Hra kódů a významů

První vlaštovkou byl "nejdůvěryhodnější zpravodajský portál na českém internetu" - iDnes, který národ informoval o udělení vyznamenání těsně po půlnoci (SEČ). Viliam Buchert a Ondřej Šťastný v článku mimo jiné píší:

Na první pohled obyčejná, věcná informace. Pro staromódně nepostmoderního člověka, který zná pouze základní fakta, je to ovšem zpráva absolutně zavádějící. Skupina bratří Mašínů nezabila všechny tyto osoby při útěku z Československa. Mašínové a Milan Paumer se prostříleli do Západního Berlína až v roce 1953, přičemž zabili tři příslušníky východoněmecké policie.

Události, o kterých se v článku hovoří, se odehrály mezi lety 1951 a 1952 a byly uskutečněny v rámci pečlivě naplánovaných akcí. Jednalo se o přepadení stanice SNB v Chlumci nad Cidlinou (13. září 1951) a v Čelákovicích (28. září 1951), kdy byli usmrceni dva policisté. Pokladník byl pak zastřelen Josefem Mašínem 2. srpna 1952 při přepadu vozidla s penězi na výplaty dělníkům státního podniku Kovolis.

Článek iDnes se jaly parodovat i další servery. Aktuálně cz. navíc celé simulacrum vylepšil tím, že namísto fotografie Josefa Mašína žijícího v současnosti v USA publikoval v článku obrázek otce bratří Mašínů, generála in memoriam Josefa Mašína, který zde byl navíc ke své smůle degradován na podplukovníka. Článek z Aktuálně.cz intertextově navazuje na iDnes:

Postmoderní recyklaci neodolaly ani ostatní české mediální servery:

Lidovky.cz:

Týden.cz

iHned.cz:

Tím, kdo vzal článek Jana Čulíka vskutku doslova, byli však performeři z České televize. Hned v úvodu hlavní zpravodajské relace se nám nese k uchu zpráva:

V následující reportáži ovšem zjišťujeme, že to vlastně tak vůbec nebylo, a že policisty a pokladníka zabili rok či dva předtím. Pluralita pravd, roztříštěnost a multidimenzionalita diskurzu nastíněná v pěti minutách. Česká televize, vaše televize.

Krásně paradoxní na celé věci je, že jediné médium, které tento fikčně-aktuální svět popisovalo tradičně, bez dekonstruktivního modu, byla Česká tisková kancelář (cit.: "při jejich činnosti zemřelo šest lidí" ZDE, na kterou se některé výše citované servery odvolávají.

Konec velkých vyprávění?

Kořínkovitost českých médií je sice zajímavá, ale pokud se chceme od výšin teorií vrátit zpátky na zem, musíme se chtě nechtě zabývat fakty. Celospolečenská diskuse by se měla odvíjet od argumentů podložených historickými skutečnostmi. Zdálo by se, že je zde změněna jenom jedna věta. Ale tato "drobnost" samozřejmě mění celý příběh.

Nový narativ tak implikuje, že Mašínovi při svém dobrodružném útěku do Berlína nejenomže zastřelili tři východoněmecké policisty, ale ještě stihli zabít jednoho českého příslušníka SNB, druhého podříznout a pak ještě ke všemu odkrouhnout pokladníka a s lupem hurá za kopečky. To by bylo asi moc i na supermana.

O kauze bylo napsáno již více knih, za přečtení stojí práce Jana Němečka Mašínové. Zpráva o dvou generacích, která vyšla již před deseti lety. Příběh také ztvárnil ve strhujícím románu oceněném cenou Magnesia Litera spisovatel Jan Novák, který v rozhovoru v Britských listech poukazuje na všeobecnou neznalost fakt. Ta pak následně negativně ovlivňuje celospolečenskou debatu. Jako další zdroj, který se však svým dekonstruktivním přístupem trochu podobá přístupu České televize je osmý díl Majora Zemana -- Strach. A kdo by se chtěl něco základního dozvědět o postmoderně samotné, nechť si přečte třeba právě zmiňovaný, dnes již vlastně legendární článek Jana Čulíka Ono na tom asi taky něco bude...

Každopádně se nemůžu dočkat na další zprávy českých deníků. Třeba se konečně dočteme, že všichni žijeme v Matrixu, a nebo že v Krkonoších explodovala atomovka. Ale to už v televizi jednou bylo, ne?