Moje dcera má bezlepkovou, bezmléčnou dietu s minimem tuků, neprospívá, má kožní problémy a jeví známky hyperaktivity. Ještě v roce 2006 spadaly takové děti mezi osoby závislé na pomoci druhých a maminky na ně měly sociální dávku Péče o osobu blízkou. Nárok vznikl prvním rokem věku dítěte. Při pobírání této dávky za maminku stát platil zdravotní a sociální pojištění až do 18ti let věku dítěte. Maminky si při pobírání této dávky mohly přivydělat omezenou částku.

V lednu roku 2007 vstoupil v platnost nový zákon o sociálních službách a s ním "Příspěvek na péči", který nahradil předchozí "Péči o osobu blízkou".

Na tento příspěvek , dle nového zákona o posouzení zdravotního stavu mají nárok vpodstatě jen fyzicky či mentálně postižení.Ti splňují nové body zákona, dle kterých se počítá stupeň závislosti na péči druhé osoby. Body obsahují např., zda se osoba sama oblékne, požije stravu či zaváže tkaničku u bot. Podle počtu bodů se stanoví stupeň postižení. Stupně jsou čtyři a podle nich se odvíjí výše příspěvku. Závislost je stanovena od lehké po těžkou .Při pobírání tohoto příspěvku si můžete neomezeně vydělat a peníze použít na sociální služby pro osobu, o kterou pečujete.

Na příspěvek však ztratily nárok ty děti, na kterých ihned nepoznáte, že není něco v pořádku. To jsou celiaci či děti na různých formách diet, samozřejmě diabetici, astmatici, děti s těžkými ekzémem, ale i třeba onkologicky nemocné děti. Ti všichni byli ze dne na den prohlášeni za nezávislé na péči druhých a vlastně prohlášeni za zdravé. Děti přece bývají nemocné.

Tímto ale vůbec nechci zlehčovat mentální a fyzická postižení.

Všem, kterým se nově zdravotní stav přezkoumával a nespadali do nového bodového hodnocení -- dávka je vždy přiznána na určité časové období, od 1 roku do 3let, potom následuje přezkoumání zdravotního stavu -- byla dávka odebrána.

Děti z výše uvedenými zdravotními problémy nemůžete bez problémů umístit na celý den do státního zařízení. Tato zařízení automaticky neposkytují dietní stravu, většina nemocných dětí je závislá na lécích, děti chodí častěji na lékařské kontroly či bývají častěji nemocné. Dietní chyba či nepodání léku může výrazně zhoršit zdravotní stav.

Např. dcera má malabsorpční syndrom způsobený nesnášenlivostí kravského mléka a lepku, což znamená, že má nemocné tenké střevo a netráví živiny tak, jak by měla. Kromě diety bez lepku a mléka či mléčných výrobků jejím střevům nedělají dobře ani tuky či smažená jídla, má dráždivou pokožku, problémy s koncentrací, sníženou imunitu. Musí jí být doplňovány vitamíny, bere léky na podporu imunity a antialergika. Je v péči několika odborných lékařů včetně logopeda.

Jak vůbec může někdo tyto děti prohlásit za nezávislé na péči druhých, a argumentovat klasickými dětskými nemocemi?

Stát tuto změnu zdánlivě vykompenzoval tím, že maminkám dětí mladších sedmi let bylo navrhnuto, aby zažádaly o prodloužení rodičovského příspěvku do nástupu dítěte do školy. Rodičovský příspěvek bývá po dosažení čtvrtého roku dítěte na žádost prodloužen při nepříznivém zdravotním stavu dítěte, avšak jeho pobírání staví rodiče na stejnou úroveň jako při pobírání příspěvku do čtyř let věku dítěte.

Dítě můžete umístit do školky na čtyři hodiny denně -- pokud vám jej ovšem školka přijme - a můžete si přivydělat neomezeně. Školka není ze zákona povinn , tudíž zda tyto děti přijme, je na domluvě. Většina školek nepřipravuje dietní stravy, takže k platbě za stravné navíc nosíte dítěti suroviny z domu.

Rozhodne-li se učitelka, že za vás dítěti podá lék, je to na její zodpovědnost a na její dobré vůli, protože školka za tyto věci nezodpovídá.

Tyto děti nejsou mentálně či zdravotně postižené, tudíž nepatří do speciálních škole , ale zároveň zde není zařízení, které by jim nabízelo pomoc. Z mého pohledu situace opět nepochopitelná.

Já bych například uvítala školku , kde je zaměstnána i zdravotní sestra .

Takže, ptám se na možnost přivýdělku?

A potom co po nástupu dítěte do školy? Samo si obstará stravu, dohlédne, aby neudělalo dietní chybu, podá si léky a obejde samo odborné lékaře, když půjdu pracovat na plný úvazek?

Další nezanedbatelnou věcí je, že např. při posuzování nároku na přídavek na dítě se příspěvek na péči nezapočítává do příjmu rodiny rozhodného pro nárok na dávku a rodičovský příspěvek se do rozhodného příjmu rodiny počítá.

Letošním rokem navíc byla všem snížena hranice příjmu, kdy nastává nárok na pobírání přídavku na dítě.

Já sama jsem se na situaci dotazovala na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde mi bylo sděleno -- a tak to prohlašuje pan ministr v médiích -- že v zákoně se vyskytla chyba, a od ledna tohoto roku děti s metabolickými poruchami, což je např. celiakie, malabsorpce atd. budou posouzeny v prvním stupni závislosti na péči a do 10ti let věku dítěte bude maminka sociálně a zdravotně pojištěna.

Pečovat může i tatínek, ale o těch se nikde nemluví, nepočítá se, že by muž zůstal za těchto podmínek s dítětem. U prvního stupně postižení bych totiž obdržela 3 000,- Kč měsíčně!

Ale neobdržím, protože na sociálním odboru mi bylo řečeno, že žádná novela či změna při posuzování zdravotního stavu dětí neexistuje!

Pan ministr navíc maminky nabádá k tomu, aby se maximálně snažily finančně o sebe postarat samy, což je samozřejmě správné, ale co když to prostě nejde? Možnosti na trhu práce pro ženy starající se o nemocné dítě většinou nejsou a náklady na tyto děti jsou vyšší. Navíc je zde problematická i situace muže v těchto rodinách. Na jeho bedrech je v podstatě nedobrovolně celá finanční situace rodiny, muži se často také vzdávají svých koníčků a musejí se maximálně věnovat zaměstnání.Tady se snad už ani nepřemýšlí nad nějakým postavením muže a ženy.

Přemýšlím-li já, jak bude dál, protože mám nemocné obě děti a finančně jsem zajištěna do konce tohoto roku, napadá mě snad jen věta pana Topolánka, že jsem se měla rozhodnout děti nemít a bylo po starostech.