Navýšení má být podle Nečase v průměru o 3,95 procenta, to je o 346 Kč (130 Kč jednotně u základní výměry a 3 % u procentní výměry). Topolánkova vláda tak bude v září schvalovat dle zákona už druhou valorizaci důchodů a ani součet těchto dvou valorizací nedosáhne oněch ve volební kampani ODS slíbených jednorázových 1.000 Kč na důchodce! A to tentokrát dojde od 1. 1. 2008 ke zvýšení snížené sazby DPH z 5 na 9 procent!

Ministerstvo financí odhaduje inflaci přes 3 %, bankéři kolem 4 %. Ale selský rozum seniora, který slyší, o kolik se mu zvedne cena za nájem, elektřinu, plyn, vodné, stočné, dopravu, potraviny, léky atd., intuitivně tuší, že zásah na jeho peněženku bude razantnější a že se případné valorizační korekce – nápravy dočká až s ročním zpožděním (od 1. 1. 2009). Propočty důchodcovských organizací k potřebné valorizaci se blíží až k oné slibované tisícikorunové valorizaci, jinak dojde k poklesu reálných důchodů i k poklesu náhradového poměru důchodu ke mzdě.

Všichni senioři by si měli uvědomit, že ODS s nimi hrála ve volební kampani falešnou hru a že teatrální vystupování nemůže zakrýt budoucí problémy!

Ministr se rovněž pustil do bilance důchodového účtu. Jaksi zamlčel, že byl iniciátorem vytunelování deponovaných přebytků přes 9 mld. Kč z let 2004 a 2005, ačkoli dnes na tiskové konferenci hovořil o nutnosti uchovat přebytky z r. 2006 i dalších let.

Opatrně přiznal fakt, na který KSČM dávno upozorňuje, že problémy s důchody negativně ovlivňují vysoká nezaměstnanost a nízké mzdy. A znovu využil neznalosti novinářů a zlehčoval účetní přebytky na důchodovém účtu jako vliv dočasné konjunktury a zejména vliv navýšení pojistného od r. 2004. Pravda je však taková, že se pojistné nenavýšilo, ale uvnitř pojistného na sociální zabezpečení se platba na důchodové pojištění vrátila na původních 28 %. Tak, jak byla před r. 1996, než ji ODS snížila na 26 %, čímž uvrhla důchodový systém do deficitu!

KSČM vidí problém při řešení reformy důchodů v tom, že není shoda na udržení váhy státního pilíře alespoň na současné výši náhradového poměru a na řešení výše pojistného na takové úrovni, aby v solidárním systému zajistil příjem minimálního důchodu nad hranicí životního minima. K tomu KSČM byla připravena učinit již od roku 2006 prvé parametrické a organizační změny. Zatím se však setkáváme jen s restriktivními návrhy, a to včetně nedostatečných valorizací důchodů.

Autor je poslanec, místopředseda Výboru pro sociální politiku PS PČR a místopředseda sboru odborných mluvčích KSČM pro sociální strategii