Křesťané definují charitu jako křesťanskou lásku k bližnímu. V některých církvích charita tvoří základ vlastní existence ve společnosti - jejich prostor je vymezen výhradně pomocí potřebným (např. ošetřují nemocné ve zdravotnických zařízeních). Jiné církve o křesťanské lásce v médiích často řeční, ale jejich skutky, pokud nejsou spojeny s mamonem, milosrdenství neviděly ani z vlaku....

Ostatně odvozenina pojmu - "charismatický"- znamená - člověk s osobním kouzlem, nadaný uměním zaujmout, až zblbnout své "ovečky", které takového charismatického člověka nekriticky následují...

Za "civilní", soudobý výklad pojmu charita lze s určitou dávkou tolerance považovat moderní způsob sponzorství. Někdy více, někdy méně charismatičtí zástupci nadací nabádají občany k soucitu (puštění žilou svým peněženkám). Někdy více, někdy méně poctivě.

Mimo tuto souvislost je charisma přisuzováno lidem, kteří jsou nadáni uměním čehokoli. Známe charismatické malíře, herce, profesory, i osobní přátele. Charismatičtí nám někdy připadají nově se vynořující politici (většinou do doby, než jsou zvoleni do funkcí a začnou "pracovat" na našich lepších zítřcích - pokud rovnou nespí v parlamentních lavicích).

My ostatní - nezajímaví, šediví, zapadlí v davu - jsme kouzlo osobnosti nechali usnout během nezajímavého, šedivého života, který nám umožnil pouhé reptání po hospodách, šedivý sortiment v obchodech, jednotvárný tv program a izolaci od ostatního světa.

V roce 1989 jsme na pár dní zazářili na Václaváku. Usmívali jsme se na sebe, neznámí i známí, v očekávání "něčeho" (konečně jiného, slibujícího nám rozlet, rozhled...). Ještě jsme přesně nevěděli, co chceme a "u koně" to nevadilo. Hlavně, že jsme věděli, co už nechceme. Dobrý základ (?).

Hezký půlrok. Věci se hýbaly, tv informovaly. Najednou všechno šlo.

A pak mne polila sprcha - první slova nově zvoleného starosty (ODS, dnes sedí v parlamentní lavici): "Tak, to se ještě budou lidi divit, jak tady s nima zatočíme!" A tak se divím, kudy chodím. A mám nepříjemné pocity, depku a opět mnou cloumá beznaděj.

Každý natahuje ruku. Charitativní akce, která má umožnit operaci dítěte, podporující laxní přístup zdravotních pojišťoven. Akce, která má zajistit životnost divadlu, přestože živíme Ministerstvo kultury. Akce na vybavení onkologického oddělení. Na podporu výzkumu rakoviny.

Na to, ono, i tamto.

Církev také. Jako nekřtěnec a ateista jsem naštvaná, že mám (také) splácet, co jsem si nevypůjčila. Že mám (také) platit táhnoucí se soudní jednání o sv. Víta. Atd.,atd. Solidarita má přece nějaké meze?

Že platím a budu platit za cizí chyby. Špatné bankovní úvěry, špatné smlouvy na mýtné brány, špatná rozhodnutí, kam se člověk podívá.

Kolik, nebo čím v budoucnu zaplatím za "radarovou" smlouvu? Vlastním zdravím, naprostou ztrátou soukromí, nebo "majlant" za zrušení smlouvy?

Špatná rozhodnutí. Kam se člověk podívá. A odpovědnost jednotlivců za ně - žádná. Když udělám chybu já, zaplatím za ni. Kdy začnou platit ti, co rozhodují špatně za nás všechny ?!?

Opakování -matka moudrosti. Charitativní znamená dobročinný, milosrdný, půvabný.

Činit dobro, mile, srdcem a vábně znamená reagovat láskyplně.

To se dá v klidném, bezpečném, spravedlivém, vyváženém prostředí.

Tady to rozhodně není. Tady je to o pokřiveném sponzorinku VIP- nemilosrdném, bez lásky a rozhodně bez půvabu.