala se bonsají, která měla potenciál přerůst ve strom nového vývoje. Tak proč si tu hru na japonského nadačního šlechtitele nezahrát?

První deflorace

Stačí dohledat projevy onoho "hrdiny" před "plyšákem" a po něm. Stačí konfrontovat jeho touhu zrušit NATO, nebo být prostředníkem v komunikaci CIA a KGB. Postavit pomník neutralitě formou dvou dohod československé rozvědky. Na jedné straně dohodou s KGB, na druhé straně dohodu s CIA. Obojí ale nejde naráz, zvlášť když BND je za humny, drží na řadu lidí kompromateriály a Italům předá naivní křesťanský ministr vnitra seznam českých rezidentů v zahraničí... Diletanti takto v prvních chvílích vládli.

Havel chtěl zvrátit dějinnou logiku bipolárního světa, dokud mu nevysvětlili, že to nejde. Potud je pravdivá paralela mezi ním a Dubčekem. Dubček si to nechal vysvětlit v Moskvě, Havel ve Washingtonu. Dubčeka při tom věznili, Havla při tom oslavovali. Výsledek byl stejný: u Dubčeka pendrekový zákon po návratu a trapný odchod do zatrpklého privátu, u Havla privatizační zákony, rozpad Československa a rozpad OF na politické partaje. Davidovo srdce nad Hradem, posléze zakryté jako otazník. NATO se nerozpadlo, české a slovenské zbrojovky (ač zdecimované) vyrábět a vyvážet zbraně nepřestaly. Svět se s vládou Václava Havla v Československé pomlčkové republice nestal lepší a Havel nebyl jmenován generálním tajemníkem OSN. Dlouhodobý plán I. správy FMV na jednu z největších operací české tajné služby nevyšel. Protivníkem starých konspirátorů se stal čas a jiní konspirátoři na druhé straně. Poté počínající senilita a jiné starosti všech ostatních. A až se Havel definitivně ztrapnil, dostal americkou demokratickou výslužku v podobě potlesku na Fóru 2000 a několika státních večeří. Inscenovali mu hry v Británii i jinde. Dnes rozvrací systémy v exotičtějších zemích, zájmových sférách USA, kde jeho prohry ještě neznají. Propaganda může slavit úspěchy...

Svou roli ale Havel splnil všem a nejen výtěžek z Lucerny mu byl odměnou - to byly jen nutné režijní výdaje. Jedněm ("bývalým") zachoval po bezporuchovém předání moci nad lidem patnáct let klidu na dožití a schopnost přežití v novém systému (s možností si nakrást, byť beze cti a veřejného respektu - jak jinak) . Těch několik málo, kteří vědí, mu vždy neopomenou poděkovat osobně. Zbytek se staví ostentativně do pozice zatrpklých poražených, i když je nikdo neporazil, neb moc odevzdali dobrovolně. Nic jiného dělat ani nemohli, neb už v roce 1987 Gorbačov řekl, že se rok 1968 opakovat nebude. Husáka to mrzelo. Havla ne. Druhým ("novým") dal Havel za státní peníze (čti majetek všeho lidu) možnost simulovat elitu tohoto státu (s nakradeným majetkem v divoké privatizaci přímých prodejů a posléze kupónů; beze cti a veřejného respektu - jak jinak nazvat Komanického, Koženého, Krejčíře a stovky dalších). Třetím ("staronovým") dal potlesk naivních davů, možnost sebeoslavných knih (v rámci krachujícího vydavatelského trhu, dnes v Levných knihách a bazarech), monopolní potlesk režimních publicistů a novinářů, pochybnou čest a veřejný respekt (včetně Respektu, o který se vzápětí připravili sami. Připravili se i o respekt s malým "r", protože chtěli ještě navíc restituce klášterů, zámků a katedrál, některým stačily i činžáky).

Jak Václav Havel podruhé o panictví přišel

To vše stihl absurdní dramatik po svém prohlédnutí z naivity. A on byl do určitého okamžiku naivní. Věřil, že skautské heslo, se kterým šel do války proti systému, povznese národ, Evropu, svět. Věřil, že nepolitická politika a moc bezmocných jsou budoucností Evropy. Věřil v multikulti lásku a pravdu, bez ohledu na zájmy nadnárodních korporací a mocenské oligarchie. Mohl se poučit - na životním osudu dvou mužů tehdejšího dialogu Východu se Západem.

Armand Hammer (1898-1990), americký obchodník s pšenicí pro Lenina, s ropou Muhammara Kaddáfího pro Američany, obchodník s léčivy do SSSR i RVHP se stal i symbolem gorbačovské perestrojky v mezinárodním obchodu, symbolem prorážení železné opony mírovými dolary. Pro jedny symbolem "Red Capitalist Prince", pro druhé symbolem "comintern man" či "a rotten bunch" (cit. J. Edgar Hoover , stejný názor na Hammera sdíleli někteří z chytřejších amerických neocons, v té době ještě pouze "cons"). George H. W. Bush ne, ten mu prominul nelegální sponzoring Republikánské strany. Díky Hammerovi odstartovali svou dráhu mnozí američtí politici z obou táborů - prezident Richard Nixon (dostal peníze přímo) i senátor Albert Gore (zbohatl na uhlí). Mimo evropské, americké i bulharské řády dostal i pákistánskou mírovou cenu Hilal-i-Quaid-Azam... Umřel krátce poté, co železná opona padla. Byl jediným mužem, kterého znali osobně Vladimír Iljič Lenin i Ronald Reagan. Václav Havel ho znal také.

Sir Clive Sinclair, britský technolog, byl pionýrem nových technologií v době, kdy jim rozuměl ještě málokdo. Sinclair Radionics byla založena v roce 1961. Počítač ZX80 spatřil světlo světa jako "hračka" v roce 1980 a vydal se "baťovskou" cestou. Cena £99.95 fascinovala technické nadšence v celém světě. Stejně jako v roce 1982 ZX Spectrum. Jen málokdo ví, že jeho "MetaLab" research centre v Milton Hall u Cambridge se pustila do vývoje daleko strategičtějších prvků příštího tisíciletí. A nebyl to jen počítač třetí generace ZX8301 a ZX8302, později nazvaný Sinclair QL- Quantum Leap v roce 1984 byl prvním spotřebním počítačem s multitaskingovým operačním systémem QDOS. Ještě před nástupem Gorbačova byl ale osud systému QL zpečetěn, o rok později Sinclair jeho výrobu pozastavil. Na trh se mezitím dostal Commodore Amiga, který zvládal lepší grafiku, operační systém s multitaskingem a s lepším uživatelským rozhraním. Amiga byla postavena prakticky na totožném procesoru jako QL -- jejím srdcem byla 32-bitová Motorola 68000 (registry dlouhé 32 bitů, 16-bitová datová sběrnice), zatímco QL poháněla Motorola 68008, která měla datovou sběrnici zúženou na 8 bitů (vnitřek byl v zásadě totožný s 68000, včetně mikrokódu), poznamenává Petr Nachtmann.

Sandy Q-XT 640 byl PC s 512K RAM bez IBM i bez Gatese. Thor 1 bylo PC s 20MB HDD. Futura QLT měl 8MB RAM, MIDI a 16bit video. SQLW byl 32bitový počítač s koprocesorem. OPD Merlin Tonto byl první komunikátor s built-in modemem a disky microdrive. QUBBESoft s operačním systémem EPOC, in built aplikacemi PSIONu a motherboardem Aurora měl být prvním masově vyráběným 32bitovým počítačem pro veřejnost. Q40 a Q60 byly jedny z prvních linuxových vlaštovek multimedií, high res grafiky, ethernetového propojení, cad aplikací ap. Nakonec tuto roli po nich převzaly Amigy a později PC. Zakladatel projektu Linux Linus Torvalds před koupí PC s procesorem Intel 80386 prý používal právě QL, tvrdí Nachtmann. Možná. Není účelem tohoto nostalgického povzdechu vyjmenovat všechno, jen připomenout člověka, který myslel "jinak".

Sinclair doplatil v závěru studené války na nápad rozběhnout masovou výrobu 32bitových počítačů na bázi motherboardů Aurora v Gorbačovově Sovětském svaze. Kus za sto liber. Představa, že by SSSR dostal kompletní technologii výroby masového 32bitového počítače, nenadchla tehdy nikoho, nejméně ty, kteří drželi možný technologický vývoj za železnou oponou pod krkem - program COCOM. Na řízení palby tanku stačí osmibitový computer, 32 bit uřídí i jadernou střelu, s multitaskingovým operačním systémem QDOS pak celou baterii PVO.

Petr Nachtmann poznamenává, že v zemích RVHP byly v té době úspěšně klonovány 32-bitové počítače řad IBM S/360, S/370 a DEC VAX. Již dříve v nich byly vyvíjeny další počítače vlastní konstrukce, z nichž některé měly ještě delší registry, zajímavý byl například 48-bitový BESM-6 (navržen v roce 1966, vyráběn 1968-1987, řídil mj. sovětskou část projektu Sojuz-Apollo a jeho varianta 5E26 řídila (řídí?) mobilní protiletecký raketový komplex S-300. To ano, ale to byly sálové mašiny, nevešly se do tašky a nestály sto liber....

Jednomu strategicky naivnímu britskému lordovi se zhroutilo podnikání ze dne na den, ruští pionýři si nemohli hrát s 32bitovým Spectrem nazvaným Aurora a svět přijal PC náboženství Billa Gatese a jeho MS-DOS. Linux se pak už rodil pro jiné počítače a PSION se zkriplil na nevinnou kalkulačku pro snoby. Sinclair odešel po rozhovoru s královnou do důchodu s rentou, Michail Gorbačov prosadil glasnosť i suchý zákon a padl, a projekt QUBBESoft se zhroutil stejně jako Sovětský svaz.

Havel Sinclaira neznal, jeho bratr ale jeho počítače ano. Země RVHP skončily u ruské kopie procesoru 8086, v Německu vyráběli Z80 pod názvem U880B a v Československu Tesla Rožnov kopírovala 8080A od Intelu. COCOM (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls) embargoval PC-AT do roku 1990 a PC 386 ještě dlouho po sametu (COCOM ukončil svou činnost až v březnu 1994) a na pašování těchto počítačů do zemí socialistického bloku přes špiony prolezlou Vídeň a moravské celnice vydělali do pádu federace první miliony čeští veksláci, kteří se dnes nazývají miliardáři. Dokonce i první internetový hub v Praze byl postaven na pašovaných computerech... Ekonomové úspěšně prchali před právníky a disidenti psali knihy, které nikdo nečetl. Pokrok šel ruku v ruce se zločinem a Václav Havel byl této zemi prezidentem.

Umění a jeho protiklad

Proč jsou postoje Václava Havla kýčem? Protože podle nich sám nikdy nežil. Ani v tom kriminále. Natožpak na Hradě. Humanista by nikdy neinicioval války. Humanista by nikdy neschvaloval bombardování, natožpak Bělehradu. Humanista by nemluvil o etice, když on sám uzavřel řadu velmi temných pragmatických dohod. Kýč je příliš okázalý, triviální nebo "laciný", podbízivý, kalkuluje se silným emocionálním nábojem. Kýč nesleduje zobrazení prožitku, ale komerční záměry. Nejde o pravdivé sdělení. Kýč cíleně kalkuluje s psychologií vnímatele. Manipuluje. Kýč je falešné vědomí v umění i v politice.

Politika i dramata Václava Havla, nahlíženy prizmatem historické zkušenosti s autorem a jeho životem, JSOU KÝČ. A to je řečeno ještě velmi diplomaticky, jiní hovoří o válečném zločinci a zrádci. Umělci se vysmívají, nebo umělcem pohrdají.

                 
Obsah vydání       26. 6. 2008
26. 6. 2008 Nemocnice zavádějí seznam věcí, které je nutno před operací zkontrolovat
26. 6. 2008 O "lopatách" a o vzdělání Ivan Odilo Štampach
26. 6. 2008 Škola žádá kreativitu Michal  Giboda
26. 6. 2008 Argumentujme věcně Vilém  Prečan
25. 6. 2008 Proč byly postoje Václava Havla kýčem Štěpán  Kotrba
26. 6. 2008 Musím dát za pravdu Kotrbovi i Prečanovi Jan  Čulík
26. 6. 2008 Naivní představy o minulosti Štěpán  Kotrba
26. 6. 2008 Václav Havel mezi "předními intelektuály" -- za jakou cenu? Martin  Hudec
26. 6. 2008 Michael  Marčák
26. 6. 2008 Melčák, Pohanka, Snítilý, Wolf a...kdo bude další? Miroslav  Pořízek
26. 6. 2008 Parkanová zrušila soubor Ondráš
26. 6. 2008 Každodenní hospodářští komentátoři v televizi, aneb S narůžovělými brýlemi o skutečnosti Uwe  Ladwig
26. 6. 2008 Írán: hledání cesty Miroslav  Polreich
26. 6. 2008 Jan  Borna
25. 6. 2008 Tisk je zosobněním spiknutí mezinárodního kapitálu Pavel  Janíčko
25. 6. 2008 Musíte umět anglicky Jan  Čulík
26. 6. 2008 Kapitalismus a svoboda tisku Milan  Valach
26. 6. 2008 Ve zralých demokraciích nemá "kapitalismus" informační monopol Jan  Čulík
25. 6. 2008 Zrovna Lída Rakušanová by měla principům nestranné žurnalistiky rozumět Jan  Čulík
25. 6. 2008 Žijeme dnes v policejním státě?
25. 6. 2008 Boris Johnson: Nejsou Tony Blair a George Bush skutečnými válečnými zločinci?
26. 6. 2008 Hlad a podvýživa nemohou být odstraněny symbolickými dary
18. 6. 2008 O co šlo v roce 1968: Další dokumenty Vilém  Prečan
18. 6. 2008 Sedm pražských dnů v srpnu 1968 a další klíčové dokumenty
25. 6. 2008 Lidé v ČR nedokážou připustit, že neexistuje jediná pravda Boris  Cvek
25. 6. 2008 Soud odmítl požadavek milionáře, aby se konalo referendum o Lisabonské smlouvě
25. 6. 2008 Nečas jako Štěpán František  Řezáč
6. 6. 2008 Hospodaření OSBL za květen 2008

Umělci, kultura a kolaborace? Za komunismu... RSS 2.0      Historie >
25. 6. 2008 Proč byly postoje Václava Havla kýčem Štěpán  Kotrba
31. 3. 2008 Diskreditace hnutí Ne základnám pokračuje - jenže selektivně Štěpán  Kotrba
27. 3. 2008 Kdo všechno "ovlivňoval studenou válku ve prospěch Západu"? Štěpán  Kotrba
14. 11. 2007 Hutka odkryl palčivé místo moderních českých dějin Michal  Rusek
29. 3. 2007 Když Potůček naslouchal antikomunistům mezi bývalými komunisty Štěpán  Kotrba
1. 11. 2004 Havel i Klaus reagovali na komunistický režim podobně - nedostatečně Bohumil  Kartous
30. 10. 2004 A co Čalfa u Havla?   
29. 10. 2004 Pane generálmajore, promiňte Bohumil  Kartous
29. 10. 2004 Národně stmelující gesto? Jan  Čulík
29. 10. 2004 Kulturní politika a politizace kultury Štěpán  Kotrba
29. 10. 2004 Projev prezidenta republiky Václava Klause 28. října 2004   
29. 10. 2004 Vávra nebyl apolitický umělec Bohumil  Kartous
29. 10. 2004 Je Vávrovo vyznamenání absurdní?   
29. 10. 2004 O generálu Fajtlovi   
31. 8. 2004 Sloboda, demokracia, právny štát a iné opojné slova Andrej  Sablič

Co je podstatou uměleckého díla RSS 2.0      Historie >
25. 6. 2008 Proč byly postoje Václava Havla kýčem Štěpán  Kotrba
20. 2. 2006 Krátká nevědecká úvaha o umění Martin  Damašek
14. 11. 2005 Devadesáté páté výročí úmrtí L. N. Tolstého Jiří  Nezval
17. 10. 2005 Brak Filip  Sklenář
13. 10. 2005 Přátelé pokleslých forem Milan  Černý
26. 9. 2005 Chvála braku Milan  Černý
7. 9. 2005 Tunel umění Alex  Koenigsmark
5. 9. 2005 Systém státních dotací je bojem o moc Jan  Samohýl
5. 9. 2005 Vysvětlovat prospěch z umění je jako vysvětlovat zamilovanost Jiří  Holý
5. 9. 2005 Umění je tyranií, překrucuje skutečnost a chová se k ní jako k děvce Jan  Paul
5. 9. 2005 Státní dotace jsou pro umění zhoubné Boris  Cvek
5. 9. 2005 Má stát dotovat umění?   
2. 9. 2005 "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!" Martin  Škabraha
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec
2. 9. 2005 Má estetika v kostce Boris  Cvek