Dne 10. ledna přijel do Prahy polský premiér Donald Tusk. S českým protějskem Mirkem Topolánkem se pokusili sladit si noty a domluvit společný postup při vyjednávání s Američany o raketové základně.

Na rozdíl od Polska jednání mezi Českem a USA o umístění radaru v Brdech probíhají již rok, jejich ukončení se očekává na jaře, kdy by definitivně o umístění radarové stanice v Česku měl v dubnu rozhodnout parlament. Naši vyjednávači rovněž s Američany jednali o obraně. Omezili se však jen na radarovou základnu v Brdech s tím, že její vnitřní ochranu má zabezpečovat americká a vnější ochranu česká strana. Pro člověka neznalého věci na první pohled dohoda, která má svou logiku. Ale pro člověka aspoň trochu znalého vojenské problematiky naprostý nesmysl. A to oboustranně, jak před plotem, tak za ním. Představa o tom, jak terorista s výbušninou leze přes plot obklopující radar, připomíná spíše scénu z laciného akčního filmu a je na míle vzdálená realitě. Cílem teroristů nikdy nebude radar. Ale ani představa o vnější ochraně radaru na tom není lépe. Z čistě vojenského hlediska – ono ani není čím, natož pak jak chránit klíčový radar protiraketové obrany, umístěný v Brdech. Teorie o vyčleněných letounech a systémech protivzdušné obrany jsou holým blábolem našich špičkových specialistů, kteří často diplomaticky říkají, že běžní lidé nemohou rozumět složité problematice obrany. A pro ty, kdo tomu přece jen neuvěří, má pan Klvaňa v rezervě ještě větší pitomost – radar s antiraketami se ubrání sám. No, tak to už je skutečně silná káva. Takové pitomosti snad nemůže věřit ani sám pan Klvaňa.

Smutné na celé věci je, že vládou pověřený vyjednávač se snaží naše občany „opít rohlíkem“ místo aby otevřeně přiznal, že otázkou obrany radaru v Brdech se u nás v Česku vážně nikdo nezabývá - hrajeme si na mrtvého brouka. Polákům to naštěstí včas došlo a po Američanech požadují Patrioty. Je tu však to staré znémé „ALE“. Patrioty jsou určeny k lokální obraně, tzn. že mohou být účinné při ničení raket v konečné fázi jejich letu při zajištění obrany např. Varšavy či dalších velkých měst, ale nemohou zabezpečit ochranu celého polského území (nejnovější verze PAC-3 má efektivní dálkový i výškový dosah 20 km). Tolik Patriotů, aby spolehlivě s překrytem palebných dosahů zajistily ochranu celého Polska, není snad ani na celém světě. Ani systém THAAD pro velké výšky by problém zásadně a uspokojivě nevyřešil. Nehledě k obrovským finančním nákladům, se kterými by se Poláci potýkali desítky dalších let. Poláci tedy instinktivně cítí nutnost a správně požadují záruky bezpečnosti své země, (tady je to nešťastné) ALE bohužel, žádají nemožné. Pokud budou neústupní a nesleví ze svého tvrdého požadavku, pak by teoreticky měli ukončit vyjednávání o výstavbě základny na jejich území z důvodu, že Američané nebudou schopni jejich požadavek splnit. S ohledem na to, že samotný radar nemá pro Česko žádný význam, za této situace bychom měli ukončit vyjednávání i my bez ohledu na to, jak se stavíme k otázce obrany českého území (včetně radaru).

Vždy jsem zasával názor, že jakýkoliv nepohyblivý obranný systém taktického i strategického určení, je předem určený k brzkému zániku. Jak všichni víme, ani antirakety, ani radar nejsou „na kolech“, ale nepohyblivé. Jejich životnost v případě ozbrojeného konfliktu se počítá nikoliv na roky, měsíce, či týdny, ale na pouhé minuty. O to víc to platí u systému protiraketové obrany v lůně Evropy, což má i svá specifika z ryze vojenského pohledu.

Obecně lze říci, že obrana takového evropského systému při technologické úrovni a možnostech soudobých a perspektivních zbraňových systémů, schopných zničit nadzemní části (radar, komunikační a datové systémy) i podzemní části systému (antirakety), v době detailního kosmického průzkumu a GPS, je prakticky nemožná. Z toho vyplývá, že uvažovaný systém, „zabetonovaný v zemi“, je zastaralý, velmi zranitelný a tedy i velmi málo efektivní a navíc neodpovídá soudobým natož pak perspektivním požadavkům na zajištění obrany země. Jinak řečeno – vyhozené peníze.

Spoléhat na takový systém spíš hraničí s hazardem než s úsilím o zvyšování obranyschopnosti naší země a našich spojenců. Obrátit radar místo na Írán proti Rusku, jak jsou přesvědčeni někteří naši politici, bychom sice mohli, ale s jakým výsledkem, raději ani nemyslet. Vyhrožovat Rusku radarem je naivní, krátkozraké a hloupé – mohly by to být právě ty poslední minuty radaru. A podle známého „když se kácí les, létají třísky“, mohly by to být i poslední minuty českých obyvatel v jeho okolí.

V okolí kóty 718 v Brdech není rozsáhlá vodní hladina oceánu jako v případě ostrova Kwajalein, ale stovky stavení, tisíce lidí. To není strašení, to je tvrdá realita dneška. Myšlenku použití radaru proti Rusku lze tedy považovat za nevhodnou politickou rétoriku, z čistě vojenského hlediska se rovněž jedná o naprostý nesmysl, který nemá ani náznak reálných možností. Velkou neznámou v této souvislosti jsou názory špičkových specialistů naší armády. V případě, že i oni jsou přesvědčeni o tom, že brdským radarem můžeme srazit Rusy na kolena, pak Bůh s námi!

A vracíme se opět na samý začátek, k podstatě a smyslu tohoto amerického projektu – evropská část amerického systému protiraketové obrany pro Českou republiku, pro Evropu, nemá žádný smysl. Proč by taky měla mít, vždyť nejde o náš český, ani o evropský, ale o americký projekt na cizím území. Česko žádný takový radar nepotřebuje. K čemu by mu asi tak byl? Pokud zde bude evropská část systému protiraketové obrany i přes znatelný odpor české veřejnosti přece jen vybudována, nejenže nevyřeší naprosto nic, ale navíc přinese jen a jen samé problémy, o kterých dnes nemá nikdo ani potuchy.

Tímto problémem jsem se zabýval již ve svém článku s názvem „Záhadná obrana XBR radaru v Brdech“ dne 7.8.2007 ZDE