27. 11. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 11. 2007

T. G. Masaryk: Moderní názor na ženu

Tomáš Garrigue Masaryk

Názorů o ženě t. zv. moderních je dnes už hodně mnoho. Přehled a kritika jejich byly by poučny a zajímavy, ale to není mým úkolem ten­tokrát; chci positivně zformulovat, co se mi zdá názorem o ženě opravdově moderním, pokro­kovým. Moderním je úsilí, posilnit a povznést energii člověka a pocit osobní odpovědnosti, vypěstovat harmonicky všecky jeho mohutnosti, každé indi­viduum společnosti postavit na roveň. Rovnost není totožností: každému individuu má být dána příležitost vyvíjet se normálně a všech jeho pěk­ných a dobrých sil má být využito pro celek. Moderním je úsilí zrušit výsady některých tříd a individuí v těch třídách --- silnější má pomáhat slabšímu, toť přikázání nejlepších a nejpokroči­lejších duchů nové doby.

S tohoto hlediska posuzován starý názor o ženě byl, že žena je pro muže; Eva byla stvo­řena pro Adama, to je ve vší stručnosti starý názor, názor, že žena je pro mužovo pohodlí, v nejlepším případě pro odchování jeho dětí.

Tento starý názor posud nejsilněji drží a po­svěcuje oficielní náboženství. Zákon Starý i Nový (zde hlavně Pavel); literatura, literatura dekadentní všech směrů (»novoromantism« a t. p.). Prakticky jej podporuje a provádí poli­tika, vojenství a kapitalism. Avšak věda tento názor ještě hájí, zejména medicína a psycholo­gie. Také umění.

A přece tento starý názor je docela pochybe­ný, je nepěkný, je nemravný.

Muž a žena jsou si rovni. Jsou mezi nimi růz­nosti, ale nikoli takové, že by se smělo mluvit o nerovnosti přirozené. Rozdíl mezi oběma je fysiologický. Říká se, že žena je fysicky slabší --- možná; přihlížíme-li však k tomu, jak se právě fysických sil slabší ženy využívá, zdá se, že síla ženy je jiná, než mužova, ale že slabší není. Myslím, že odchovám několika dětí, zejména v menších a dokonce stísněných poměrech ho­spodářských, vyžaduje mnohem více nervní síly než učení mužovo na školách a služba úřednická a kterákoli jiná. Duchovně jsou si muž a žena rovni, a také mravně. Muž není silnější rozumem. Neměříme-li rozum učeností a stoletími vycepovanou rutinou různých zaměstnání t. zv. inteligentních, musíme uznat, že naše matky a ženy co do ka­pacity, hloubky a pronikavosti, nemyslí méně a hůře než my. Slušné opatřování chudší domác­nosti a všecka s tím spojená starost vyžaduje většího rozumového napětí než činnost v něja­kém úřadě nebo na katedře a kazatelně.

Žena a muž jsou také rovni mravně. Tím če­lím proti starému chytráckému vychvalování vyšší prý mravnosti ženské, její jemnějších a slabších citů a její ideálnosti --- to jsou fráse, aby muž všecky ty ideály a city směl důsledně šlapat, anebo, aby si ve svém zhýraleckém vysí­lení směl pohodlně a lacině opatřit ošetřovatel­ku. Ne --- žena není lepší, ovšem ani horší než muž; to záleží na individuích. Žena a muž se od počátku vyvíjejí společně, působili všude a stále působí na sebe vzájemně a proto ani není možné, aby mravní a vůbec duchovní stav jednoho nebo druhého byl nižší nebo vyšší.

Nerovnost mezi mužem a ženou není přiro­zená, není od přírody, ale vyvinula se historicky; a jak v historii dělalo se mnoho chyb a chyb často osudných, tak stala se také chyba a chyba veliká potlačením ženy.

Nerovnost ženy a muže není jedinou nerovno­stí ve společnosti; posud nerovnost aristokra­tická byla a je pravidlem --- lidé moderní pracují k odstraněni všech neoprávněných nerovností.

Potlačení ženy motivuje se zastanci starého řádu společenského několikerými důvody čerpa­nými z chybné psychologie a sociologie.

Na prvém místě překáží lepšímu pochopení pověra domácnosti.

Pamatuji se živě, jak jsem v dětství slýchával, že se chléb nesmí kupovat, že pořádná hospo­dyně jej musí péci doma. Dnes je to otázka pe­něz a dělby práce: když se kupují od pekaře rohlíky a housky, od cukráře dorty, proč by se stejně nekoupil chléb, když se tím žena uvolní pro práci jinou a cennější? Generace starší stejně žádaly, aby žena doma předla, tkala a šila --- dnes tyto názory se drží jen tam, kde společ­nost hospodářsky žije primitivně. Viděl jsem rodiny v Anglii hospodařící spo­lečně, domácnostní družstva: proč by se také u nás známí na venkově nebo i v městě nespojili, aby sobě a ženám svým ulevili? (Dům obydlený známými mohl by mít společné topení, osvět­lení atd.)

Domácnost --- ano, buď posvěcena a svatá, ale k tomu je především třeba, aby žena nebyla do­máckým otrokem!

Ve jménu domácnosti oddalujeme ženy od ve­řejné práce. Sice ve svých pedagogikách a eko­nomikách velebíme konkurenci (cemulaci --- řekl Kollár), vliv nápodoby a ceníme si všecky ty silné popudy k činnosti, jež máme z veřej­nosti, ale ženy a dcery své odsuzujeme v úkryt domácnosti, zužujeme jejich obzor a umrtvujeme jejich energii, nešetříce jejich přirozeného nadání. Tuto pověru domácnosti opíráme o zvláštní pověru hospodářskou. Žena je prý příliš něžný tvor, abychom ji chtěli připustit ve všeobec­nou konkurenci --- ta prý by ji zničila. Avšak: žena přece musí se živit, kdo ji živí? Otec, muž, bratr, jestliže se nedovede vyživit sama; ti proto musí tím houževnatěji konkurovat, protože mají větší břímě hospodářské, než když žena jim po­máhá, vydělávajíc si sama. Proč by nevydělá­vala, je-li toho schopna?

Skutečně to směšné a škaredé lapání muže, to nemožné vychování k domácnosti, jakého se našim patricijským dcerkám posud dostává --- trochu němčiny, frančiny, břinkání na klavír, šití a střádání výbavy -- jak je to neprak­tické, hloupé, ponižující! A k tomu všemu: jak to vysiluje ženy nadanější, jemnější a myslivější, mnohem více než ty domnělé účinky kon­kurence.

Tím vším není řečeno, že by žádná žena ne­směla vařit a hospodařit. Mnohá žena v tom za­městnání bude mít zálibu --- jistě vaření a ho­spodaření není činností nečestnou a ponižující; ale o to běží, aby špatnou ekonomií žena netr­pěla, aby sil svých, má-li jich, užívala lépe, právě také hospodářsky vydatněji. Ale nejen v kruzích zámožnějších a prostřed­ních, také v chudině, dělnictvu, panuje neroz­umná ekonomie sil --- Macharova »otrokyně otroka« praví tu všecko. Žena jako muž má úkol sociální. --- Dnes otázka sociální je tak naléhavá, že nejen muž, ale stejně žena jí se musí zabývat, musí o úko­lech sociálních přemýšlet a o úkolech těch už také s mužem spolupracovat.

Otázka sociální není však už filantropickým, humanitním sportem, nýbrž prací k zákonnému zajištění sociální spravedlnosti. Zena proto musí pochopovat veřejné a politické úkoly doby, musí jako muž a s ním se věnovat veřejnosti.

Proti těmto požadavkům nepřátelé společen­ského pokroku dovolávají se --- lásky. Láska --- kolik pověr tají se v tomto tak zneužívaném slo­vě ... Smyslnost, egoism a sentimentálnost, sla­bošské citlivůstkářství, neschopné silných citů, předstírá posvátnost manželství a lásky, aby udrželo, stručně řečeno, prostituci, prostituci ve­řejnou, tajenou, zákonnou --- ve všech formách, také manželskou.

Dekadentními frázemi o ženě spasitelce, o její záhadnosti a tajuplnosti, o ochránkyni manžel­ského krbu a t. p. zastírá se honba po penězích a pohodlí, po kuchařce a milence, po ošetřova­telce a hospodyni v jedné osobě ... Láska a manželství je také spojením duší, duší zdravých v zdravém těle; manželství je slouče­ním samostatných individuí, duše proti duši --- --- otrokyně je dnešnímu mužovi ovšem milejší. Tomuto tuctovému mužovi, jehož lásku opěvuje na sta básníků, hovících starým názorům a zvy­kům, manželství znamená konec duchovního ba­žení a dychtění, individuím zdravým a silným je počátkem společného vývoje, společné práce na všecku dobu životní, na věčnost.

Pravá láska znamená přísné jednoženství a jednomužství. Této lásce překáží pověra medi­cínská, věda ve službách starého řádu společen­ského a jeho zmrzačené rodiny, překáží jí ještě literatura, překáží jí náboženství.

Pravá láska u nás teprve vznikne, až bude pře konán katolický ideál asketický. Toto překonání nestane se však bezuzdnou nečistotou, sentimen­tálně a romanticky vzdychající po čistotě, ne­stane se potácením mezi madonou a prostitut­kou, oltářem a hampejzem, jež podle pařížských vzorů líčí naše dekadentní literatura, nýbrž čest­ností mužnou. Čistota není jen ve fysickém pa­nenství, čistota je v silné mužnosti. Katolicism podává asketický ideál madony, ale zároveň zá­sadně ten ideál znehodnocuje svým hrubým ná­zorem o nižší hodnotě ženině a tím vypěstoval ten zvláštní smyslný jesuitism. Prakticky kato­licism nemravně působí celibátem svých kněží, dávajících ve veliké většině případů špatný pří­klad. Žena je prý od přírody určena být matkou, tak zní heslo mnohoženství a mnohomužství; to není pravda, není to víc pravda, nežli že muž od přírody má být otcem. Jméno matka není o nic světější než jméno otce, oba mají úkol bdít nad dušemi svých dětí. Muž však svaluje své rodinné povinnosti na ženu. Znám případ, kde žena unavena probdě­lými nocemi u kolébky nemocného dítěte po denní práci v domácnosti a práci v domácnosti a s malými dětmi, nadýchala se otravného plynu, aby se občerstvila pro uvítání muže, když večer měl přijít z úřadu. On směl být unaven po své práci, ona ne, ona měla muže potěšit --- věděla, nebude-li aspoň vesele vypadat, že hrozí --- ho­spoda. Ó ty hrozné, české hospody, olupující muže a otce a ničící posvátnost rodiny. A jak ti čeští mužové, toužící tolik po domácnosti, svůj volný čas tráví v hospodském kouři a alkoholismu! Moderním pro muže a ženu je, činit dobré a nepřekážet ženě, aby kdykoli a kdekoli mohla činit dobré.

Moderní žena proto všude a ve všem, sou­kromě a veřejně bude pracovat proti těm pově­rám, které dusí ji i muže stejně. Moderní žena jako moderní muž půjde za pravdou! Moderní žena nebude se řídit mužem, nebude dělat všecko, co dělá muž. Copak dělají mužové jen pěkné a dobré? To, čemu se říká emanci­pace, a není než napodobením na př. kouření, pití a t. p., není než zpátečnictvím.

Nemluvil jsem a nerad mluvím o otázce žen­ské. Protože otázky ženské není, jako není otáz­ky jen mužské: je otázka společnosti. Muž a žena od samého počátku kulturního vývoje byli spolu a dovedli všecko dělat společně, byla vždy vzájemnost --- každá vnitřní změna ženy je změ­nou muže, muže také ženy.

Je nesprávné muže a ženy proti sobě stavět --- společnost, národ, jsou miliony mužů a žen, miliony individuí vzájemně spjatých v celek a proto musí býti všecka starost muže a ženy, aby tento celek byl organický.

Je dobře, jestliže se asociují v různé spolky. Asociace je dnes zbraní všech slabších, je pro­středkem pro vydatnější spolupráci. Je proto pokrok, tvoří-li se rozmanité ženské spolky a kluby, ať už spolky žen samých nebo zároveň s muži. Pokud dovedu vidět do našich poměrů, je po­těšitelné, že ženy a mužové tak ča3to postupují společně: jak moderních žen je poskrovnu, tak poskrovnu je moderních mužů a proto se dobře mohou podporovat ve svém úsilí.

Toto moderní úsilí mužů a žen je nutným po­kračováním v národní práci obrodní. Naše obro­zení nebude skutkem, pokud se duchovně, mravně a sociálně neobrodí český muž s českou ženou.

Pokud literatura je projevem národní duše, máme prvou českou ženu v Máchovi. Ovšemže Máchovi posavadní literární historie, psaná c. a k. profesory pro c. a k. rakouské školy, neroz­umí. Sympatisuje s učenou poesií Kollárovou a proto jí Mácha byl »romantik«. Ano, je roman­tik, ale tím není o obsahu a smyslu jeho poesie více řečeno, než když dnes se řekne, že Machar je realista. Ale biografie Máchova mluví pro cítící lidi mluvou velmi srozumitelnou: odloupejte ty romantické slupky a zbude vám zničená česká rodina --- otec neznající svého syna a ničící dívku toho svého syna. Ten syn pyká za svou pomstu a děsí se v žaláři před tím hrozným --- Nic, ale to je české Nic, kterému ovšem rakouští a vlastenečtí literární historikové nemohou a nesmějí rozumět. Nová česká literatura začíná však od tohoto Nic, od zoufání nad českým ro­dinným životem... A proto není náhodou, že po Máchovi prvým pokročilejším básníkem byla žena, Božena Něm­cová. Té také ti c. k. rakouští historikové ne­smějí rozumět; »Babička« ano --- ale povídky o českých služkách a jejich mravním utrpení, to do české, degenerovanou Vídní chráněné litera­tury nepatří. A nepatří tam zdrželivost Neru­dova, nepatří tam mužný cit Macharův.

V »Magdaleně« zase máme týž problém jako v »Máji«, jenže plněji a realističtěji. Mácha --- Němcová --- Neruda --- Machar jsou positivní a čeští lidé, průkopníci české ženy, českého muže, české lásky.

Jsem si vědom, že v obrodní práci moderní ženy to ono je jen pokusem, to ono bude i po­chybeno -- ale, nedělají pokusy a chyby mu­žové a mužové nemoderní na svých vyšlapaných cestách ? Moderní česká žena znamená našemu malému národu zdvojení našich sil.

Vítám od srdce všecku práci mužskou i žen­skou, směřující k našemu národnímu uvědo­mění, povznesení a obrození; vítám také snahy Brněnské dívčí akademie. Mám příležitost pozo­rovat dívky na universitě; mohu jen vyslovit ra­dost z toho, že v celku tak pěkně pracují; jsem i osobně vděčen sl. Krásnohorské, že našim dce­rám umožnila vyšší vzdělání.

Přednášeno roku 1904 v Brně v cyklu před­nášek pořádaných Dívčí akademií.

                 
Obsah vydání       27. 11. 2007
27. 11. 2007 BIS a to, co je v České televizi "příkaz shora" Štěpán  Kotrba
27. 11. 2007 Na vrcholku čeho to sedíš, kladný hrdino? Bohumil  Kartous
27. 11. 2007 Iniciativa Ne základnám si stěžuje u Rady ČT na manipulativní zpravodajství
27. 11. 2007 ČT: Reportáž o vlivu ruských zpravodajských služeb v České republice považujeme za vyváženou a objektivní
27. 11. 2007 Krátká vtíravá úvaha Bohumil  Kartous
27. 11. 2007 ČSSD požaduje vysvětlení okolností průběhu neuskutečněného prodeje letounů L-159 do Nigérie
27. 11. 2007 Zpověď odpadlíka: proč nevěřit na ropný zlom?
27. 11. 2007 Proč neprotestují muslimové proti bičování znásilněné dívky v Saúdské Arábii?
27. 11. 2007 Proč neprotestují muslimové? Zdeněk  Wognar
27. 11. 2007 Dawkins a teismus vs. ateismus Boris  Cvek
27. 11. 2007 Mezinárodní raketová obrana, aneb Že by byli evropští politikové hlavní funkcí komedianti? Uwe  Ladwig
27. 11. 2007 O klasické absurditě plavek
27. 11. 2007 Jak to, že nikomu nevadí omezenost politiků?
27. 11. 2007 Nikdo se na nic neptá a ona se ptá furt
27. 11. 2007 Microsoft na Sibiři
27. 11. 2007 Návrat k zastrašování novinářů?
27. 11. 2007 Bude po jaru Zbyněk  Hejda
27. 11. 2007 Nepotřebujeme stát. Do politiky nejdu Petr  Wagner
27. 11. 2007 K čemu je dobrá věda Jiří  Beránek
27. 11. 2007 Příliš vybledlá zelená Milan  Smrž
27. 11. 2007 Proč tady nechci americký radar ... Jana  Ridvanová
27. 11. 2007 Jaká je role a perspektiva českých jednotek v Iráku, Afghánistánu, Kosovu?
26. 11. 2007 Národní strana se distancuje od Mladých národních demokratů
26. 11. 2007 Gladiátoři v cirku se měli šanci bránit, ženy o tuto šanci musí ještě dnes bojovat Anna  Čurdová
27. 11. 2007 T. G. Masaryk: Moderní názor na ženu Tomáš Garrigue Masaryk
26. 11. 2007 Spolehlivý a společný systém mezinárodní raketové obrany je racionální, nikoliv však současné americké řešení
26. 11. 2007 Pospíšilova "reforma" justice -- část II. Zdeněk  Jemelík
26. 11. 2007 Listopad 2007: svatý Klaus v Čunkistánu Boris  Cvek
26. 11. 2007 Simulakra a historická kontinuita v Rusku Tomáš  Lipták
26. 11. 2007 Sen o bohatství Jindřich  Kalous
26. 11. 2007 Primitivní skandalizace islámu v českých médiích Lukáš  Lhoťan
27. 11. 2007 Britské listy mají už 50 tisíc návštěvníků týdně
25. 11. 2007 Zkreslená vize Vojtěcha Filipa Jan  Čulík
30. 10. 2007 Nové Dějiny české literatury v angličtině, poprvé po víc než třiceti letech
17. 11. 2007 Hospodaření OSBL za říjen 2007