25. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 2. 2008

Fidelův abdikační dopis: "Můj hlas ještě slyšet bude"

Fidel Castro Ruz

Vážení krajané, minulý pátek jsem vám slíbil, že příští úvahy se dotknou tématu, jež stojí v popředí zájmu všech občanů. Jsou obsahem následujících řádek. Nastal čas, ve kterém by měla být vybrána a zvolena Rada státu, její prezident, místopředseda a tajemník.

Fidel Castro byl dlouholetým diktátorem monarchistického typu na Kubě, nyní se rozhodl odstoupit.

Vykonával jsem tuto čestnou funkci dlouhou řadu let. 15. února 1976 byla schválena socialistická ústava svobodnou, přímou a tajnou volbou více než 95% občanů s hlasovacím právem. První shromáždění se konalo 2. prosince toho roku a byla zvolena Rada státu a jeho předsednictvo. Předtím jsem byl téměř osmnáct let ministrem obrany. Vždy jsem výsadně vykonával vše potřebné, abych pokračoval v revolučním díle s podporou obrovské většiny lidí.

S ohledem na můj kritický zdravotní stav, mnozí se domnívali, že mé dočasné odstoupení z postu prezidenta 31. 7. 2006, kdy jsem tuto funkci přenechal místopředsedovi - Raúlovi Castrovi Ruz - bylo definitivní. Samotný Raúl, který navíc za své osobní zásluhy vykonává funkci ministra obrany, a ostatní soudruzi z vedení strany, i přes můj špatný zdravotní stav, bránili mému odchodu z funkcí.

Byl jsem ve velmi nepříjemném postavení. Musel jsem čelit protivníkovi, který dělal vše možné, aby se mě zbavil, ale já jsem mu nikdy nevyhověl a nevyšel mu vstříc.

Později jsem znovu dokázal zcela ovládnout svou mysl, možnost číst a hodně meditovat, vše díky nucenému odpočinku. Měl jsem dost fyzických sil, které jsem znovu nabyl během rehabilitace a důležitých cvičení na jejich obnovení, k tomu, abych dlouhé hodiny psal. Základní společný smysl mi ukazoval, že tato aktivita byla stále na dosah. Na druhou stranu jsem se vždy bál mluvit o mém zdraví, abych zabránil iluzím, které by v případě nepříznivého konce, uprostřed bitvy, přinášely traumatické zprávy.  Mým stěžejním úkolem, po tolika letech boje, bylo připravit všechny jak politicky tak psychicky na mou nepřítomnost. Nikdy nepřestanu poukazovat na to, že se jednalo o obnovu bez rizik.

Mé přání bylo vždy plnit povinnost do posledního dechu. To je to, co mohu nabízet.

Mým vroucně milovaným krajanům, kteří mě nesmírně poctili tím, že mě zvolili členem Parlamentu, v jehož lůně se schvalují důležitá rozhodnutí pro cíle naší revoluce, dávám na vědomí, že se nebudu ucházet, ani nepřijmu - opakuji již nikdy se nebudu ucházet ani nepřijmu funkci prezidenta státu a vrchního velitele vojsk.

Zradil bych mou mysl, kdybych akceptoval zodpovědnost... Má fyzická kondice mi nedovoluje úplné nasazení. Vysvětluji to a není to žádné drama.

Naštěstí náš proces ještě pořád počítá s obrazy starých gardistů, včetně dalších, kteří byli mladí, když začala první etapa revoluce. Někteří téměř ještě byli dětmi, když se přidali k bojovníkům z hor a poté svým hrdinstvím a mezinárodním posláním naplnili slávou svou zemi. Počítá se s jejich autoritou a zkušenostmi, aby byla zajištěna náhrada. Je tu také náš proces střední generace, která se naučila společně s námi prvkům komplexního a téměř nedosažitelného umění organizovat a vést revoluci.

Cesta vždy bude těžká a bude vyžadovat inteligentní úsilí všech. Nedůvěřuji cestám zdánlivě lehkým... Připravovat se vždy na tu nejhorší z variant. Být rozvážný během úspěchu, pevný v nepřízni je princip, který nelze zapomenout. Je velmi těžké porazit nepřítele, ale drželi jsme ho zkrátka během století. 

Neloučím se s Vámi.

Jen si přeji bojovat jako voják za myšlenky. Budu dál psát pod titulkem Postřehy soudruha Fidela. Bude to zbraň s větším účinkem než má arzenál, zbraň, se kterou se může počítat. Tak bude slyšet můj hlas. Budu opatrný.

Gracias

Fidel Castro Ruz 18. ledna 2008, 5hod. 30 min.

                 
Obsah vydání       25. 2. 2008
25. 2. 2008 Česká televize a výročí Února 1948 František  Řezáč
25. 2. 2008 Léta 1945 - 1948: Partaje se skutečně chovaly podobně jako dneska
25. 2. 2008 Racionalita František  Koukolík, Jana  Drtilová
25. 2. 2008 Devět poznámek o deprivantech František  Koukolík
24. 2. 2008 Britská vláda požaduje, aby všichni cestující v EU poskytovali úřadům podrobná osobní data
25. 2. 2008 Volby v Hamburku, neboli jak ovlivnit postavení kandidátů z jiných stran Uwe  Ladwig
25. 2. 2008 Strana Levice se dostala i do hamburského parlamentu Richard  Seemann
24. 2. 2008 Švejnarománie Jan  Keller
25. 2. 2008 „Medvědi“ na obloze po šesti měsících Jaroslav  Kuba
25. 2. 2008 Michael  Marčák
25. 2. 2008 Český umělec vyvolal v Bostonu "mediální smršť" Milan  Kohout
25. 2. 2008 Nokia, kapitál a jiné mobility Petr  Schnur
25. 2. 2008 Na správné straně Ladislav  Žák
25. 2. 2008 Čtyři osmičky a jedna devítka Vladislav  Černík
25. 2. 2008 Jochův návrh na legalizaci mučení jste nepochopili
25. 2. 2008 Je možné, že by některá média informovala na principu ordálu? Jaroslav  Boudný
25. 2. 2008 Fidelův abdikační dopis: "Můj hlas ještě slyšet bude" Fidel Castro Ruz
25. 2. 2008 šílený srdce Jáchym  Topol
25. 2. 2008 Pyrrhovo vítězství (ve stínu oslích uší krále Midase) Radovan  Baroš
23. 2. 2008 Studenti protestují proti chování menz
25. 2. 2008 Kypr povede komunistický prezident
24. 2. 2008 Viagra poškozuje spermata
23. 2. 2008 How to resist death Jan  Čulík
24. 2. 2008 Česká média a jejich dezinterpretace Února Jan  Čulík, Jan  Polívka
22. 2. 2008 MUDr. Roman Joch (Občanský institut): Legalizujme mučení Jakub  Rolčík
22. 2. 2008 Legalizace tortury jako mučení "hodnými lidmi" podle MUDr. Romana Jocha Aleš  Uhlíř
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008