Vraťme se ale do roku 1997. Do doby, kdy byl George W. Bush guvernérem státu Texas. Právě v tomto roce přiletěla do Houstonu afghánská delegace tálibánských vůdců. Setkali se zde s vedením Unocalu, aby spolu jednali o stavbě plynovodu přes Afghánistán, kterým by se odváděl plyn z Kaspického moře. Tedy přes Turkmenistán, Afghánistán a Pákistán. Kontrakt na těžbu plynu v Kaspickém moři získala tentýž den, kdy Unocal podepsal dohodu o stavbě plynovodu společnost Halliburton, v jejímž čele stál Dick Chaney, budoucí viceprezident USA. Z hlediska vlády USA to byl takřka zázračný plynovod, protože mohl sloužit mnoha účelům. Ze stavby mohl profitovat Kenneth Lay, největší sponzor Bushovy prezidentské kampaně a lidé z Enronu. Později, pět měsíců před 11. zářím přivítal Bushův úřad Zvláštní delegaci Tálibánců, která přijela do USA, aby vylepšila pověst Tálibánské vlády. Bush již v tuto chvíli musel vědět, že hostí představitele režimu, který poskytuje útočiště Usámu bin Ládinovi, který zaútočil na USS Cole 12. října 2000 a na americké ambasády v Africe.

Po ukončení invaze do Afghánistánu byl Spojenými státy určen nový afghánský prezident. Byl jím Hamíd Karzáí. Bývalý poradce Unocalu. Velvyslancem USA v Afghánistánu byl jmenován Zalmaj Khalilzad, rovněž bývalý poradce Unocalu. Afghánistán pod novým vedením podepsal se zmíněnými zeměmi dohodu o stavbě plynovodu. A nepřizpůsobivý Tálibán? Většina jich utekla. Stejně jako Usáma bin Ládin a většina členů tzv. al-Kajdy.

A co na to prezident Bush?: "Teror je větší než jedna osoba. A on je osoba, která ztratila na významu. Takže já nevím, kde je. Abych Vám řekl pravdu, moc se jím nezabývám." Nebo další jeho citace: "Jsem válečný prezident. Rozhoduji tady v Oválné pracovně o věcech zahraniční politiky a přitom myslím na válku."

Podivné, nemyslíte?

Celý Afghánistán se rozpadl na množství malých ozbrojených poddanství, každé z nich má svou vlastní agendu a odlišný přístup k financím. To vážně ochromuje autoritu ústřední vlády. Většina ministrů nemá řádné, relevantní zkušenosti a zdá se, že byli vybráni pro své funkce na základě protekce, své vojenské moci a politických kompromisů. To, že většina ministrů v afghánské vládě je naprosto nezkušená, zřejmě povede k obdobnému množství podvádění a špatnému řízení ekonomiky, jakou zažila středovýchodní Evropa za posledních sedmnáct let.

Afghánistán je také největším pěstitelem máku na světě, rovněž tedy s tím spojeným opiem. Čtenářům asi nebude známo, že Talibán byl režimem, který snižoval produkci opia, jehož produkce se po "osvobození" Afghánistánu zvýšila o několik stovek procent.

A právě toto afghánské opium zahlcuje Evropský trh prostřednictvím albánské narkomafie, mezi jejichž hlavy po určitou dobu patřil Hasim Thaci, současný Kosovský premiér a přítel Evropské unie, se kterým se nestydí podat ruku ani taková "šajba" mezi diplomaty, jakým je český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

V této souvislosti si dovolím uvést svoji otázku směřovanou generálu Tommymu Franksovi, jenž velel US armádě při invazi do Iráku, který byl hostem pražské konference Dny USA a EU v roce 2005:

Pane generále, jedním z důvodů okupace Afghánistánu, krom zničení Talibánského režimu pod vedením bývalého agenta CIA bin Ládina byl fakt, že je největším producentem opia na světě. Jak je možné, že podle statistických údajů z roku 2004, tedy dávno po svržení původního režimu, se produkce zdvojnásobila?

"Ano, je to určitý smysl pro nedokonalost demokratického režimu. Každý národ si svobodně volí svoji cestu a my s tím nic neuděláme. Snad, a já o tom nepochybuji, se Afghánské vedení rozhodne pěstování máku zakázat. Teroristé jsou pěstiteli máku a my společně s Afghánci budeme proti vnitřnímu terorismu bojovat. Podívejte se, není to fantastický svět, ve kterém žijeme? Iráčané (ano, řekl Iráčané, pozn. MK) mohou svobodně volit svoji budoucnost a jistě nepůjdou zpět."