1) Neonacisté

- Z mediálního divadla, které je naprosto neúměrné dané situaci, může vznikat dojem, že mladí národní demokraté ( přesněji náckové ) jsou uskupení osob dobře seznámených se zákony, kteeří bojují za svobodu slova a demokracii v ČR, potažmo na celém světě. Realita však ukazuje, že neonacisty proklamovaná témata jako válka v Iráku, ekologie apod. jsou jen pokusem profilovat se stravitelněji před veřejností. To, že je přijali, je důsledkem jejich sebereflexe, přinášející uvědomění si nedostatečnosti vlastních ideálů. Faktem zůstává, že pro většinu místních neonacistů zůstává vrcholem vlastní realizace povedený knock-out po dvanácti pivech.

- Vyvstává závažná otázka jestli je přijatelné ve svobodné, demokratické společnosti omezovat svobodu projevu a právo na shromažďování u skupiny osob, která právě svobodu a demokracii přímo ohrožuje. V případě sobotního pochodu jde o jasnou provokaci jenž dává slušným lidem a pořádkovým složkám právo zamezit nacistické exhibici. Ale co příště? Až se ti stejní mladí národní demokraté sejdou někde jinde pod záminkou vyjádření znepokojení nad růstem globálního oteplování. Jak by se policie měla zachovat?

2) Média a vládnoucí garnitura

- Důrazné NE neonacistickému pochodu vyjádřené politickou "elitou" je ve svobodném státě věc samozřejmá. To, že Kateřina Jacques přijde bránit židovskou čtvrť vlastním tělem bylo nadmíru jasné, škoda absence podobné zásadovosti při projednávání jiných, ve svém dopadu mnohem závažnějších, otázek na půdě parlamentu ČR.

- Zcela dle očekávaní se opět kolem celé situace vytvořil mediální obraz rozdělující společnost na spořádané občany a ty druhé. Neuvěřitelně tvárným pojmem extrémista je ocejchován téměř každý kdo si dovolí veřejně vystoupit s kritikou současného společenského uspořádání. Vládnoucím aparátem ovlivněná masmédia vytváří "naoko" vyvážené reportáže a články, které slouží k diskreditaci všech alternativně smýšlejících lidí, počínaje anarchisty a "praktikujícími" antifašisty až po pacifisty a reformní socialisty. Je smutné, že média a to bohužel i ta veřejnoprávní, dodávají lidem informační polotovar a značně jim ztěžují utvoření vlastního názoru. Rozklepaný ratlík čekající na toho, kdo hodí kostičku ještě zdaleka v hlídacího psa nedospěl.

- Sobota dále jasně ukázala silný potenciál sdělovacích prostředků přenášet emoce přímo na ulici, možné důsledky si každý jistě domyslí sám.