2. 4. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 4. 2008

Hromadná sebevražda novinářské individuality

Včera jsem na Britských listech objevil článek Jana Čulíka o znechucení, které zažil při četbě Lidových novin. Čtu české noviny také jen občas a činím tak spíše než z potřeby být informován z důvodů zdravotních. Za normálních okolností mám nízký krevní tlak a na nízký tlak nemůže být nic lepšího než sledování tuzemské mediální produkce. Je to tak k pláči, že se člověk raději zasměje a krev v žilách se pěkně rozproudí. Ale teď vážně. V Čulíkově zmíněném textu je jedna věta, která odhaluje bídu novinářské profese velmi přesně. "Jsem přesvědčen, že oni (novináři) podplaceni nejsou - oni, bohužel, tomu co píší, zřejmě skutečně věří!"

Bohužel! Novináři jsou zřejmě prvními oběťmi mediálního průmyslu u nás. Působil jsem v českých médiích v letech 1990 až 2004 a prožil jsem na vlastní kůži celý proces transformace deníků. Od slibných začátků, byť poznamenaných amaterismem nadšenců, až k přísné "profesionalizaci", která patří do uvozovek, neboť se ukázala být ze všeho nejvíce rezignací na kritický rozum a osobitost novinářské osobnosti, dá-li se to tak říci. To vše má, podle mého názoru, konkrétní příčiny. Jen na okraj a velice krátce připojím osobní zkušenost. V polovině devadesátých let jsem byl jako šéfredaktor krajského deníku zakoupeného německým vydavatelem v kontaktu s německými novináři. Na rozdíl od manažerů, kteří se starali o ekonomický efekt z podnikání v Česku a ostatní je příliš nezajímalo, byli němečtí novináři sdílnější pokud šlo o to zjistit, kam se asi bude ubírat obsah českých novin. "Nepůjde o žádnou velkou novinařinu," slyšel jsem nezávisle na sobě z několika úst. A skutečně, jak předpověděli, tak se i stalo. Ne hned, ale postupně. Průmyslové pojetí výroby novin coby především nosiče inzerce a bulletinu praktických informací položilo základy, na nichž spočinula koncepce periodik.

Problém toho, že noviny, časopisy, ale i televizní a rozhlasová produkce, jsou především zboží, nabízí část vysvětlení, proč úroveň novinářů prudce klesá. Oni nejsou placeni za to, aby přemýšleli, studovali, zabývali se do hloubky věcmi svých resortů, a pak, z titulu toho, že o věci něco vědí, též v tom duchu i psali. Přemýšlet a vědět se naopak stává překážkou práce u běžícího pásu v novinách či v televizi. Přemýšlející redaktor je navíc konfliktní osoba. Potenciálně ohrožuje vedení média, a ještě k tomu bývá jako pracovní síla drahý. Není-li zbabělec, dříve či později napíše nebo natočí něco, z čeho by mohl být malér. Novinář musí být především produktivní levnou a nenáročnou pracovní silou. Jak několikrát zdůraznili němečtí mediální manažeři, je (pro český mediální trh) nesmírně důležité, aby byl snadno zastupitelný (rozuměj: nahraditelný). Vypadne-li jeden kus (novinář) například na týdenní nemocenskou nebo na dovolenou, musí být pro vedoucího jeho oddělení snadné postavil k pásu jiný kus (novináře). Všichni redaktoři by o všem měli vědět v podstatě všechno, tedy NIC. Tak čtenář (divák) nepozná, kdy pracuje odborník a kdy suplent.

Od novináře se očekává, že je zručný při výrobě článků (v televizi: šotů) a management mu je nápomocen tím, že mu poskytne vhodné mustry. V podstatě kompletní návody, jak napsat krátkou nebo rozšířenou zprávu, jak udělat rozhovor či reportáž. Nejde jenom o to stanovit v souladu s žurnalistickou vědou jistá pravidla, ale jde o mnohem víc. V podstatě předepsat šablony, do kterých už redaktor jen vepíše aktuální fakta (najde je pohotově na internetu), data, čísla a značku. Kde nejsou šablony, tam působí to, čemu se říká, styl novin. ("To není v našem stylu, to neotiskneme".) Racionalizace, efektivita, nenáročnost, nízká cena. Ano, to jsou sudičky u kolébky české novodobé žurnalistiky. Ovšem ani ony nemohou za vše.

Prožijeme-li šok při četbě českých novin či při poslechu televizního zpravodajství, je dobré vzít v úvahu, že novináři, stejně jako politici, žijí uzavřeni ve vlastním prostředí, ve kterém působí jakýsi druh teorie relativity, jejímž výsledkem je pozoruhodné zakřivení časoprostoru, takže věci vypadají úplně jinak, než jak se jeví vně toho začarovaného vesmíru.

Novináři se scházejí navzájem v kavárnách, fitcentrech a klubech, na tiskovkách a na stranických sjezdech, na rautech, ve vládních letadlech a potkávají se v předpokojích kanceláří ředitelů, podnikatelů, ministrů, poslanců, starostů a hejtmanů. Sdělují si informace a názory, vyměňují si kontakty, domlouvají schůzky, půjčují si podklady i hotové koncepce, opisují od sebe a občas jeden druhého i někde zastoupí. Navzájem se infikují kampaněmi, ohromují senzacemi a tím, jaké má kdo kontakty na vysokých místech. Když má jeden chřipku, za chvíli lehne pět redakcí ve městě. Jeden druhého sleduje, žárlí na jeho úspěchy a kariérní postup a všichni společně se bojí propuštění. Je to kolegiální hromadná sebevražda novinářské individuality, jež se udává za asistence prostředí politického a podnikatelského. Podobně jako politici i novináři velmi rychle získávají syndrom V.I.P, čímž se dílo zkázy završuje, neboť není na zemi zranitelnějšího zaměstnance, než novinář, který přišel o práci.

Omlouvám se, pokud jsem příliš sarkastický. Ale žil jsem v novinářském prostředí dost dlouho, a tak se mi při četbě článku Jana Čulíka vybavilo pár vzpomínek.

                 
Obsah vydání       2. 4. 2008
2. 4. 2008 Hromadná sebevražda novinářské individuality Ivo  Šebestík
2. 4. 2008 Chovejte se jako vláda suverénního státu
2. 4. 2008 Měla by ČR uznat Kosovo? Dopis vládě a poslancům
2. 4. 2008 Bývalá žalobkyně haagského tribunálu: Kosovští Albánci vykuchali Srby na obchod s lidskými orgány
2. 4. 2008 Klvaňa: Jaký pán, takový kmán Jan  Neoral
2. 4. 2008 ■ ■ ■ Hana  Tomšů
1. 4. 2008 Apríl v Jeruzalémě, aneb Izrael do NATO Karel  Dolejší
2. 4. 2008 Audit ještě neproběhl, ale vláda už výsledek zná... Bohumil  Kartous
1. 4. 2008 Tak teď už vážně nevím, proti komu je vlastně ten americký radar Štěpán  Kotrba
2. 4. 2008 Ruskoamerické rakety, Bukurešť a Soči
1. 4. 2008 Bývali Čechové... Egon T. Lánský
2. 4. 2008 Politické školení mužstva a pánbu v troubě Karel  Dolejší
31. 3. 2008 Xabar.Info: Rusko údajně zvažuje vybudování protiraketové základny ve Venezuele
2. 4. 2008 Tibetské parlamentní pokrytectví Lukáš  Lhoťan
2. 4. 2008 To je v Německu? V podstatě ano...
2. 4. 2008 Britské listy by měly vědět, na co mají Martin  Škabraha
2. 4. 2008 Jdu si koupit bicykl
2. 4. 2008 Podařený kousek
2. 4. 2008 Mesianistická víra jedné strany, že druhá strana musí být poražena s definitivní platností Jan  Prokeš
2. 4. 2008 Islám je "civilizačně neúspěšný"?
1. 4. 2008 Radar a pravěké myšlení Jan  Burian
1. 4. 2008 Ne základnám Ficovi: americký radar je i váš problém
2. 4. 2008 Poplatky u lékaře Vít  Hinčica
2. 4. 2008 Antika jako základní zdroj inspirace a kultury Boris  Cvek
2. 4. 2008 Několik záhad, týkajících se Lidových novin Michal  Vimmer
2. 4. 2008 Svoboda slova - svoboda poslouchat a číst Petr  Wagner
1. 4. 2008 Američtí kongresmani se v Praze setkali s oponenty radaru
2. 4. 2008 Charita a charisma Soňa  Hromátková
2. 4. 2008 Topolánkovy pytlíky pod očima Soňa  Hromátková
1. 4. 2008 Elektronické dálniční známky jako bratr Velkého bratra Štěpán  Kotrba
1. 4. 2008 Jedou, aniž by věděli kam Jan  Čulík
31. 3. 2008 Krize české literatury Štefan  Švec
31. 3. 2008 Špatná zpráva: Svoboda slova nemá velký politický vliv Ivo  Šebestík
31. 3. 2008 Je svoboda slova něco víc než akciová burza? Bohumil  Kartous
31. 3. 2008 Rezignuje dalajláma? Tibetská mládež ho možná donutí Štěpán  Kotrba
21. 3. 2008 Hospodaření OSBL za únor 2008