25. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 2. 2008

Pyrrhovo vítězství (ve stínu oslích uší krále Midase)

Pyrrhos Épeirský byl starořecký vojevůdce, který ke sklonku svého života podnikl ambiciózní tažení do Itálie. Po počátečních úspěších, kdy se mu podařilo získat spojenectví několika přeběhlých jihoitalských obcí, se jeho postup zastavil. K rozhodujícímu obratu ve válce došlo roku 178 př. n. l. v bitvě u Auscula, kde oslabená řecká falanga po střetu s početně silnějšími římskými legiemi dosáhla nesmírně draze vykoupeného vítězství. Když po krvavé bitvě Pyrrhos obhlížel bitevní pole a počítal ztráty uštědřené nepřítelem, prý ze svých úst vypustil tuto okřídlenou větu: "Ještě jedno takové vítězství, a jsme zničeni."

Není známo, co přesně se Václavu Klausovi honilo hlavou bezprostředně po vítězném třetím kole druhé prezidentské volby, ale z rozjařených obličejů jeho věrných i z triumfálního výrazu vítěze samotného, se zračilo nefalšované sebeuspokojení. Tentýž duch samolibé blazeovanosti zaznívá i z bezprostřední povolební reakce úřadujícího předsedy ODS, který si pochvaloval, že "Klause zvolila přirozená koalice bez korupce (!) a bez asistence komunistů", stejně jako z přesvědčení staronového prezidenta, že za své zvolení vděčí "velmi silné občanské podpoře", a nikoliv zradě několika přeběhlíků z řad opozičních poslanců, a že v letošní prezidentské volbě šlo o osudový zápas "systému založeného na důsledné svobodě" proti "diktátu vyvolených". Netřeba zdůrazňovat, že princip důsledné svobody, na jehož suverénního nositele vítěz prezidentských voleb sám sebe pasoval, v jeho osobě opětovně (a jak také jinak?) zvítězil na celé čáře.

Podobně laděné jsou i reakce některých politických komentátorů, kteří za těžkými porodními křečemi letošních prezidentských voleb spatřují neférový konflikt účelově vzkříšené "havlovské koalice pravdy a lásky" a přirozeně ustavené platformy obránců "hodnot celého našeho polistopadového vývoje". Z takové tendenční interpretace jim pak automaticky jako suverénní vítěz prezidentského klání vychází stávající pravicový establishment, zatímco jeho protivníci jsou s despektem nálepkováni jako na hlavu poražení pohrobci komunistické totality, kteří se nesou na módní vlně ctižádostivého enviromentalismu a licoměrného humanrightismu.

Například Bohumil Pečínka na stránkách hlásné trouby konzervativní pravice, "společenského měsíčníku" 51 PRO, v jehož redakční radě mimo jiné zasedají i prezidentův tajemník Ladislav Jakl a premiérův poradce Marek Dalík, vítězoslavně konstatuje, že "poprvé v historii komunistická i nekomunistická levice totálně vyklidily scénu". Ještě že hned v další větě autor přiznává, že příčinou tohoto bezprecedentního ústupu ze scény byla "neochota riskovat v situaci, kdy čistě matematické vyhlídky nejsou pro jejich představitele dvakrát příznivé". Tím nepřímo prozradil skutečné pozadí opojné euforie, která zavládla v táboře Klausových příznivců bezprostředně po vyhlášení jeho opětovného zvolení, jakož i následných bouřlivých oslav, které ještě téhož večera propukly v oslavencově oblíbené restauraci Kogo. Ty byly totiž jen vedlejším produktem tušení, že takového, byť upachtěného, ale přece jen triumfu se jim hned tak asi nedostane.

Za situace sílícího rozčarování české veřejnosti ze sociálně bezohledných pravicových reforem, které se odráží v přesunu těžiště volebních preferencí ve prospěch parlamentní levice, jakož i neklamných symptomů blížící se globální ekonomické recese, je totiž nanejvýš nepravděpodobné, že by měl v příštích prezidentských volbách kandidát pravice sebemenší šanci na úspěch, a to ani kdyby snahy o prosazení přímé prezidentské volby nebyly korunovány úspěchem. Dolní a možná i horní sněmovna bude totiž do té doby disponovat dostatečnou parlamentní většinou, aby s přehledem prosadila autentického kandidáta levice. Co se týče kandidatury Jana Švejnara či jiného podobného exponenta umírněné pravice, ta v příštích prezidentských volbách s největší pravděpodobností vůbec nebude na pořadu dne.

A co hrdina přítomného okamžiku Václav Klaus? Toho v jeho druhém funkčním období nejspíš čekají nezáviděníhodné chvilky, až bude přihlížet masovému odlivu voličské základny od jeho duchovního dítka ODS, znárodňování ztrátových bankovních domů a dalším podobným korekcím "volné ruky trhu" ze strany "paternalistického státu" v jeho milované Británii, kolébce theatcherovského neokonzervativismu, lavinovitě se šířícímu poklesu hrubého národního produktu, postupně pronikajícímu i do těch nejodlehlejších enkláv globálního kapitalismu, jakož i celkovému krachu neoliberálního projektu, z něhož v situaci hrozivého propadu životní úrovně, masové nezaměstnanosti a ostrých sociálních konfliktů nejspíš nezbude než hořká vzpomínka.

Pak se od svého gurua možná odvrátí i nejvěrnější z věrných, a zatímco se kohorty jeho řadových příznivců potichu začnou vytrácet ze scény, jejich zdiskreditovaná dogmata nenávratně zmizí v propadlišti dějin. Tehdy ale už český prezident dávno nebude oním obratným manipulátorem, který bombarduje svět "nepopulárními pravdami" a zároveň se potutelně vemlouvá do přízně svých zápecnických a opatrnických spoluobčanů, ale nanejvýš tak trapným reliktem dávno zašlých časů, který bude pro smích doma i v zahraničí.

Když tedy dnes Václav Klaus vyhrožuje, že "kdyby prezidentská volba v roce 2013 skončila vítězstvím tohoto směru politického myšlení (tj. pokračovatelů Občanského fóra, iniciátorů takzvané televizní krize a signatářů výzvy "Děkujeme odejděte"), tak já do toho nějakou formou vstoupím", nepřipomíná už ani tak starořeckého vojevůdce Pyrrha, ale spíše mytického krále Midase, který si rovněž o sobě myslel, že je "nesmírně chytrý, že všemu rozumí a o všem dovede nejlépe rozhodnout jen on sám", a "poněvadž byl králem a měl moc, nikdo mu jeho domýšlivost nevyvracel". Jak známo, bájný král Midas byl za svou bláhovost potrestán párem oslích uší. Podobnou "ozdobu hlavy" nosil i jeho domácí pohádkový protějšek, král Lávra. To byl však starý dobrý král, jehož vážnost se vyzrazením jeho tajemství ještě posílila. Když se naproti tomu Midas doslechl, že jeho pohana vešla ve známost, odsoudil holiče, jenž vyzradil jeho handicap, k smrti, vypil býčí krev a žalostně sešel ze světa. Jiná verze téže pověsti praví, že když Midas pocítil lítost nad svou dřívější pýchou, dal odsouzenému holiči milost a za odměnu byl svého prokletí zbaven. Tímto šťastným koncem bychom ale opustili pevnou půdu mytologie a opětovně sklouzli do přívětivého světa pohádkové fantazie. A jak všichni dobře víme, skutečný svět není žádná pohádka.

Že se tato pochmurná vize nikdy nenaplní? Počkejme si.

                 
Obsah vydání       25. 2. 2008
25. 2. 2008 Česká televize a výročí Února 1948 František  Řezáč
25. 2. 2008 Léta 1945 - 1948: Partaje se skutečně chovaly podobně jako dneska
25. 2. 2008 Racionalita František  Koukolík, Jana  Drtilová
25. 2. 2008 Devět poznámek o deprivantech František  Koukolík
24. 2. 2008 Britská vláda požaduje, aby všichni cestující v EU poskytovali úřadům podrobná osobní data
25. 2. 2008 Volby v Hamburku, neboli jak ovlivnit postavení kandidátů z jiných stran Uwe  Ladwig
25. 2. 2008 Strana Levice se dostala i do hamburského parlamentu Richard  Seemann
24. 2. 2008 Švejnarománie Jan  Keller
25. 2. 2008 „Medvědi“ na obloze po šesti měsících Jaroslav  Kuba
25. 2. 2008 Michael  Marčák
25. 2. 2008 Český umělec vyvolal v Bostonu "mediální smršť" Milan  Kohout
25. 2. 2008 Nokia, kapitál a jiné mobility Petr  Schnur
25. 2. 2008 Na správné straně Ladislav  Žák
25. 2. 2008 Čtyři osmičky a jedna devítka Vladislav  Černík
25. 2. 2008 Jochův návrh na legalizaci mučení jste nepochopili
25. 2. 2008 Je možné, že by některá média informovala na principu ordálu? Jaroslav  Boudný
25. 2. 2008 Fidelův abdikační dopis: "Můj hlas ještě slyšet bude" Fidel Castro Ruz
25. 2. 2008 šílený srdce Jáchym  Topol
25. 2. 2008 Pyrrhovo vítězství (ve stínu oslích uší krále Midase) Radovan  Baroš
23. 2. 2008 Studenti protestují proti chování menz
25. 2. 2008 Kypr povede komunistický prezident
24. 2. 2008 Viagra poškozuje spermata
23. 2. 2008 How to resist death Jan  Čulík
24. 2. 2008 Česká média a jejich dezinterpretace Února Jan  Čulík, Jan  Polívka
22. 2. 2008 MUDr. Roman Joch (Občanský institut): Legalizujme mučení Jakub  Rolčík
22. 2. 2008 Legalizace tortury jako mučení "hodnými lidmi" podle MUDr. Romana Jocha Aleš  Uhlíř
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008