Senátor Martin Mejstřík, jako iniciátor celé akce, zřejmě pečlivě vybral řečníky a řečnice ze spřátelených okruhů nepříliš nakloněných Evropské unii a také emancipaci žen. Jak vyplynulo v průběhu slyšení, také témata jednotlivých vstupů byla navržena organizátory.

• Rovné příležitosti z hlediska Písma,
• Vliv rovných příležitostí na duši dítěte,
• Vliv rovných příležitostí na duši muže,

Ty všechny byly pojednány lidmi, představenými organizátory auditoriu jako – v podtextu vnímáno „jediní kompetentní“ – odborníci na dané téma, jejichž prezentované názory mají senátorům napomoci při rozhodování.

O čem ale?

V místech, která vnímám jako nejvznešenější prostory naší demokracie, zazněla slova, která v řadě případů zkreslovala nebo zcela zatemňovala tématiku rovnosti příležitostí. Řečníci i řečnice se často při přípravě na vystoupení ani neobtěžovali vyhledat si statistické údaje k tématu, velice lehce dostupné na internetu, a při projevu takzvaně „vařili z vody“.

Mezi těmi, kteří přijali pozvání a promluvili, doslova zazářila zralostí svých úsudků, přesností závěrů a životní moudrostí biskupka Československé církve husitské Jana Šilerová.

Závěrečná slova senátora Mejstříka, o tom, že zde je ještě několik příspěvků, které "nejsou tak hrozné" mi připomněla někdejší cenzuru a plynule navázala svým stylem na manipulativně vedenou diskusi. Mrzí mě, že jsem něco takového slyšela na vlastní uši od samotného senátora! A úplný závěr, ve kterém bylo zmíněno potěšení nad tím, že setkání proběhlo klidně, protože na místě nebyly feministky, popřípadě ty nejhorší feministky, by byl úsměvný, kdyby nebyl smutný. Na místě jich bylo mnoho, jen se asi chovaly jinak, než organizátoři očekávali.

Práce lidí, kteří se emancipací zabývají, navazuje na všechnu práci v oblasti demokratizace života lidí, která byla dosud vykonána. Navazuje na ty, kteří prosadili zrušení otroctví. Na ty, kteří prosadili zrušení nevolnictví, rovné volební právo, právo na vzdělání žen.

Pro nás ženy je důležité mít vzdělání, protože nám pomáhá uživit se. Nemusíme být závislé na rodičích ani penězích partnera, když máme možnost pracovat ve své profesi. Také tím pomáháme partnerům ulevit od existenčního tlaku, který by jinak byl jen na nich. Pokud by ženy žily závislé na mužích, co by se s nimi stalo, kdyby je partner opustil, onemocněl nebo zemřel, jak se v běhu života většiny žen stává?

Toto v senátu nezaznělo.

Ženy i muži byli v tomto slyšení pečlivě uklizeni do škatulek „zaměstnání“ a „domov“. Nikdo nezmínil obrovský význam dobrovolnické práce pro polis, která probíhá mimo zaměstnání i domov, která je – jako činnost dobrých hospodářů, mužů i žen – duší každé občanské společnosti.

A nespraví to ani na samotný závěr rychle zadrmolená slova Martina Mejstříka, že je pro kvóty.