|
27. 8. 2007
O znalosti historieObčas, naposled v souvislosti s Pražským jarem, se na stránkách Britských listů objevují povzdechy, jak neznáme vlastní dějiny a jaké důsledky z toho zpravidla plynou. Musím se přiznat, že i při všem skeptickém očekávání, jakých historických paralel se ještě dočkám ve veřejném prostoru (mimo 50. léta, k nimž se dnes přirovnává úplně všechno, na co si zrovna potřebujeme uplivnout), jsem byl překvapen. Za jediný den se na těchto stránkách dočíst názory toho kalibru, že národnostní útlak v Rakousku-Uhersku je nesmysl (zeptal bych se pro začátek, co si o tom myslí třeba v jihoslovanských státech, o Slovensku ani nemluvě), nebo že Masaryk, známý svým austroslavismem (který ho, pravda, trochu přešel po anenských patentech z r. 1913) a hlubokým náboženským založením, "zdaleka ne nepodoben Hitlerovi" pořádal hony na prohabsburské politiky a církev, se mi zdá trochu příliš. |
|
Jediné, co se dá udělat, je zařadit tyto výroky mezi jiné povedené paralely, jako je ta mezi Janem Žižkou a Usámou bin Ládinem -- dobře ukazují, jak solidní povědomí o naší minulosti mají jejich autoři a hlavně v jak jemných nuancích umí myslet: černá-bílá. O podrobnostech mnoha událostí je možno vést dlouhé účinné diskuze a poučená interpretace společenských jevů bude vždy ústit v rozporuplné závěry. Ale hlásat triviální lži o ne tak vzdálené minulosti, které se právě proto dají vyvrátit jednoduchými odkazy na tisíce stránek dokumentů, u mě vyvolává opravdu trapné pocity. Čte ještě někdo u nás? Masaryka? Autory 18. a 19. století? Aspoň učebnice dějin pro střední školy? |
