Letos v polovině července Ruská federace
pozastavila účinnost Smlouvy o konvenčních
ozbrojených silách v Evropě. Jaké kroky Ruské
federace je nyní možno očekávat v oblasti
konvenčních ozbrojených sil?
Vyjasněme si nejprve pojmy. Ruská
federace nepozastavila účinnost Smlouvy
o KOS, ale jen informovala o svém úmyslu
pozastavit plnění ustanovení Smlouvy v souvislosti
s mimořádnými okolnostmi, které
byly vyloženy v našem oznámení depozitáři
a všem účastnickým státům.
Jak víte, 13. července 2007 ruský prezident
podepsal dekret "O pozastavení platnosti
Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách
v Evropě a s ní spojených mezinárodních
smluv Ruskou federací". Oznámení o tomto
bylo předáno všem členských státům Smlouvy
o KOS následujícího dne. Pokud mimořádné
okolnosti, které Rusko deklarovalo, neztratí
svou aktuálnost, účinnost Smlouvy o KOS
a s ní spojených mezinárodních dohod a smluv
tak bude pozastavena 12. prosince 2007
o půlnoci moskevského času, to jest 150 dní
od převzetí tohoto oznámení depozitářem.
Smlouva o KOS, podepsaná v roce 1990,
upravuje vztahy mezi vojenskými bloky --
NATO a Varšavskou smlouvou. Dnes neexistuje
ani Sovětský svaz, ani Varšavská smlouva,
ale Aliance se dále rozšiřuje, čímž překračuje
limity dané ve Smlouvě. Na některé nováčky
v NATO se přitom omezení daná smlouvou vůbec nevztahují. Současně se zachovávají
křídelní limity pro území Ruska, které vznikly
jako důsledek obav z dob "studené války"
a jež jsou nyní překážkou našeho společného
boje s terorismem.
Účastnické státy Smlouvy o KOS dodnes
fungují podle dokumentu z dob "studené války"
který neodpovídá vztahům, jež se vytvořily
mezi státy ve světě obecně a v Evropě
zejména. Neodpovídá ani zájmům národní
bezpečnosti Ruska, na což jsme své partnery
již dlouho a nejednou upozorňovali. Rusko
vyvinulo maximum úsilí k napravení takovéto
nenormální situace kolem Smlouvy.
V roce 1999 byla podepsána Dohoda
o adaptaci Smlouvy o KOS, která do určité
míry odpovídá nynější realitě. Rusko, Bělorusko,
Kazachstán a Ukrajina ji ratifi kovaly.
Pokud jde o další kroky Ruska, od
12. prosince tohoto roku nebudeme poskytovat
informace vyžadované Smlouvou, přijímat
a provádět inspekce. Zároveň se nebudeme
cítit vázáni kvantitativními limity pro konvenční
zbraně.
Chci ještě jednou podtrhnout: podpis
dekretu prezidenta Ruska neznamenal
zabouchnutí dveří k dialogu. Ty budou otevřené
i po 12. prosinci. Rusko je připraveno pokračovat
v práci na nalezení východiska z krize
v různých formátech, včetně těch, které předpokládá
Smlouva o KOS (Společná konzultační
skupina, konference účastnických států), ale za
určité podmínky -- a sice konstruktivní reakce
našich západních partnerů. Rusko učinilo vše
pro záchranu životaschopnosti Smlouvy o KOS
a svoji polovinu cesty ušlo.
Ministr obrany Ruské federace A. Serdjukov
ve svém projevu po jednání s ministrem
obrany USA Gatesem řekl: "Je třeba prozkoumat
perspektivu vypracování nové dohody
v oblasti omezování strategických zbraní."
Jaký přístup k této problematice je možno
očekávat ze strany Ruska?
Řečeno několika slovy, přístup Ruska
bude čestný a konstruktivní. Pokud bych
to měl rozvést, pak připomenu, že v roce 2009 vyprší lhůta platnosti Smlouvy START.
Tato smlouva je základní dohodou v oblasti
odzbrojování, která předpokládá nejen
snížení počtu strategických útočných zbraní,
ale také bezprecedentní mechanismus kontroly
a výměny informací.
Nehledě na to, že smlouva START již svoji
historickou úlohu splnila, už nyní vyvstává
otázka: a co dál? Jak zajistit kontinuitu procesu
odzbrojování a předvídatelnost rozvoje
strategických arzenálů Ruska a USA v dohledné
perspektivě?
Ruská federace považuje za nezbytné
zachování jednotlivých ustanovení smlouvy
START, která napomáhají k upevňování opatření
směřujících k budování důvěry a kontroly
v oblasti strategických zbraní a především
reálně omezují kvantitativní parametry strategických
útočných zbraní (mezikontinentálních
balistických raket, raket odpalovaných
z ponorek, těžkých bombardérů) a na nich
umístěných bojových hlavic, a také obsahují
zřeknutí se jejich rozmísťování za hranicemi
národního teritoria. Je třeba vyloučit možnost,
aby si smluvní strany při omezování
zbraní zachovaly jakýkoliv potenciál návratu
do původního stavu. To bude skutečný mezinárodněprávní
mechanismus zajištění záruk
toho, že Rusko ani Spojené státy nebudou
zvyšovat počty strategických nosičů jaderných
zbraní.
Procedury výměny dat, předávání informací
o startech raket a telemetrických informací
mohou být upřesněny tak, aby odpovídaly
novým podmínkám, a zachovány.
 Nová smlouva podle našeho názoru musí
zajistit srovnatelnost a předvídatelnost rozvoje
strategických arzenálů Ruska a USA v dohledné
budoucnosti a nahradit jak smlouvu START,
tak v budoucnu smlouvu SORT. Jako nejpřijatelnější
se jeví to, že v nové smlouvě budou
využita ta ustanovení smluv START a SORT,
která odpovídají zájmům Ruska a USA.
Pokud jde o formu stvrzení nové dohody,
jsme pro právně závazné ujednání v podobě
samostatného mezinárodně právního aktu.
Navrhovaný přístup umožní vyloučit deklarativní
charakter dosažených řešení a učinit
proces dalšího omezování jaderných zbraní
účinným a životaschopným.
Rusko i Spojené státy v průběhu plnění
ustanovení Smlouvy START významně (několikanásobně)
snížily své strategické útočné
arzenály. Není sporu o tom, že mír se upevnil.
Nicméně v důsledku toho se relativní
síla jaderných potenciálů ostatních členů
"jaderného klubu" zvýšila. Chci využít této
příležitosti a položit váženým čtenářům časopisu ATM otázku: Co myslíte, není na čase,
aby i ostatní členové "jaderného klubu" na
sebe vzali závazky k omezování svých jaderných
potenciálů?
Během schůzky prezidentů Ruské federace
a USA letos v červenci Vladimír Putin
navrhl rozšíření spolupráce v oblasti protiraketové
obrany, včetně vytvoření Střediska
výměny informací v Moskvě a v jednom
z evropských hlavních měst států NATO. Jak
bychom si měli v praxi představit fungování
takovéhoto střediska?
Domnívám se, že nejprve je třeba připomenout
podstatu iniciativ prezidenta Ruské
federace. V. V. Putin navrhl, aby v Moskvě bylo
vytvořeno středisko výměny informací o zjištěných
startech raket. Analogické středisko
by mohlo vzniknut v některé z evropských
metropolí, například v Bruselu. Zásadní podmínkou
návrhu ruského prezidenta je, že tato
střediska musí být vytvořena místo amerických
úderných prostředků v Polsku a radiolokační
stanice v České republice a ne jako
jejich doplněk. Hlavním konstruktivním prvkem
dnešních ruských návrhů je připravenost
předávat údaje z již fungujícího radiolokátoru
systému výstrahy před raketovým útokem
v Gabale a perspektivně také z radarové stanice
nové generace, která je v současné době
budována v Armaviru.
Zmíněné radary jsou schopny nepřetržitě
monitorovat situaci ve vzdušném a kosmickém
prostoru nad územím států Blízkého
a Středního východu. Ani jeden start rakety
s dosahem přes 500 km jim neunikne. O tom
se mohli přesvědčit američtí experti při návštěvě
radaru v Gabale 18. září letošního roku.
Technická stránka předávání a analýzy
dat z radarů je poměrně jednoduchá. Získané
informace mohou být předávány v digitální
podobě a bude možno je zobrazit a zpracovávat
prakticky na libovolném počítači.
Vzniká otázka, jaké konkrétní údaje
mohou být předávány ruskými radarovými stanicemi
do střediska výměny informací o zjištěných
startech raket. Odpověď je následující.
Za prvé, hodnověrná informace o tom, že
zkouška byla provedena, čas a místo startu
a dopadu rakety nebo její hlavice. Tato informace
poskytne možnost reálně stanovit, zda
oznámení o provedených startech raket odpovídají
skutečnosti nebo jde o pouhý prvek
vlastní reklamy.
Za druhé, identifi kace typu odpálené
rakety, tj. zda je tato raketa kosmickým nosičem,
nebo zda se jedna o balistickou raketu.
Za třetí, parametry dráhy letu rakety
(rychlost a výška) změřené s dostatečnou
přesností, fakt oddělení hlavice nebo jiných
prvků konstrukce rakety. Přičemž parametry
trajektorií se mohou shromaždovat a dále
využívat k provedení srovnávací analýzy
s následujícími starty a k upřesnění charakteristik
raket a toho, co nesou.
Tyto údaje mají rozhodující význam pro
vytváření objektivních hodnocení úrovně
reálné a nikoli smyšlené raketové hrozby.
Přičemž pokud tyto údaje budou přicházet
nepřetržitě, a právě tak by předpokládané
středisko výměny dat mělo pracovat, pak také
hodnocení raketové hrozby budou adaptivní
a všichni účastníci zainteresovaného protiraketového
"poolu" budou moci disponovat jak
dostatečnými podklady, tak také časem k přijetí
odpovídajících opatření.
Na závěr bych chtěl ještě jednou zvláště
zdůraznit -- ruské radary a údaje z nich získané
nemají být doplněním objektů protiraketové
obrany USA v Evropě, jejichž rozmístění je
plánováno. Jsem přesvědčen o tom, že není
nezbytně nutné rozmísťovat radar v Česku,
neboť úkoly odhalování startů raket mohou
plnit ruské radary v Gabale a v Armaviru.
Mimochodem to potvrzují i výsledky výzkumů
provedených americkými vědci T. Postolem
a J. Louisem, které byly předloženy americkému
Kongresu.
Hlavním úkolem moskevského a dalších
evropských center by tak bylo získávání informací
v reálném čase a vyhodnocování startů
raket z jižního a jihovýchodního směru, což
umožní včas reagovat na libovolné hrozby
a poskytne záruky bezpečnosti nejen USA
a Rusku, ale i celému evropskému kontinentu.
Nehledě na "odvážný strategický návrh
Ruské federace" prezident Bush stále trvá
na snahách rozmístit na území České republiky
a Polska americké vojenské základny.
Sergej Ivanov řekl, že v takovém případě RF
přijme adekvátní odvetná opatření, například
takové, jakým by bylo rozmístění raket
v Kaliningradské oblasti. Můžete říct, jaké
vojenské jednotky jsou tam dislokovány
nyní a co lze očekávat?
Prvky protiraketové obrany Spojených
států amerických v Evropě -- to je hrozba pro
Ruskou federaci a její potenciál zadržování.
O tom jsme nejednou mluvili na všech úrovních.
Ruská federace přirozeně bude nucena
přijmout adekvátní opatření.
Jaká? Jejich seznam může být velmi různorodý,
včetně vývoje nových typů raketových
systémů či plánů na použití již existujících
zbraňových systémů pro tyto účely. Vše bude
záviset na vývoji situace.
My vojáci budeme na základě analýzy
této situace vypracovávat všechna možná
protiopatření, která jsou potenciálně v našem
arzenálu.
Zároveň velmi dobře chápeme, že taková
opatřeni jako rozmísťování raketových systémů v západních oblastech Ruské federace
jsou pro naše evropské sousedy citlivá. Možná
i to je jeden z důvodů rozmísťování prvků PRO
USA v Evropě, včetně České republiky -- vrazit
mezi Rusko a jeho evropské sousedy "protiraketový
klín" a tím zároveň narušit existující
systém bezpečnosti na evropském kontinentě
a ve světě. To není naše volba.
Ruské, jak jste uvedl, "odvážné strategické
návrhy" -- to je právě konstruktivní alternativa
vzniku nových dělicích čar v Evropě
v podobě třetí oblasti dislokace prvků strategické
PRO USA. Tak si tyto návrhy vyslechněme
a pochopme je.
Pokud jde o ruská vojska v Kaliningradské
oblasti, dnes jsou tam dislokovány především
síly (jednotky) Baltské flotily.
Existuje souvislost mezi americkými snahami
v oblasti strategické protiraketové obrany
a ruským pozastavením Smlouvy o KOS?
Lze tento krok Ruské federace považovat za
první na cestě k asymetrické odpovědi, o níž
v minulosti několikrát padla zmínka?
Nejednou jsem říkal západním partnerům,
i prostřednictvím sdělovacích prostředků, že
neexistuje a ani nemůže existovat souvislost
mezi americkými plány na rozmístění prvků
strategické protiraketové obrany v Evropě
a pozastavením účinnosti Smlouvy o konvenčních
ozbrojených silách v Evropě Ruskou
federací. Ano, jsou to dva problematické, ale
různé směry ve vojenské oblasti.
Smlouva o KOS se vztahuje na pět kategorií
konvenčních zbraní, mezi něž PRO a tím
spíše strategické zbraně nepatří.
Rusko se po mnoho let snažilo narovnat
situaci kolem Smlouvy o KOS, ale všechny
naše pokusy narážely na nekonstruktivní
pozici států NATO. Nejednou jsme upozorňovali
západní partnery na to, že naše trpělivost
není nevyčerpatelná. Oni nás však
neslyšeli a zřejmě ani slyšet nechtěli. V KOS
je řada ustanovení, která umožňují každému
účastníkovi hájit své národní zájmy -- od
předložení problémů, jež vyvolávají znepokojení,
Společné konzultační skupině až po
svolání mimořádné konference a odstoupení
od Smlouvy v případě výjimečných okolností,
které by tyto zájmy ohrožovaly. Dnes tento
okamžik nastal a Ruská federace pozastavuje
účinnost Smlouvy od 12. prosince s tím, aby
ostatní účastnické státy měly čas na to, zvolit
správnou cestu k záchraně, dá se říci, umírající
Smlouvy.
Pokud jde o problematiku PRO, Ruská
federace po řadu let vystupuje proti rozmísťování
systémů protiraketové obrany ve
světě. Negativní postoj k rozmísťování takovýchto
systémů ve velkém měřítku není až
výsledkem dnešního dne. V roce 1972 SSSR
a USA podepsaly Smlouvu o omezení protiraketové
obrany (pozn. red.: ABM), která byla
podle obecného mínění po mnoho let "úhelným
kamenem" strategické stability ve světě
a byla základem celé série dalších smluv
o omezování strategických útočných zbraní.
My jsme důsledně hájili nezbytnost zachování
této smlouvy a nakonec jsme s politováním
přijali rozhodnutí Spojených států o jednostranném
odstoupení od ní.
Podstata protiraketové obrany, která byla
uznána jako destabilizující v době "studené
války" a vedla Sovětský svaz a Spojené státy
k tomu, aby omezily její budování, se dnes
nijak nezměnila. Přítomnost takovéhoto systému
dává zemi, která jej vlastní, iluzi bezpečí,
iluzi nezranitelnosti vůči odvetě. Takováto
situace je potenciálně nebezpečná.
V roce 2000 bylo odstoupení od Smlouvy
ABM Spojenými státy zdůvodňováno nezbytností
obrany národního teritoria před útokem
raket tzv. rogue states (v terminologii vlády
USA). Tehdy byly uváděny Írán a Severní
Korea. Zatímco důkazy o existenci raketového
programu v KLDR již jsou, raketový program
Íránu je zcela hypotetický. Řeči o tom, že Írán
vyvíjí rakety mezikontinentálního doletu -- to
je fantazírování, přičemž nikoli vědecké. Nicméně
na základě těchto smyšlených a hypotetických
raketových hrozeb USA vybudovaly
protiraketovou základnu na Aljašce a dnes
vedou intenzívní jednání s Polskem a vaší
zemí o vytvoření oblasti dislokace prvků systému
protiraketové obrany v Evropě.
Odborníkům je jasné, že na všechny prvky
systému PRO Spojených států nelze nahlížet
izolovaně. Evropa, Aljaška, námořní komponenty
PRO, kosmické systémy zjišťování, řízení
a spojení -- to všechno jsou prvky amerického
globálního systému protiraketové obrany.
Při tom není důležité, jaký počet protiraket
je v té či oné oblasti rozmístěn. Prioritní
význam má skutečnost, že kolem území Ruska
je vytvářena globální infrastruktura PRO,
která může být relativně snadno posílena na
základě čistě výhradního rozhodnutí amerického
vojensko-politického vedení o dalším
rozmísťování či přemístění antiraket.
A to, že se všechny tyto protiraketové
"přípravy" uskutečňují nyní, kdy neexistují
antagonistické rozpory mezi našimi státy,
funguje mechanismus součinnosti a konzultací
mezi Ruskem a USA, Ruskem a NATO,
a v rámci dohod o strategickém odzbrojování
pokračuje snižování jaderných arzenálů, nás
velmi znepokojuje.
Chci ještě jednou zdůraznit, spojování
ruského úmyslu o pozastavení platnosti
Smlouvy o KOS s americkými snahami
v oblasti strategické protiraketové obrany
je provokací s cílem zkompromitovat Rusko
v očích evropské a světové veřejnosti.
Řada mezinárodních i bilaterálních dohod v oblasti kontroly zbrojení, zmíněných v rozhovoru s náčelníkem
Generálního štábu Ruské federace Jurijem Balujevským, sice je všeobecně známá, ale v širším povědomí často
chybí jejich přesnější obsah či zařazení do kontextu. Pro osvěžení paměti a snadnější orientaci přinášíme následující
stručný přehled. S výjimkou Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, o kterou ovšem v rozhovoru
šlo především, se jedná o dohody mezi bývalým Sovětským svazem (později Ruskou federací) a Spojenými státy
týkající se oboustranného omezování jejich strategických i nestrategických jaderných arzenálů. KOS - Treaty on Conventional Armed Forces
in Europe, CFE
Smlouva o konvenčních ozbrojených silách
v Evropě (Treaty on Conventional Armed Forces
in Europe, CFE) byla podepsána 19. listopadu 1990
dvaadvaceti členskými státy NATO a Varšavské smlouvy.
Ratifi kována byla posléze 30 státy (po rozpadu SSSR
a rozdělení Československa) a v platnost vstoupila
17. července 1992. Tato smlouva stanovila pro každou
ze skupin států organizovaných v NATO a Varšavské
smlouvě početní stropy u pěti hlavních druhů výzbroje.
Definovala fáze snižování počtů výzbroje podle stanovených
národních limitů, limity výzbroje v jednotlivých
geografických zónách, stanovila pravidla výměny
podrobných údajů a notifikací o struktuře ozbrojených sil
a výzbroji a definovala také systém inspekcí. Dohodnut
byl také systém pravidel, procesů a právních ustanovení
a závazků, včetně např. práva na odmítnutí inspekce,
a postupy likvidace výzbroje.
Smlouva umožnila na evropském území v prostoru
od Atlantiku po Ural snížením úrovní dosáhnout rovnováhy
ozbrojených sil dvou skupin států organizovaných
v NATO a Varšavské smlouvě.
V červenci tohoto roku Rusko oznámilo úmysl
pozastavit plnění této smlouvy. Pokud se situace nevyřeší,
12. prosince 2007 Rusko přestane ustanovení této
smlouvy dodržovat.
Text smlouvy v češtině ZDE
Dokumenty a text smlouvy CFE v angličtině ZDEKOS II - Agreement on Adaptation of the Treaty on
Conventional Armed Forces in Europe -- CFE II Dohoda o adaptaci Smlouvy o KOS v Evropě
(Agreement on Adaptation of the Treaty on
Conventional Armed Forces in Europe -- CFE II)
byla podepsána 19. listopadu 1999 na istanbulském
summitu OBSE 30 státy. Tato dohoda mimo jiné nahrazuje
do té doby uplatňovaný systém zón a skupin
Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě na
individuální stropy výzbroje pro každý stát. Lépe odráží
situaci v Evropě po geopolitických změnách poslední
dekády minulého století. V platnost vstoupí, pokud ji
ratifi kují všechny signatářské státy. Zatím tak učinilo
Rusko, Bělorusko, Kazachstán a Ukrajina.
Text smlouvy CFE II v angličtině ZDE
SALT Jednání známá jako SALT I (Strategic Arms
Limitation Talks) byla zahájena v listopadu 1969
v Helsinkách. Jejich výsledkem byla v květnu 1972
jednak Smlouva ABM (viz dále), jednak tzv. Prozatímní
dohoda (Interim Agreement), jíž se obě strany zavázaly,
že nebudou budovat nová sila pro mezikontinentální
balistické rakety a nebudou "významně" rozšiřovat
ta stávající. Dohoda také omezovala počty balistických
raket odpalovaných z ponorek a počty ponorek
s těmito raketami. Vypršela 3. října 1977. 18. června
1979 Leonid Brežněv a Jimmy Carter ve Vídni podepsali
Smlouvu o omezení strategických útočných zbraní
(SALT II), která stanovovala další omezení jaderných
arzenálů (oproti SALT I se týkala i strategických bombardérů).
V prosinci 1979 však nebyla ratifi kována
americkým Kongresem v důsledku sovětské invaze
do Afghánistánu, takže nikdy nevstoupila v platnost.
V 80. letech pak byla nahrazena jednáním START I.
Dokumenty smlouvy SALT v angličtině
ZDE
ABM - Anti-Ballistic Missile
Treaty, ABM Smlouva mezi SSSR a USA o omezení systémů
jejich protiraketové obrany (Anti-Ballistic Missile
Treaty, ABM) byla podepsána 26. května 1972 s platností
na 30 let. Americkou stranu zastupoval Nixon,
sovětskou Brežněv. 13. června 2002 ji Spojené státy
jednostranně vypověděly.
Každá z obou zemí podle této smlouvy mohla
mít dvě lokality, kde by byly umístěny národní systémy
protiraketové obrany; jedna z těchto lokalit měla být
určena pro hlavní město a jedna pro sila s mezikontinentálními
balistickými raketami.
Protokol z roku 1974 pak počet těchto míst redukoval
na jedno. V Sovětském svaze to byla Moskva,
ve Spojených státech letecká základna Grand Forks
v Severní Dakotě.
V březnu 1983 Ronald Reagan oznámil záměr
podporovat výzkum s cílem vytvořit systém protiraketové
obrany, známý pod označením Strategická obranná
iniciativa (Strategic Defense Initiative, SDI). Reagan
deklaroval, že jde o obranný systém, kteří dále sníží
možnost vzájemného zničení. Sovětský svaz měl dokonce
získat přístup k této technologii. Program SDI však
nepřinesl očekávané výsledky a proto byl utlumen.
13. prosince 2001 George Bush oznámil, že Spojené
státy od smlouvy odstupují. Po uplynutí šestiměsíční
lhůty toto rozhodnutí vešlo v platnost. Argumentem
byla nutnost testovat a budovat omezenou Národní
protiraketovou obranu na ochranu Spojených států
před jaderným vydíráním některého z "rogue states".
Dokumenty smlouvy ABM v angličtině ZDE
INF - Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty Smlouva o úplné likvidaci raket středního doletu
(Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty, INF) byla
podepsána 8. prosince 1987. Sovětský svaz zastupoval
Michail Gorbačov, Spojené státy Ronald Reagan. Zahrnovala
především zničení sovětských raket SS-20, amerických
Pershing 2 a řízených střel s plochou dráhou
letu odpalovaných ze země s dosahem od 500 až do
5000 kilometrů. Smlouva vstoupila v platnost 1. června
1988. Závazky obou stran byly splněny k 1. červnu
1991. Po rozpadu Sovětského svazu byla smlouva změněna
na multilaterální (USA, Ruská federace, Bělorusko,
Kazachstán a Ukrajina). Zákaz raket středního doletu
má neomezenou platnost.
Text smlouvy v angličtině
ZDE START - (Strategic Arms Reduction
Treaty, START 1 Smlouva o snížení a omezení strategických útočných
zbraní mezi USA a SSSR (Strategic Arms Reduction
Treaty, START 1) byla podepsána 31. července
1991, necelý půlrok před rozpadem Sovětského svazu.
Spojené státy zastupoval George Bush (starší), Sovětský
svaz Michail Gorbačov,. Do konce roku 2001 na jejím
základě došlo k likvidaci 80 procent všech tehdy existujících
strategických jaderných zbraní. Po 18 měsících,
3. ledna 1993, ji nahradila smlouva START 2, kterou
podepsali prezidenti Bush a Jelcin. Ta určuje, že každá
z obou velmocí dále sníží počet jaderných hlavic tak,
aby se do roku 2003 jejich počet zredukoval na 3000
až 3500, a zcela zlikviduje všechny mezikontinetální
balistické střely s jadernými hlavicemi. Na žádost Moskvy
se termín posunul na rok 2007. Platnosti Smlouvy
START vyprší 5. 12. 2009.
Dokumenty smlouvy START I v angličtině ZDE
Dokumenty smlouvy START II v angličtině ZDEDokumenty smlouvy START III v angličtině ZDEDokumenty smlouvy START IV v angličtině ZDESORT - Strategic Offensive Reduction Treaty Smlouva o omezení strategických útočných potenciálů
(Strategic Offensive Reduction Treaty, SORT)
je bilaterální smlouva mezi USA a RF, kterou podepsali
24. května 2002 prezidenti Bush (mladší) a Putin. Obě
strany se dohodly na omezení svých jaderných arzenálů
na 1700 až 2200 bojových hlavic v operačním rozmístění.
Smlouva vstoupila v platnosti 1. června 2003
a vyprší 31. prosince 2012. Smlouva neobsahuje žádná
ustanovení týkající se verifi kace; omezení nemusí být
trvalé a nevratné (přebytečné hlavice nemusí být zničeny).
Poněkud paradoxní je, že redukce mají být dokončeny
k 31. prosinci 2012, což je zároveň datum, kdy
smlouva vyprší, pokud se obě strany nedohodnou na
jejím prodloužení.
Dokumenty smlouvy SORT v angličtině ZDE Další informace: ATM 7/2007 a 8/2007
armscontrol.org, FAS, Wikipedia
Texty, dokumenty a průběh jednání o kontrole zbrojení
ZDE
Texty bilaterálních smluv v anličtině
ZDE Texty mezinárodních smluv v anličtině ZDETexty mezinárodních smluv v češtině
ZDE
|
