Tato akce byla inspirována knížkou pro děti s názvem "Velké tiché shromáždění babiček," kterou autorka Sharon Mehdi napsala pro svou pětiletou vnučku! Více podrobností o ohájské výzvě najdete na jejich webu ZDE. Vidět a poslechnout si vyzývatelky vyprávět (v angličtině) zkrácenou verzi inspirující povídky a přednést jejich vlastní výzvu můžete na YouTube zde: ZDE.. Do 30. dubna dopoledne se na stadingwomen.org zaregistrovaly účastnice ze 45 zemí. Z České republiky tam zatím není nikdo.

Zdá se, že doba konečně dozrává pro vážnější pokusy řešit problémy světa jinak než opakovaným použitím síly, které nic neřeší. Úplně stejně byla touže povídkou-pohádkou inspirována i jedna hollywoodská autorka televizních scénářů, která zcela nezávisle uveřejnila téměř identickou výzvu (stejný den, stejný začátek akce, jen navrhuje stát v parku celé dvě hodiny) na svém webu zde: ZDE..

Tom Atlee z Co-Intelligence Institute to považuje za jeden z příkladů nového společenského procesu, který nazývá "imagineering" (ZDE.), který spočívá v tom, že nějaké vyprávění (metafora, obrázek, dialog, ...) inspiruje lidskou představivost k uskutečnění nějaké myšlenky nebo k začátku podstatné změny v reálném životě.

Povídka "Velké tiché shromáždění babiček" začíná tím, že si pikolík pracující v kavárně s výhledem na městský park všiml, že v tom parku celý den stály v tichosti a bez hnutí dvě ženy věku babičkovského. Byly oblečené ve svých nejlepších nedělních šatech a upřeně se dívaly na městskou radnici. Vyptával se návštěvníků kavárny co si myslí, že tam ty dvě ženy asi dělají. Nikdo o tom neměl ponětí. Nakonec se ozvala jedna pětiletá holčička: "Jedna z nich je moje babička a já vím co tam dělají. Stojí tam, aby zachránily svět." Na to se všichni muži v kavárně rozchechtali a dlouho z toho měli velkou legraci. Cestou domů se pikolík zastavil v parku, aby se žen sám zeptal co tam dělají. Skutečně mu odpověděly "Zachraňujeme svět."

Při večeři o tom ten chlapec vyprávěl svým rodičům a on i jeho otec z toho také měli velkou legraci. Jeho matka ale zůstala úplně potichu. A po večeři o tom po telefonu vyprávěla všem svým přítelkyním.

Když se druhý den ráno podíval náš pikolík z okna kavárny, uviděl, že obě ženy tam opět stojí a spolu s nimi i jeho matka, její přítelkyně a všechny ženy, které včera navštívily kavárnu. Všechny stály v tichosti a upřeně se dívaly na radnici. A muži se tomu opět vysmívali a měli poznámky typu "Není možné zachránit svět stáním v parku. Na to přece máme armády" nebo "Každý ví, že k záchraně světa je potřeba mít plakáty a hesla, nestačí jen tak stát v parku."

Další den se k těm ženám v parku opět připojily ženy, které navštívily kavárnu předchozí den a řada jejich přítelkyň. To přilákalo reportéra místních novin, který o tom napsal posměšný článek. Den poté, co ho v novinách uveřejnili, stály v parku v tichosti už stovky žen. Starosta nařídil náčelníku policie, aby ty ženy přinutil odejít, protože jinak se celé město stane terčem posměchu. Když náčelník policie vyzval ženy, aby se rozešly, protože nemají povolení, jedna z nich odpověděla: "My jsme jen jednotlivci stojící ve veřejném parku, nepřednášíme žádné projevy, nedemonstrujeme a tak k čemu bychom měly mít povolení? "

Náčelník o tom přemýšlel a uznal, že mají pravdu a odešel. V té době tam už stálo 2223 žen včetně ženy starosty a ženy policejního náčelníka a jedné pětileté holčičky. Zpráva o tom se rychle šířila a brzo nato stály ženy po celé zemi. Pohádka končí tím, že nakonec spolu stály ženy v parcích v každé zemi celého světa, aby ho zachránily. Kniha má svůj vlastní web zde: ZDE.