10. 6. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 6. 2008

Knížecí rady profesorů

Za minulého režimu koloval vtip o nové společenské smlouvě: oni se tváří, že nás platí -- a my se tváříme, že pracujeme. Tento druh společenské smlouvy nadále panuje ve společenských vědách. Navíc by jej bylo možné rozšířit: učitelé se tváří, že učí, a studenti se tváří, že studují. Není divu, že za těchto okolností přistupuje značná část studentů ke vzdělávacímu procesu jako k sérii umělých překážek postavených mezi ně a kýžený diplom, který má pro pozdější uplatnění na pracovním trhu pořád ještě jistou váhu.

České školství je ubíjeno dvěma problémy. Každý z nich by sám o sobě nepředstavoval problém zásadní, ale ve své kombinaci jsou smrtelné. Prvním problémem je to, že do školství proudí relativně málo finančních prostředků. Druhým problémem je, že tyto prostředky jsou rozdělovány nesmyslně a neefektivně. Jakkoliv se to týká všech stupňů vzdělávání, ve svém článku se zaměřím na vysoké školství v oboru společenských věd, jehož fungování mám v nejčerstvější paměti.

Vědomí krize českého školství je mezi pedagogy poměrně rozšířené a občas mediálně probublá v podobě nějaké té výzvy, "týdne neklidu" atp. Pověstná krotkost českých pedagogů kontrastuje nejen ve srovnání s mexickou Oaxacou, kde stávka učitelů přerostla v dlouhotrvající konflikt s ozbrojenými složkami. I v bližším Bulharsku jsou požadavky a metody nedávno stávkujících učitelů důraznější. V Čechách učitelé stávkovali jeden den, v Bulharsku šest týdnů -- a vymohli si zvýšení platů o 46 % jako kompromis oproti původnímu požadavku jejich zdvojnásobení.

Dalším kanálem, kterým je veřejnost zpravována o neutěšeném stavu českého vysokého školství, jsou plagiátorské aféry mnoha docentů a profesorů. Vysoká četnost těchto afér by neměla být interpretována pokleslostí jednotlivců, ale spíše jako systémový jev indukovaný způsobem rozdělování prostředků ve sféře výuky a výzkumu a z toho plynoucími nízkými výzkumnými ambicemi většiny univerzitních pedagogů. Mnohem závažnější stránkou problému, který se navenek projevuje plagiátorskými aférami, je skutečnost, že úvazky na vysokých školách (a v důsledku toho i výuka) odpovídají spíše stupni středoškolskému. A stejně jako od středoškolských učitelů nikdo neočekává přínos k rozvoji jejich vědního oboru, neočekává se to ani od učitelů vysokoškolských. Rozdělování peněz prostřednictvím grantů se řídí spíše známostmi a pozicí žadatele v akademické hierarchii; kvalita výstupů se posuzuje pouze formálně a s naprostou benevolencí, s jakou se též přivírají oči nad plagiátorstvím kolegů. Získávání grantů a akademických hodností je pak chápáno především jako způsob přilepšování si k hubenému platu za stovky odučených hodin, spíše než prostředek financování výzkumu a známka přínosu k rozvoji vědní disciplíny.

Když na Univerzitě v Sydney zjistili, že většina asistentů vyučuje více než 75 hodin za semestr, bylo konstatováno, že takto vysoká výuková zátěž negativně ovlivňuje výzkumné aktivity, a bylo doporučeno výukovou zátěž redukovat rozšířením pedagogického sboru. Při tom v Čechách odpovídá plnému asistentskému úvazku přibližně 150 hodin výuky za semestr. Tabulkový plat kolem 15000 měsíčně na státní vysoké škole nutí asistenty přibírat další úvazky na školách soukromých. Na výzkum pak už pochopitelně nezbývá čas. Vysokoškolští asistenti tak nakonec pouze vykládají látku, jak ji načerpali z učebnic vzniklých často nepříliš povedeným opsáním zahraničních vzorů. Publikační činnost potřebná pro postup v akademické hierarchii je pak dílem více či méně zdařilé recepce zahraničních teorií v lepších případech, v horších případech více či méně úspěšně zakamuflovaným plagiarismem.

Výuka společenských věd na českých vysokých školách představuje především v oborech s vysokými "náklady obětované příležitosti" charitativní aktivitu. Obětavost mnoha zapálených jedinců tak umožňuje udržovat úroveň výuky nad úrovní propastné nekvality, která by odpovídala systémovým podmínkám fungování školství. Podívejme se tedy, jakým způsobem se k problematice svého resortu vyjadřují akademičtí hodnostáři, od kterých bychom mohli očekávat snahu o zlepšení systému české vědy a výuky. Bohužel, při čtení jejich článků se neubráníme pocitu, že jim situace vyhovuje.

22. července 2006 vyšel v Lidových novinách článek profesora sociologie Ivo Možného "Létající profesoři daleko nedoletí". Kromě bezpochyby podnětných úvah na téma měnící se situace univerzit se pan profesor rozhodl poradit nejen vzdělávacím institucím, ale i mladým pedagogům a vědcům, aby "odložili spotřebu", nebrali si příliš mnoho úvazků a místo toho se v duchu protestantských ctností věnovali svému odbornému růstu. Inu, piš, barde, odkládej spotřebu, a přijde den, kdy zúčtujem spolu. Jak ale říkal Keynes, "v dlouhém období jsme všichni mrtví". A při výdělcích mladých pedagogů jde vskutku bezmála o holý život. S trochou nadsázky lze české školství přirovnat k "pyramidové hře", něco jako bylo kdysi oblíbené Letadlo. Možný radí těm, kdo vstupují na příčky v základně pyramidy: až to dotáhnete alespoň na pozici navigátora, začne vám ten systém sypat. Připomeňme si však, že žádná pyramidová hra nemůže fungovat věčně -- hroutit se začíná v okamžiku, kdy se nenajde dostatek lehkovážných lidí, ochotných odložit spotřebu a do Letadla nastoupit.

Ve výčtu knížecích rad by se dalo pokračovat. Ve vyprávění kolegy filozofa se jeho spolužáci vypravili optat se svého lokálního koryfeje, jak se dá vyžít z doktorandského stipendia kolem 6000 Kč. Dotyčný odpověděl evokací atmosféry středověkých klášterů: "věda je řehole a když chcete dělat vědu, musíte se obětovat."

Bohužel, školství se stalo pyramidovou hrou se vším všudy. Akademickým mandarínům, sedícím u ústí penězovodů, situace vyhovuje. Nuzácké poměry v základně pyramidy spolehlivě odvedou většinu schopných jedinců do zahraničí nebo do soukromého sektoru a mandaríni se pak nemusí obávat konkurence.

Nedělám si žádné iluze, stejné principy fungují i v soukromém sektoru. Vrcholoví manažeři využívají své moci k vytváření takových pravidel hry, která jim zajišťují pohádkové příjmy bez ohledu na výkonnost. Jednou z metod je vytváření kartelových pravidel, která ze špičkových manažerů tvoří uzavřenou kastu, do které je nesmírně obtížné prorazit. Roli nehraje kvalifikace a schopnosti, ale příslušnost k manažerské aristokracii. Reprodukci šlechtických privilegií zajišťuje pravidlo, podle něhož jsou do vrcholových funkcí (až na drobné výjimky pro doplnění míst uvolněných přirozenou odúmrtí) přijímání pouze takoví manažeři, kteří již zastávali vrcholný post v jiné firmě, byť by z něj byli vykopnuti pro neschopnost (pochopitelně se zlatým padákem). Aktuálně se tak stalo několika šéfům zkrachovalých finančních institucí, kteří si již lebedí u konkurence.

Byla vysledována jednoznačná statistická závislost -- čím je vlastnictví akciových společností rozptýlenější, tím vyšší příjmy a benefity si manažerští obročníci nadělují. Ale drobní akcionáři si přeci jen nenechají líbit úplně vše -- praktikují tzv. "akcionářský aktivismus". Příkladem jsou akcionáři sítě obchodů Home Depot, jejíž výkonný předseda Bob Nardelli hrabal každý rok odměny v řádu stovek milionů USD, zatímco tržní hodnota společnosti klesla za šest let jeho šéfování o 40 %. Akcionáři pak před budovami, kde se konaly schůze správní rady, začali organizovat demonstrace s hesly jako "Hey, Nardelli! Your stock price turned to jelly!". Nardelliho arogance zašla příliš daleko, když v roce 2006 ukončil výroční zasedání po půlhodince, během které ignoroval všechny nepohodlné dotazy. Akcionářům se nakonec podařilo dosáhnout Nardelliho odvolání -- odstoupil 3. ledna 2007. Akciové trhy na tuto zprávu reagovaly růstem tržní kapitalizace společnosti o více než miliardu dolarů. A co Nardelli? Na zlatém padáku v částce 210 mil. USD přeletěl do pozice CEO automobilky Chrysler.

I když je akciové vlastnictví rozptýlené, přeci jen nad nenažraností manažerů visí Damoklův meč nepřátelského převzetí a akcionářského aktivismu. Ve státním sektoru je situace komplikovanější. A i ve státním sektoru panují rozdíly. Pokud by zdravotnictví fungovalo tak špatně jako školství, projevilo by se hromaděním hnijících mrtvol na chodbách nemocnic. A s tím by už někdo něco musel dělat. Ale že jsou z univerzitních králíkáren vyvrhování čtvrtvzdělanci s diplomem, to jaksi žádného mocipána k zásahu shůry nemotivuje, jakkoliv to tuto republiku předurčuje k pokračující banánizaci. Dočkáme se někdy toho, aby si studenti uvědomili, že zvrhlá pravidla hry ve školství snižují kvalitu a hodnotu jejich vlastního vzdělání? Dočkáme se studentského aktivismu?

Pro srovnání Blog (v angličtině) s diskuzí o stávce bulharských učitelů (většina přispěvatelů požadavek učitelů podporuje) ZDE

Blog (v češtině) s diskuzí o stávce českých učitelů (většina přispěvatelů "naskakuje" na mediální klišé o učitelích vydírajících stávkou rodiče atp.) ZDE

Vyšlo v týdeníku A2 č. 43/2007.

Aktualizováno a doplněno pro publikaci v časopise Perspektivy 3. 4. 2008.

                 
Obsah vydání       10. 6. 2008
10. 6. 2008 Konec Peacelandu v Čechách? Karel  Dolejší
10. 6. 2008 Ne základnám: Protestujeme proti vyklizení kóty 718
10. 6. 2008 Kóta 718: Měli cíl nebýt cíl. Čest jejich památce.
10. 6. 2008 Slabší čeští dopravci začnou brzo krachovat
10. 6. 2008 Kubiceho novináři opět objektem vyšetřování - tentokrát NBÚ Štěpán  Kotrba
10. 6. 2008 Právo na odpověď? Na Slovensku nejspíše nutnost. Bohužel. Štěpán  Kotrba
10. 6. 2008 Slovenští zdravotně poškození chtěli restrikci potratů
10. 6. 2008 Nejde o projev náboženské blouznivosti Boris  Cvek
10. 6. 2008 Státní zakázku za 115 miliard Kč nelze uspěchat Kateřina  Konečná
10. 6. 2008 Otevřenost Boris  Cvek
10. 6. 2008 Vláda zlikviduje až 270 špatných škol
10. 6. 2008 V Evropě zintenzivňují protesty proti drahotě pohonných hmot
10. 6. 2008 Výsledkem reformy zdravotnictví bude demontáž principů solidarity Pavel  Drs
10. 6. 2008 Učitelé jsou špatní, protože jsou chudí II
10. 6. 2008 Dobří učitelé byli vypráskáni už dávno
10. 6. 2008 Návod na použití při odkupu obecního nájemního bytu František  Beneš
10. 6. 2008 Xenii Egon  Bondy
9. 6. 2008 Výzkumný projekt o roce 1989 - hledáme padesátníky a šedesátníky
10. 6. 2008 Zdánlivá arogance intelektuálů, anebo Vzdělanost je problémem celé společnosti Uwe  Ladwig
10. 6. 2008 Dobří učitelé již byli ze škol vypráskani - už dávno, kroky předchozích vlád Pavel  Drs
10. 6. 2008 Knížecí rady profesorů Petr  Gočev
10. 6. 2008 Bohunk (bouhank) (am.) František  Řezáč
10. 6. 2008 Úroveň absolventů vysokých škol Václav  Špíka
10. 6. 2008 O matematice
9. 6. 2008 České školy jsou prostředím strachu, konformity a tuposti Boris  Cvek
9. 6. 2008 Vysoká škola ve mně kritické myšlení nikdy nepěstovala
9. 6. 2008 Čeští učitelé angličtiny často nejsou schopni s nikým vůbec hovořit anglicky Fabiano  Golgo
9. 6. 2008 Czech English teachers often are not able to carry a conversation in English... Fabiano  Golgo
10. 6. 2008 Ne všichni učitelé angličtiny jsou hrozní
10. 6. 2008 O Čulíkově biči a společenské kauzalitě
10. 6. 2008 Kopání do učitelů
9. 6. 2008 Žákova matematika Pavel  Zoch
10. 6. 2008 Učitele s menším nárokem na výšku platu Bohumír  Tichánek
10. 6. 2008 Učitelé jsou špatní, protože jsou chudí
10. 6. 2008 Neomezený počet géniů a konstantní počet hus Štěpán  Kotrba
10. 6. 2008 Neznalost Jan  Čulík
9. 6. 2008 Vypráskat je nutno především tyto zoufalce Jakub  Žytek
9. 6. 2008 Stávka zaměstnanců není o kvalitě František  Řezáč
9. 6. 2008 Talent není klíčový
9. 6. 2008 Problém možná nejsou jen učitelé, ale cíle vzdělávání Štěpán  Kotrba
9. 6. 2008 Proč se při diskusi o stávce učitelů vůbec nemluví o otřesné kvalitě českého školství? Jan  Čulík
9. 6. 2008 Učitelé, jejich bídné platy a hra na demokracii
10. 6. 2008 F. X. Šalda: "Karel Čapek byl tichošlápek!"
10. 6. 2008 Válka Čechů s Robertem B. Pynsentem Lukáš  Borovička
10. 6. 2008 Nejde o válku Čechů s Robertem Pynsentem Jan  Čulík
10. 6. 2008 R. B. Pynsent a pár facek Jan  Makovička
10. 6. 2008 Všechno tu na světě již bylo, aneb básník se může vysmát ješitným literárním vědcům Štěpán  Kotrba
9. 6. 2008 Evropou obchází strašidlo Ladislav  Žák
6. 6. 2008 Hospodaření OSBL za květen 2008