Až do chvíle, kdy jsem se zprávu o něm jako kandidátovi ČSSD dověděl – do té chvíle se o takové možnosti spekulovalo či uvažovalo – jsem byl přesvědčen, že ČSSD, pokud je demokracií sociální, přece nebude (nemůže, myslel jsem si naivně) hlasovat pro neoliberálního ekonoma. V tom je čertovo kopýtko.

Vyměnit jednoho ekonoma neoliberálního zaměření za jiného téhož myšlenkového směru znamená podle mého soudu zaměnit osmnáct za dvacet bez dvou. Možné namítnout že Švejnar je – pravděpodobně, ale jisté to není – méně doktrinářský než Klaus. Jenže pružnost v názorech nemění jejich podstatu. Po česku řečeno, místo Klause, pro nějž „reformy“ Topolánkovy vlády nejdou dost daleko, bychom dostali Švejnara, jehož názor na ně se od názoru Klausova neliší. Jenom by tento profesor, poučen reakcí svých socdem volitelů, vyjádřil své mínění diplomatičtěji.

Někdo by namítl, že prezident reformy nedělá. Ale už skutečnost, že je schvaluje, ovlivňuje mínění veřejnosti, která reformy ještě nestačila strávit – bude je zažívat až po prezidentské volbě, kdy už je hlava českého státu nesesaditelná a má před sebou čtyři roky úřadu.

Moje druhá otázka: co si Švejnar myslí o americkém radaru v ČR (případně o referendu, jak k radaru tak obecném)? Nezaznamenal jsem žádnou veřejně dostupnou jeho reakci, nepochybuji však ani v nejmenším, že je pro radar (i kdyby se tvářil jako Ondřej Liška a tvrdil, že by radar měl patřit do struktur NATO, bylo by mu jasné, že NATO nebude nikdy o radaru rozhodovat). Mimochodem, otázka referenda je otázkou významnou proto, že svědčí o postoji politika k vládě, vykonávané přímo lidem. Do jaké míry na takové problémy tento prezidentský kandidát vůbec kdy pomyslel, to nikdo ani netuší.

Dá se předpokládat, že v zahraniční politice by americký profesor vystupoval méně vyhraněně než dosavadní prezident. Byl by však při tom méně proamerický než Alexandr Vondra? Nic na to neukazuje a vzhledem k jeho americké minulosti i přítomnosti se sotva mýlím, řeknu-li, že by méně proamerický nebyl.

Shrnu-li: Jaký by Jan Švejnar byl prezident, nevíme. Na rozdíl třeba od Jiřího Dienstbiera. Nevíme, co si myslí o české politice – dotázán dnes, vyjádřil by se – zřejmě – velice opatrně. Ačkoliv napůl v této zemi – co když je hlavou a srdcem jinde a tady jenom čas od času pobývá? – politicky se neprojevoval. Neměl to zapotřebí (myslí si). ČSSD tím, že si jej vybrala, hraje výhradně protiklausovskou kartou. Jiný důvod nevidím. Mohl bych říct, že je to její volba, jenže se týká nás všech. Nejsa sociální demokrat, mohu ji kritizovat pouze zvenčí. Nicméně musím říct: není to volba podle sociálnědemokratických zásad. (Cynik namítne: ukaž mi politickou stranu, která se v tzv. praktické politice ještě řídí zásadami.) Podle mého soudu nebude tohoto amerického profesora nikdy spojovat se sociálními demokraty nic jiného než to, že ČSSD je ochotna zvolit jej hlavou státu. Pro politiku strany by to mohlo dost znamenat. Čím by to bylo pro lidi, pro sociálnědemokratické voliče, o to nikdo nic neví – na místě jsou jen vážné pochyby.