29. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 2. 2008

Postmodernismus?

Jan Čulík se nám snažil podat na několika stránkách, jaký je dnešní svět, a vyzývá nás, ať sami posoudíme. Nuže, dovolím si k tomu poznámku. Předně, tvrzení o "rozdílu mezi mezinárodním a domácím českým diskursem, který bývá především založen na mocenském prosazování vlastních mýtů a netoleranci a ohrazování vůči názorům jiných a jinakosti" je samo na hranici mýtu, aspoň v tom smyslu, že je rozmlžené, plošné a zjednodušující. Všudypřítomné, protože módní slovo diskurz zde má znamenat co?

Který diskurz má pan Čulík na mysli? Mluví o každodenní pouliční konverzaci běžných lidí, nebo snad o žurnalistice největších deníků, nebo snad o diskurzu bulváru, o diskurzu zájmových časopisů, bigbítových písňových textů, nebo snad pornografických stránek?

A z toho vyplývá samozřejmě otázka další, totiž jaký je vztah mezi tímto abstraktním diskurzem a příručkovým textem pro americkou mládež, protože tato dvojice tak trochu bezděky vystupuje jako pár srovnání. Můj názor je, že pokud chtěl pan Čulík například říci, že se čeští novináři pohybují v zastaralých stereotypech, mohl to udělat jednodušeji. Protože pokud jde o knihy o postmodernizmu, těch máme i v Česku dostatek, a pokud jde o postmodernu ve vlivných médiích, není situace nijak růžová ani v zahraničí, i když nelze popírat, že tu kvalitativní rozdíl existuje.

Už z podstaty věci dnešní oficiální mediální mašinerie kdekoli na světě prosazuje dominantní diskurz, a pokud se v ní objeví něco z postmoderny, pak nikoli jako poselství k jeho rozbití, nýbrž buď jako líbivý nátěr zneužitý k prosazování zájmů vládnoucí vrstvy, nebo v podobě povrchní omáčky nově se formující ideologie.

Tím se také dostávám k jádru tohoto sporného poselství. Je legitimní v odpověď na otázku, jaký je dnešní svět, podat výtah z už tak zjednodušující knihy, byť by tak bylo činěno s určitou nadsázkou? Dle mého názor už z výchovného hlediska nikoli.

Nicméně v textu je zmíněn opravdu klíčový problém. Postmodernizmus sice mluví o konci všech velkých příběhů a ucelených teorií, ale nejenže je ohrožen nebezpečím, že se stane jen dalším v jejich pořadí, to se fakticky děje a je to nevyhnutelné.

Postmodernizmus v této podobě, a zvláště v podobě odpovědi na to, jaký je svět, se stává dalším metanarativem, který stejně jako otatní některé věci archaizuje, intenzifikuje a aktualizuje, má však i své záporné stránky, inverze. Jako každá jiná konstrukce některé jevy zvýrazňuje a některé potlačuje, zastírá a takzvaně radši "zametá pod koberec". To je neodmyslitelná vlastnost všech teoretických konstruktů, a zvláště těch, které aspirují na postavení ucelených výkladů světa.

V tom spočívá nebezpečí jeho povýšení na realitu, případně na novou ideologii (tvrzení, že žijeme v době postideologické, mi, zvláště tváří v tvář skutečnosti, připadně jako holý nesmysl. Stává se tak ve chvíli, kdy postmoderna přechází z modu kritického do modu apologetického.

Kýčovité volání o karnevalech, tak oblíbené zvláště v "samovzněcujících se" médiích a několikrát obsažené v příspěvku pana Čulíka, je toho předvojem. Je vhodné si uvědomit, že postmoderna v postavení dominantního diskurzu je či bude vykazovat stejně tyranské prvky jako její předchůdkyně, a že ji rozhodně není možné spojovat přímočaře s tím, jaký je svět. Je jen jedním způsobem vidění světa, a někdy i zbožným přáním, aby svět takový skutečně byl.

Na závěr chci jen upozornit, že tím nechci říct, že postmoderna zásadním způsobem nepřispívá k pochopení naší současné situace, zůstává-li v kritické poloze, a že už vůbec nechci tvrdit, že některé významné skupiny v českém prostředí k ní nejsou značně nepřátelské. Jde tak trochu o to, nesednout si před jakýmkoli --izmem na zadek.

Ostatně Středoevropané s tím mají svoje skutečnosti a někdy jim ani nedůvěru v nové systémy, které si nárokují vidět svět jedinýma pravýma očima, mezi něž přese všechny vytáčky podle mne postmodernizmus patří, nezazlívám. A o tom, že by "mocenské prosazování vlastních mýtů a netoleranci a ohrazování vůči názorům jiných a jinakosti" nebylo západní společnosti vlastní, si iluze nedělám -- dle mých zkušeností jde daleko nejspíše o dobře zastírané pokrytectví u většiny společnosti, z níž se vydělují píšící elity vytvářející ve svých textech dojem bezbřehé úctě k jinakosti.

                 
Obsah vydání       29. 2. 2008
2. 3. 2008 Občanská sdružení kritizují postup památkových úřadů Petr  Kužvart
1. 3. 2008 Hlavní dodavatel plánované základny Boeing přišel o mamutí zakázku pro Pentagon Karel  Dolejší
29. 2. 2008 "Tak trochu jiná" euroatlantická diplomacie v Sýrii: Brzeziński a Paroubek Štěpán  Kotrba
1. 3. 2008 Michael  Marčák
29. 2. 2008 Kubiceho zpráva: Stížnost proti odfláklému stanovisku Rady Českého rozhlasu Štěpán  Kotrba
29. 2. 2008 K čertu s Komersem aneb jaký má názor etická komise Syndikátu novinářů
29. 2. 2008 Rhizome aneb Kauza bratří Mašínů pohledem českých novinářů Josef  Švéda
29. 2. 2008 Kdy je třeba zaplnit jalovými diskusemi mediální prostor Štěpán  Kotrba
29. 2. 2008 Litujete svých obětí? Proč ne? Josef  Brož
29. 2. 2008 Sic semper (ale skutečně) tyrannis !
29. 2. 2008 Český helsinský výbor protestuje proti medaili udělené Mašínům
29. 2. 2008 Bratří Mašínové jako průkopníci metod al Kajdy Lukáš  Lhoťan
29. 2. 2008 Volba prezidenta 2008, exces, či nový trend? Petr  Sak
29. 2. 2008 Přestaňte si číst o tom, jak jsou hloupí, a něco dělejte Ondřej  Hausenblas
29. 2. 2008 Joseph Stiglitz: Jaká je pravá cena války v Iráku
29. 2. 2008 Nepouštět k mezinárodním jednáním české premiéry bez certifikátu kvality! Vladislav  Černík
29. 2. 2008 School of Americas - škola zabijáků a masové hroby v Panamě aneb zavádění demokracie po americku Jana  Ridvanová
29. 2. 2008 K souvislostem shromáždění neonacistů v Plzni dne 1.3.2008
29. 2. 2008 Proč (ne)byl v Plzni zakázán pochod tzv. neonacistů František  Řezáč
29. 2. 2008 Slovo dnes nemá žádnou váhu Anna  Jančaříková
29. 2. 2008 Pojďme bojovat za demokracii Monika  Binke
29. 2. 2008 Wikitopol Bohumil  Kartous
2. 3. 2008 Urážení, které nikomu neprospěje Petr  Wagner
29. 2. 2008 Pomluva i realita
29. 2. 2008 Porodnice -- skryté reklamní prostředí Tereza  Šimíková
29. 2. 2008 Noc vítězů, neboli Od uměleckého díla k rozmanitosti pohledu na dnešní svět Uwe  Ladwig
29. 2. 2008 11 Jiří  Studený
29. 2. 2008 Postmodernismus je něco, co už bylo Boris  Cvek
29. 2. 2008 Postmodernismus? Lukáš  Zádrapa
28. 2. 2008 Postmodernismus: Jaký je dnešní svět? Jan  Čulík
29. 2. 2008 Proč je pro americké vízum třeba chodit?
29. 2. 2008 Pochod neonacistů Plzní ignorujte Aleš  Hess, Milada  Emmerová
28. 2. 2008 Táhni, blbe: dva politici, dvě nadávky Karel  Košťál
28. 2. 2008 Máme dva prezidenty. Oba jsou nacionalisté Ondřej  Slačálek
28. 2. 2008 Bursík: "Kdybychom dělali, co chtějí voliči, byli bychom jen pasivní, populistickou vládou" Vladimír  Tupáček
28. 2. 2008 Plány ministerstva zdravotnictví ohrožují vzdělávání budoucích lékařů
28. 2. 2008 Blokační minorita Petr  Wagner
28. 2. 2008 Vzpomínka na Karla Kryla
28. 2. 2008 Kterak Topolánek bagatelizuje zkušenost totality Bohumil  Kartous
27. 2. 2008 Sloučení škol v Unhošti je pohrdáním názorem občanů
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008