Svého druhu vrcholem byl ranní komentář Ivana Hoffmana v Radiožurnálu, který v tento den rovněž nehovořil o osvobození. Nemusíme prý bourat pomníky krasnoarmějcům jen proto, protože jsme kolaborantský národ. Také přístup. Za pana Hoffmana se stydím a nemohu s ním souhlasit. Říkejme si pravdu. My přece jsme osvobozeni byli!

Osvobodila nás z větší části armáda Sovětského svazu, spolu s jednotkami rumunskými a československými, z menší části i jednotky USA. Nejspíš se osvobození ČSR zúčastnily ještě další národy, nechci se přít a nikomu neubírám jeho zásluhy. To je skutečnost a pokud si nebudeme schopni říkat pravdu bez zkreslení, potud se budeme muset soustavně stydět za své dějiny a za své představitele. Neomlouvá nás nic, ani historická vina bývalé SSSR za okupaci Československa v roce 1968.

I to si přiznejme a dejme všechny události vedle sebe. Vždyť toto jsou opravdové dějiny našeho státu se vším všudy. Stránky pozitivní i negativní stojí vedle sebe a není na světě národ, který by měl jen kladnou historii. Jsou jen národy, které si to umějí a neumějí přiznat, národy, které se snaží svou minulost obelhat a národy, které jsou tak silné, že si přiznají i chyby.

To co se dnes děje je jen další pokus o falzifikaci národních dějin. Možná, že jsme na prahu dalších menších nebo větších podvodů, protože vznikla instituce na "opravu dějin", řízená senátem. V této souvislosti mne těší snad jen dvě věci.

Tou první je to, že Britské listy jsou otevřeny pravdě. Nesnaží se nic zamlčovat, neopravují ani nekádrují dějiny a jednoduše uznávají fakta. Reálně hovoří o úloze osvoboditelů ať pocházeli z Moskvy nebo Washingtonu. Druhá je víra v poznání pravdy jako takové. Pravdu totiž nepřelžete, nezakřiknete ani nezfalšujete navěky. Dříve nebo později se zase proklube nahoru a nikomu nepomůže zakrývat si oči nebo ucpat si uši. Ona totiž existuje bez toho, jestli se nám líbí nebo ne. A nepomůže proti ní ani exhumace vojáků nebo zbourání pomníků.