Já osobně se za odborníka na raketovou obranu nepovažuji. Mohu však celý problém komentovat z hlediska svého oboru -- kognitivní vědy (výzkum poznávacích procesů). Známý český neurovědec František Koukolík tvrdí, že myšlení našich vůdců je myšlení pravěkých náčelníků. Souhlasím. Ovšem nejen myšlení vůdců.

Pravěké myšlení nám říká: Oni zbrojí, my musíme také zbrojit, jinak dostaneme na budku. Výsledkem tohoto myšlení je konflikt, který v pravěku vedl k potyčce, při které na každé straně bylo několik mrtvých a kmen si lízal několik měsíců rány. Výsledkem tohoto myšlení do druhé světové války byly konflikty, které stály desítky milionů mrtvých a státy a národy si lízaly rány desetiletí. S příchodem jaderných zbraní (popř. jiných zbraní hromadného ničení) povede toto myšlení ke konfliktu, který bude obrovskou katastrofou s potenciálem zničit lidstvo, biosféru i celou planetu.

Zbrojení na jedné straně vede ke zbrojení na druhé straně. Je možné nějakou dobu udržovat rovnováhu. Tato rovnováha však bude stále křehčí a riziko konfliktu poroste. Až to "praskne". Dá se to ilustrovat příměrem k váze, kdy nakládáte na obě misky stále více závaží, která jsou sice v rovnováze, ale nakonec je na váze naloženo tolik, že její rameno praskne.

Jediným způsobem jak tuto situaci řešit (bez záruky, že se to povede, ale nic lepšího není k dispozici), jsou vzájemná diplomatická jednání, která postupně mohou vést k odzbrojování, zachování strategické stability a kontroly nad jaderným materiálem (aby se nedostal do rukou teroristů atd.)

Toto řešení vyžaduje nový typ myšlení, který není ovládán pravěkým strachem z "toho druhého". Erazim Kohák na jedné z prvních konferencí o radaru vyzval všechny, aby se nenechali ovládnout strachem. Strach je kořen agrese. A jaderný konflikt by znamenal porážku všech.

Nechávám stranou řadu dalších souvisejících problémů, ale jeden musím zmínit a to jsou komerční zájmy vojensko-průmyslového komplexu. Výrobci zbraní a souvisejících "služeb" budou podporovat pravěké myšlení (tj. pravěce myslící politiky, think-tanky, žurnalisty, PR firmy atd.), protože jim to přináší zisky v řádu bilionů dolarů. I díky těmto ziskům mohou pak dále efektivně ovlivňovat veřejné mínění. V USA, v Evropě, v Rusku, v Číně ...

Skutečným nepřítelem není nějaký konkrétní stát, ale pravěké myšlení a ti, kdo ho pro soukromý zájem podporují.