Rovná daň vstoupila do mainstreamu americké politiky poprvé v roce 1984, na návrh dvou tehdy vlivných republikánských kongresmanů, Jacka Kempa a Roberta W. Kastena. Jejich návrh si nezískal oblibu, protože bohatí lidé podle něj měli platit daň o 15 procent nižší než předtím, zatímco většina občanů o 3 procenta více. Téma rovné daně pak z politické diskuse zmizelo, pouze na chvíli se opět vynořilo v roce 1996 v presidentské kampani Steva Forbese. Forbes je miliardář (je mimo jiné vydavatelem Forbes Magazine), a proto si mohl dovolit zaplatit drahou reklamu, která propagovala "výhody" rovné daně, takže voliči tento návrh nemohli tentokrát tak snadno ignorovat. Avšak ani Forbesova rafinovaná propagační kampaň nemohla zakrýt realitu -- totiž že bohatí lidé by zaplatili mnohem méně, většina více. Tato Forbesova kampaň byla propadák (a to v USA, v duchovní vlasti kapitalismu, a v republikánských volbách!), a rovná daň z mainstreamu politiky zmizela naposled.

Když dne 23. března 1983 vláda Ronalda Reagana navrhla raketovou obranu v USA, projekt upoutal pozornost. Na chvíli pozvedl naději, že občané USA se již nebudou muset obávat hrůz jaderné války, že se budou moci bezpečně schovat za velkou sítí raketové obrany. Brzo ale většina znalců a generálů soudila, že ten plán není proveditelný, že byl jenom další fantazií neokonzervaticů v Pentagonu ("the crazies", jak se jim říká). Projekt byl žertovně označen "Star Wars Defense" podle známého filmu, Kongres na něj nakonec přiklepnul jen málo prostředků, a pak z amerického politického vědomí víceméně zmizel. Je sice pravda, že čas od času se objeví zpráva o nějakém (obvykle neúspěšném) testu systému, ale nic víc. A to v USA to není neobvyklé -- máme hodně zbraní a zbraňových systémů, za které rok za rokem platíme miliardy dolarů, přestože je jejich každý další test neúspěšný. Někdy, jako v případě V-22 Osprey (kříženec vrtulníku a letadla), je po 20 letech neúspěšných pokusů, při nichž zahynulo 30 vojáků, nakonec dosaženo úspěchu. Jindy se úspěch nedostaví a projekt je zrušen. V každém případě jde o dlouhý, namáhavý proces, a nikdo nemá dojem (kongres, armáda, média ani veřejnost), že se vývoj protiraketové obrany -- dokonce ani proti samostatným řízeným střelám -- přibližuje k úspěšnému konci, ani neexistuje žádná jistota, že systém kdy bude fungovat.

Proto mne velmi překvapilo, ba dokonce šokovalo, když jsem poprvé četl o protiraketové základně v Česku -- a to ne jako o fantazii neokonzervativců, ale jako o vážném vládním návrhu. A má reakce byla stejná, když jsem četl o vládním návrhu na rovnou daň. Jak je možné, že tyto návrhy, které jsou tak hloupé, že jsou v USA -- v zemi jejich původu a v zemi bláznivých pravicových myšlenek -- tématem vtipů, mohou být tématy vážné politické diskuse v evropském státě?

A podobně se divím -- jak je možné, že radnice v Praze 6 plánuje vztyčit sochu Ronalda Reagana? Je pravda, že v současné době probíhá v USA velká kampaň pravice s cílem vytvořit z Reagana pravicovou ikonu, podobně jako má levice své ikony Franklina Delano Roosevelta nebo Johna Kennedyho. A důležitou součástí této kampaně je vytvoření mýtu, podle kterého tento bývalý hollywoodský herec vlastnoručně porazil Sovětský svaz. Tvrdí se, že Sovětský svaz nebyl převážně poražen kvůli jeho dlouhodobé ekonomické stagnaci, ani kvůli krizi v Rudé armádě, která vycházela z neschopnosti SSSR rozvinout digitální zbraňové systémy, ani kvůli válce v Afghánistánu, atd., ale pouze díky nekompromisnímu antikomunistickému hrdinovi Reaganovi.

Že tomu věří několik věrných republikánů, asi není překvapení. Ale Evropané, kteří dobře vědí, že historie nikdy není tak jednoduchá? Kteří přece musí vědět, že Reagan (a budiž mu to připsáno k dobru) nadšeně jednal s Gorbačovem, a navzdory radám nekompromisních poradců a k hrůze pravice uvolnil tlak na Sovětský svaz, který byl vytvořen předchozím stupňováním zbrojení. A že Jimmy Carter, podle americké pravice "slabý" prezident (v otázce antikomunismu), podepsal 3. července 1979 direktivu pro tajnou pomoc oponentům (mudžahídům) prosovětského režimu v Kábulu, takže USA mohly vtáhnout Sovětský svaz do své vietnamské války. Sověti se brzy na to chytili do afghánské (a Carterovy) pasti, a podle některých historiků to byl z velké míry rozhodující moment, který vedl k rozpadu sovětského impéria. Tak v Praze proč socha Reagana, a ne Jimmyho Cartera? Nebo, když na to přijde, proč ne socha Michaila Gorbačova?

Bože, v Arizoně, kde bydlím, když jsem v USA, a kde v roce 1980 Reagan získal 61 procent hlasů a v roce 1984 dokonce 66 procent, se nikdo sochu Reagana postavit nechystá. A nikdo o tom ani nemluví. Stejně jako už nikdo nemluví o rovné dani nebo o protiraketové obraně. Tak co se tady v Česku děje? Situace vůbec není taková, že by to občané žádali, že by např. podepisovali petici za Reaganovu sochu -- už tato myšlenka je absurdní. Navíc velká většina je proti radaru a nezdá se, že by zde bylo velké nadšení pro rovnou daň.

Bohužel nevím, co se tady děje. Jsem v Česku jenom cizinec a nejsem odborník na českou politiku. Já jenom vím, že je to moc divné a ne moc logické. Z nějakého důvodu mně však napadá výrok Hillary Clintonové, která -- když se republikánský kongres snažil (proti vůli většiny Američanů) odstranit jejího manžela z prezidentského úřadu kvůli skandálu s Monikou Lewinskou -- řekla, že ve světě nastalo "ohromné pravicové spiknutí".

Ale to tady asi neplatí, snad teď také politiku zjednodušuji.