Postupně jsme mohli opět vidět zakulacené obličeje otců reformy Ježka a dalších, kteří na dlouhou dobu obsadili lukrativní posty, aby se mohlo se začít tunelovat, pardon privatizovat a tvořit kapitálový trh.

Šokující pro mne bylo tvrzení, pokud jsem dobře slyšel, že kupónová privatizace byla alternativou proti obavě, aby se u nás nestřílelo. Zřejmě jsem žil někde mimo. Pro toho, kdo se dosud neseznámil s žádnou kritikou, a o ničem nepochybuje, byl pořad absolutně jedinečný. Chybělo snad jen dobrozdání startéra kupónové privatizace V.Koženého, tehdejšího poradce pana Klause na MF.

V.Klaus zopakoval, že alternativa skupiny levicových ekonomů Vlasáka, Šulce a spol. byla opravdu totálně zastaralá, a zaváněla Šikovštinou. Proč nás tedy daňové poplatníky stála JEHO varianta transformace a liberalizace respektive oddlužení bank 900 mld a ztráty z laciného prodeje další biliony, které dnes chybějí na důchody a zdravotnictví, nesdělil. Zřejmě tehdy o reformě penzí neuvažoval.

"Ekonomové z praxe" přesněji z Prognostického ústavu Klaus, Ježek,Dlouhý a Dyba opět divákům vysvětlili jak vše proběhlo "perfektně", takže proto zřejmě máme chloubu reformy - kapitálový trh s několika tituly a ztráta důvěry investorů drobných investorů.

Krásně, až dojemně znělo přiznání komunisty Vladimíra Dlouhého jak chtěl být přitom, což se mu díky známosti s Vaškem a naivní veřejností splnilo.

Exministr Dyba se zas pochlubil jak rychle byla před právníky privatizována Škoda M.B. Kdo si už vzpomene, že nejprve to byl společně založený podnik?

Co však absolutně v projektu chybělo? Celkové zhodnocení šokové transformace, a dosažených úspěchů. Kolik nás stálo oddlužení bank a podniků víme. Kolik laciný prodej podniků nikoliv. Nepadla ani zmínka, proč po odstátnění zůstal důchodový systém v péči státu. Kritická slova nejen ekonoma Mlčocha, že privatizace byla jen příležitostí jak uchvátit majetek, tak zanikla ve vodopádech samochvály protagonistů.

Takto celý perfektně režírovaný příběh III. části Labyrint revoluce vyzněl jako největší událost v moderní dějinách transformace hospodářství jenž nebyla dosud oceněna, třeba Nobelovou cenou .

O tom, že bylo vzpomínání na samet použito jako propaganda, lze ovšem doložit i tím, že Úryvky z výpovědí obsahují jen a jen chválící se protagonisty. Takže si je můžeme na internetu přehrávat až do úplného zblbnutí. Kritici reformy byli vyloučeni.

Přesto navzdory přesvědčivým slovům protagonistů i skvělé režii, však pro mne platí v podstatě umírněná slova ekonoma a makléře z USA Kamila Lamače, který měl začátkem 90. let možnost se zapojit do mezivládních programů technické pomoci Amerického SEC na MF ČSFR:

"Interpretace víceméně neúspěšné kupónové privatizace v ČR je u nás doma stále do značné míry poznamenána nedostatečným (někdy zásadním) porozuměním problematiky, dnes hlavně ze strany veřejnosti (a voličů). K tomu nahrává Klausův zájem neúspěchy buď nepřiznat nebo je schvalovat na "standardní investiční rizika". Nic nemůže být dále pravdě".

Na závěr si přečtěme vyjádření jednoho pamětníka sametu. K jeho vzpomínce na český socialismus jsem napsal svůj názor na český kapitalismus.

Ten český kapitalismus, bych definoval jako organizovanou cestu do bankrotu. Velice spořádanou cestu do státního bankrotu. Ta loď se potápěla do dluhů, nerozlomila se, nikdy se neulomilo kus něčeho.

Jen jednou, v roce 1997 došlo k rozpočtové krizi po vyhlášení tzv. úsporných balíčků.

Ta republika se potápěla do dluhů organizovaně celá, to znamená a ví se, takže v tom roce 2007 oni měli tu zemi v totálně zadluženém stavu. Je téměř zadlužená 1000 mld a téměř 3 biliony tvoří nekryté penzijní závazky, 40 mld. korun tvoří úroky ze státního dluhu, za rok. voni to věděli, voni měli strach vše zveřejnit.

Takže ona se potápěla jako celek, tam bylo pár bodů, které křičely více než jiné, ale média vždy vše zametla. Přesto nebyly zdrojem žádných krizí nebo důvodů nebo zvláštního znepokojení, natož sociálního neklidu. Ono se to potápělo tajně do bankrotu celý.

A oni, ti tzv.pravičáci i levičáci byli nesmírně mazaný. Znali duši českého národa. Když jim nejprve slíbili kus státního majetku z privatizace a vtloukli do hlavy za pomoci vytunelovaného tisku, že prodej kapitálu a zahraniční investice jsou záchranou, a ještě jim zůstalo to minimum předchozího zabezpečení, střecha nad hlavou, panelák, jídlo, takže dali pokoj.

A finančně to dělali tak, že oni si na udržení růstu ekonomiky a výdajů ze státního rozpočtu na zdravotnictví i důchody půjčovali stamiliardy prostřednictvím Fondu národního majetku z prodeje majetku, který měl ovšem financovat penze. Oni vlastně spotřebovávali penzijní úspory na sta let dopředu!

Každá rodina normálně hospodaří, když má auto, byt, tak si nedává nic stranou na stáří -- nemá již z čeho. 4000 Kč tvoří úroky ze státního dluhu, na občana a rok (děti, důchodci...)

Oni, tam se vytunelovali penzijní úspory, každoročně vytvořený HDP odchází z republiky a ten praktický dopad toho je, že se jednak snížily penze současným důchodcům, a ještě vláda prosadila takzvanou stabilizaci veřejných financí, chystá prodloužit odchod a snížit penzi na polovic mladé generaci. Ta bohužel z privatizace nezískala ani korunu, ale vlády jim budou brát jejich budoucí příjmy z peněženky v nových poplatcích ve zdravotnictví a světových cenách za energii.

Města i obce dál lacino prodávaly akcie vodovodů a kanalizací, ačkoliv se pak musí zdražit vodné i stočné, také se čím dál více zadlužovaly, že diť víte, tam všude byly dluhy, ale všechno to bylo stejný. Nejvíce byla zadlužena Praha, Ostrava Plzeň, Brno i Zlín. Všichni se ale "radostně" zadlužovali.