2. 10. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 10. 2007

Artificiální populární hudba nebo nonartificiální hudba vážná?

Hudební vědec Ivan Poledňák se proslavil mj. "objevem" a prosazením terminologické dichotomie artificiální hudba vs. nonartificiální hudba místo tradičnějších či méně odborných označení vážná hudba vs. populární hudba, s čímž se ztotožnila část domácí hudební publicistiky. (Je to částečně přejato z němčiny, srov. též německé E-Musik (Ernste), U-Musik (Unterhaltungs), zatímco angličtina takovouto terminologii nepoužívá: artificial je v AJ "umělý", ne "umělecký", přičemž se ovšem ani artificiální nemá překládat jako "umělecký", nemá se prostě překládat vůbec.)

Z hlediska věcného obsahu je rozdíl mezi těmito dvojicemi v tom, že zatímco vážná hudba odpovídá artificiální, potom nonartificiální zahrnuje vedle populární hudby (tradiční i moderní) též oblast hudby lidové či hudebního folklóru jako "historické dimenze populární hudby". (Paradoxně i označení pro tuto hudbu lze přeložit jako populární hudba, neboť populus je "lid", folk lore je "nauka lidu".) I když vezmeme v potaz, že se nejedná o kategorie disjunktivní (buď-anebo), ale o kontinuum na ose (více-méně), stále zůstává problém objektivního vymezení artificiálnosti hudby, a to jak na "languové" rovině hudebního paradigmatu (se vztahy asociace), tak na "parolové" rovině hudebního syntagmatu (se vztahy zřetězení).

Navíc vymezení dichotomie artificiální-nonartificiální komplikuje též historická (vývojová) dimenze těchto oblastí "hudebního univerza", a to zvláště při vědomí změn v jejich sociálních funkcích zvláště za posledních 100 let. Jinak řečeno, můžeme společně s Milošem Schniererem konstatovat (viz jeho spis Společenské funkce hudby), že populární hudba dnes přejímá řadu rolí a funkcí, které byly dříve vyhrazeny vážné hudbě, z čehož vyplývá, že vážná hudba tyto některé role a funkce ztrácí.

Srovnejme např. nezastupitelnou roli hudebního divadla, včetně opery, v době národního obrození 19. století, kde tato tvorba byla u nás součástí "národní emancipace protiněmecké" (řečeno slovy T.G. Masaryka), případně i v jiných zemích aktuálně reagovala na tehdejší často virulentní politické události (byť v různě zastřené, ale snadno identifikovatelné podobě historických či exotických témat a prostředí). Tak např. uvedení Auberovy opery Němá z Portici souviselo s odtržením Belgie od Holandska v revolučním roce 1830.

Je evidentní, že srovnatelnou roli dnes hudební divadlo nemá (snad s určitou výjimkou některých muzikálů a souvisejících hudebních filmů), nositelem současné globalizace (či mondializace, tj. de facto do značné míry amerikanizace) jsou spíše mainstreamové oblasti populární hudby a jejich písničková torba: pop, rock, folk, country, techno, world music apod., šířená často v multimediální podobě.

A právě tato tvorba má také potenciál reagovat na dobové dění (z 60. let je příkladem u nás tvorba Karla Kryla, ze současnosti např. reaguje na dění kolem umístění amerického radaru skupina Dragoni písní Kuš Mr Bush (protiradarově), ale také remake hitu poněkud staršího data (Dobrý den, majore Gagarine) paní ministryně obrany Parkanové a Jana Vyčítala Dobrý den, radare (proradarově).

Další věcí je, že ještě v 60. letech minulého století byl určitý druh populární hudby spojován s nástupem určité generace a byl s ní jasně identifikován (samozřejmě nikdy ne u všech jejích příslušníků). Tak můžeme např. slyšet ve forbínách Voskovce a Wericha ze 30. let o "saxofonové generaci", která se projevuje "stále cynickým úšklebkem nad skutečnými hodnotami".

Dnes lze těžko identifikovat generace (včetně té nejmladší) s nějakým jediným hudebním stylem jednak pro velkou diferencovanost až roztříštěnost hudební scény na straně jedné a velkou mediální setrvačnost až zakonzervovanost umělců ze 60. a 70. let (Gott, Zagorová, Vondráčková, Černoch, Matuška, Bartošová, Janda a skupina Olympic, Mládek, Urbanová, Rottrová, Pilarová, Kubišová, atd.).

To neznamená, že by mladší generace neměla svoje hudební idoly (viz např. Aneta Langerová, Ewa Farná, skupina Lunetic, skupina Holki, možná ještě i Lucie Bílá, Radůza), ale tyto nepředstavují souhrnně nějaký vyhraněný hudební styl.

Rovněž se také může stát (aniž říkám, že je to apriorně špatně), že rodiče a děti vlastně poslouchají stejnou populární hudbu (např. Gotta), protože jinou hudbu by si spíše museli sami vyhledávat (nemá tak masivní přístup do médií). Na druhé straně ovšem klesá v ČR sledovanost TV, jakož i zisky gramofonových firem, naopak se začíná rozmáhat šíření hudby po internetu (včetně toho legálního) a zavádí se digitalizace TV, což může tuto oblast značně proměnit (je otázka, jakým směrem).

Jeden z Platónových dialogů se týká otázky, co je to krása. Přes mnohá vymezení -- a jak se postupně ukazuje jen podmíněně platná -- Platón dialog uzavírá konstatováním: Co je krásné, není snadné. Proto i já mohu uzavřít tento článek o vymezení či nevymezení artificiální a nonartificiální hudby (bylo možno se dotknout jen několika aspektů z mnoha) tezí podobnou: co je (a co není) artificiální, není snadné.

                 
Obsah vydání       2. 10. 2007
2. 10. 2007 Rada Českého rozhlasu odflákla svou práci Štěpán  Kotrba
2. 10. 2007 Gordon Brown: Británie sníží svůj počet vojáků v Basře o 1000
2. 10. 2007 Spojené státy provádějí výcvik letectva zemí v Perském zálivu pro válku proti Íránu
2. 10. 2007 Putin se chce stát ruským premiérem
2. 10. 2007 Michael  Marčák
2. 10. 2007 To si národ nezaslúži Michal  Polák
2. 10. 2007 Jihokorejský prezident jedná s Kim Džong ilem
2. 10. 2007 Barmští mniši budou posláni do věznic
2. 10. 2007 Rozpusťte armádu Petr  Wagner
2. 10. 2007 Ostrý start volební kampaně v Polsku Karel  Klimša
2. 10. 2007 Dva svatí a politický manifest Pavel  Zoch
2. 10. 2007 Michael  Marčák
2. 10. 2007 Sarkozy Všadeprítomný Matúš  Holý
2. 10. 2007 "Talent roste v odříkání" -- Daniil Charms: Čtyřnohá vrána a nové taškařice Michaela  Pešková
2. 10. 2007 Jasle, či štát? Peter  Stupavský
2. 10. 2007 Michael  Marčák
2. 10. 2007 Artificiální populární hudba nebo nonartificiální hudba vážná? Jiří  Beránek
2. 10. 2007 Tuniské obrázky Pavel  Kopecký
2. 10. 2007 Šikana řidičů?
2. 10. 2007 Začátek předvolební kampaně pivní strany? Tomáš  Krček
1. 10. 2007 Jak média pomáhají Grossovi obchodovat s akciemi Štěpán  Kotrba
2. 10. 2007 Proč jsou důležité nové sociální formy Jiří  Beránek
2. 10. 2007 Jedná se teď v médiích skutečně o "Barmu"? Miloš  Dokulil
1. 10. 2007 Tadžikistan: Snaha o posilnenie pozície Peter  Stupavský
1. 10. 2007 Okradl mě Medvídek Tomáš  Koloc
1. 10. 2007 Aféra jménem Andula (II. část) Josef  Brož
1. 10. 2007 To není bolest, děti, co cítíte, je vám jen smutno... Jan  Paul
1. 10. 2007 Transparency International ČR: stále netransparentno o konfliktech zájmů v samotné organizaci Štěpán  Kotrba
1. 10. 2007 Zapomenutá výročí : Velký ruský teror 1937 Richard  Seemann
1. 10. 2007 "Zelenání" proevropské liberální pravice Pavel  Pečínka
1. 10. 2007 Jak jsem nyní potkal Rusko znovu Ladislav  Žák
1. 10. 2007 Kdy se nám podaří rehabilitovat podnikání? Milan  Kubr
1. 10. 2007 Jak zlikvidovat neziskovky? Zavést v nich podvojné účetnictví Štěpán  Kotrba