Sever Iráku obývají zejména Kurdové a tato oblast byla celkem dlouho ušetřena hrůz "iráckého efektu". To však nyní již nemusí platit.Útoky guerilly Kurdské strany práce (PKK) ze severního Iráku do Turecka si zdejší vláda nechce nechat líbit. Přes protest Spojených států a ostatních, aby neprovedla invazi do Iráku. Konflikt v oblasti, kde žijí Kurdové, především pak v Turecku má svou dlouhou a krvavou minulost. Turecký zamítavý postoj k uznání kurdského národa na sebeurčení trvá téměř století.

Od roku 1984 je turecká vláda na předním místě výplatní pásky Washingtonu a shodou okolností v té době dala o sobě důrazněji vědět PKK na jihovýchodě Turecka, kde se čirou náhodou nacházely americké základny. Kolem 80% tureckého zbrojního arzenálu představovaly americké válečné letouny, tanky a jiné vojenské vybavení. V roce 1997 dosáhl podíl americké vojenské pomoci Turecku v boji proti "terorismu" maxima. Během následujících dvou let byl kurdský odpor Tureckem tvrdě potřen nebývalým terorem a etnickým vyhlazováním: dva až tři miliony vykořeněných uprchlíků, tři a půl tisíce zničených vesnic a desítky tisíc zavražděných. Ač bylo dosaženo vytčeného cíle, tedy brutálního potlačení kurdského odporu, stále živoří a jsou mu nadále upírána základní práva. Mnoho kurdských předáků bylo mučeno a odsouzeno k dlouholetým trestům odnětí svobody. Organizace jako Human Rights Watch opakovaně odsoudily "protiteroristickou" kampaň turecké vlády.

Není tomu dávno, kdy byl Tureckem a Spojenými státy zmařen pátý pokus kurdských rebelů za pomoci iráckého prezidenta vyjednat klid zbraní, jenž měl být podmíněn několika klíčovými požadavky ze strany tureckých Kurdů.

Paradoxně jsou Kurdové, žijící na severu Iráku, jedinými spojenci USA v iráckém debaklu. Avšak i oni mají své zájmy. Získali na severu Iráku omezenou autonomii a vyhnuli se sektářskému násilí, jež drtí zbytek země. Tváří v tvář hrozbě tureckého útoku na jejich území iráčtí Kurdové prohlašují, že Turci nebudou čelit pouze útokům PKK, ale i statisícům ozbrojenců z jejich řad. Iráčtí Kurdové prostřednictvím prezidenta regionální vlády Kurdistánu Masoud Barzaniho vyjádřili také obavy, že by možný turecký úder proti jednotkám PKK mohl přerůst v pokus obsadit jejich autonomní území. Argumentují, že se turecká armáda stále dopouští bezpráví na vlastní kurdské menšině a také tím, že před deseti lety v rámci "protiteroristické kampaně" opakovaně vnikla na jejich území a ostřelovala tu civilní objekty.

Profesor historie na Univerzitě v Michiganu Juan Cole se nedávno v pořadu Democracy Now! k tomuto tématu vyjádřil: "Spojené státy nemají s PKK dobré vztahy, ale jsou ve spojení s iráckými Kurdy. Dle mého soudu však Barzani poskytuje jednotkám PKK útočiště. USA zoufale potřebují Barzaniho coby vojenskou záruku v Iráku; tedy Státy de facto podporují PKK a jejich útoky na Turecko. Nastává tak situace, kdy USA hrají s Tureckem nepříliš čestnou hru."

Bráno v úvahu, jakou katastrofu epických rozměrů způsobila anglo-americká invaze do Iráku a následná okupace, je možný střet Turků na jedné straně a PKK a iráckých Kurdů na straně druhé děsivou noční můrou, nehledě na připravované napadení Íránu Spojenými státy.

Problém také vyvstává v nukleárním Pákistánu. Ten se cítí být ohrožen jaderným paktem mezi Indií a Spojenými státy z jedné strany a vzrůstající mocí Talibanu a Al-Kajdy podél své hranice s Afghánistánem ze strany druhé. USA tlačí na Pákistán, aby vyvinul větší úsilí v boji proti silám Talibů a Al-Kajdě. Uvnitř pákistánské armády však bytní náboženské a národnostní tenze. Může nastat situace, kdy muslimští nacionalisté -- v pákistánské armádě a společnosti -- násilně svrhnou stávající režim a ustanoví čistě islámský Pákistán. Za těchto okolností mohou USA napadnout Írán, jakmile by ultrapravicová klika kolem Dicka Cheneyho, izraelská lobby a křesťanští fundamentalisté získali navrch nad "umírněnými" kolem Condi Ricové a Roberta Gatese. To by jen nahrálo muslimským nacionalistům v Pákistánu, kteří by se s převzetím moci zmocnili jaderných zbraní a celá země by mohla být první gigantickou explozí v nukleárním dominu. .

Apokalyptickým vizím se ovšem nevyhnula žádná společnost, aniž by se něco převratného stalo, avšak nikdy ve známých dějinách nebylo lidstvo tak v naléhavém ohrožení vlastní existence jako dnes.

Zdroje:

http://www.chomsky.info/books/roguestates08.htm

http://www.zmag.org/content/showarticle.cfm?SectionID=22&ItemID=14135

http://news.independent.co.uk/world/middle_east/article3106916.ece

http://www.democracynow.org/article.pl?sid=07/10/23/1411254

http://www.dissidentvoice.org/2007/10/will-history-repeat-itself/