Zatímco třeba německé Frankfurter Allgemeine nebo americké New York Times jsou považovány ve svých zemích za jistý formulační a stylistický standard, na němž se lze učit dobré němčině či angličtině, a chybu v nich najdeme jen zřídka -- vzít do rukou jakýkoli z našich hlavních deníků v libovolný den a nenarazit tam na hrubou chybu je věc v podstatě nemožná. Totéž platí o kvalitě nejednoho překladu, který čteme v našich novinách. Někdy je překlad vynikající; jindy a pohříchu často vykazuje takovou míru překladatelského amatérství, která v tištěných médiích nemá co pohledávat -- zejména aspirují-li na to být považována za seriózní.

Z vlastní zkušenosti vím, že někteří novináři se ošívají a na jakékoli srovnání se západními médii reagují téměř alergicky: srovnáváme prý nesrovnatelné, neboť podmínky, v nichž vzniká náš tisk, jsou nesouměřitelné s podmínkami, ve kterých pracují jejich západní kolegové, nemluvě o velikosti našeho trhu a dalších faktorech. To je nepochybně pravda. Jako čtenáři ovšem smíme a máme právo žádat alespoň to nejmenší: aby novinové články byly psané (přinejmenším jakž takž) česky. Že to jde a že to není požadavek přespřílišný, dokládají mnohé jazykově i stylisticky vytříbené texty řady českých novinářů: když to zvládají oni, proč ne ti druzí?

Nejsem purista a nevolám tu po dokonalosti; vím, že kvůli jedné chybějící čárce svět nespadne a čtenář se nezhroutí. Na pravidelnou dávku jazykového a formulačního šlendriánu v našich seriózních denících jsme si volky nevolky zvykli. Ale jelikož se situace na tomhle poli nijak výrazně nezlepšuje, je třeba se zároveň ptát, jaká míra takového lajdáctví v novinářském řemesle je pro nás ještě únosná a jaká již ne. Pokud vám instalatér upevní na stěnu umyvadlo o centimetr nalevo od místa, na němž jste se s ním dohodli a které jste mu na stěně zřetelně vyznačili, někdo nad tím možná mávne rukou a smíří se s tím, jak to je. Ale pokud vám řemeslník přimontuje umyvadlo o půl metru vedle (nevymýšlím si, opravdu se mi to stalo), budete rozladění a budete žádat opravu. A hlavně aby to příště neopakoval a dal si konečně větší pozor. Jeho lajdáctví či nepozornost zkrátka přesáhly míru, kterou jste ochotni trpět. Právě tento pocit se mě zmocnil nad článkem "Komunisty nahradili environmentalisté", když jsem ho četl v Lidových novinách a z něhož jsem ocitoval onu větu na samém začátku: jazykové lajdáctví článku překračuje mez, kterou by čtenář -- na leccos již z našich tiskovin zvyklý -- měl tolerovat. Tím spíš, že je tento textový nedodělek Lidovými novinami prezentován jako doslovný přepis toho, čím hlava českého státu oslovila americký parlament.

Zmíněný text pokračuje týmž stylem, a tak se dovídáme, že náš prezident sdělil Kongresu Spojených států toto: "Jsem však přesvědčen nebyla dosud tato vědecká debata dostatečně hluboká a vážná" Zní to podivně? Ale takhle to doslova stojí v Lidových novinách. Čtenář vytrénovaný českými seriózními novinami již k jisté jazykové otrlosti možná ještě spolkne fakt, že v prezidentském textu najde tři hrubé chyby v interpunkci: chybí čárka před větou vedlejší i před "ale" (a to hned dvakrát). Nicméně i lecčemu již přivyklý předplatitel novin možná zpozorní, dočte-li se, že hlava našeho státu sdělila kongresmanům i tuto formulační krkolomnost: "Lidstvo už udělalo tragickou zkušenost s jedním velmi hrdým intelektuálním proudem, který tvrdil, že um ovládat společnost lépe než spontánní tržní síly."

Prezidentův projev se ostře opírá do environmentalistů a jejich nebezpečnost přirovnává k marxistům. Má to ovšem jeden háček: slovu "marxisté" přikládají Lidové noviny patrně obzvláštní význam, neboť ho píší s velkým M, jak je vidět v další větě: "Tato ideologie káže Zemi a přírodu a pod slogany o jejich ochraně -- podobně jako staří Marxisté -- chce nahradit svobodný a spontánní vývoj lidstva jakýmsi centrálním (nyní globálním) plánováním." Je v tom kouzlo nechtěného. Z úst Václava Klause (opakuji, podle LN jde o doslovný přepis) zní taková pravopisně nadstandardní úcta k marxismu docela pikantně. Pokud to redaktor či někdo jiný horkou jehlou překládal z angličtiny (v níž lze psát "Marxists" s velkým M), měly se seriózní noviny, za něž by byly Lidovky rády pokládány, o této skutečnosti krátce zmínit. Zejména tehdy, je-li jazyková a vyjadřovací úroveň textu tak nízká: vzniká totiž nepříjemný dojem, že tahle nízká jazyková úroveň je úrovní hlavy českého státu. Pokud by byl překlad kvalitní, zněl by česky a nebyla v něm spousta hrubých chyb, bylo by snad možné poznámku o překladu vynechat. Jen kvalitní překlad lze totiž prezentovat jako doslovný přepis. Ale je to překlad, nebo není? Těžko říct, z Lidovek se to nedovíme. Vzhledem k úctě k nejvyššímu ústavnímu činiteli chceme předpokládat, že tahle úroveň není úrovní jeho, nýbrž úrovní bídné redakční práce.

Co možná unesou některá výlučně internetová média, ve kterých jde někdy o rychlost víc než o pravopisnou normu a jež jsou zpravidla přístupná zdarma, nemusí být únosné v médiích tištěných. Za ně platíme mimo jiné i proto, že u nich předpokládáme přísněji (pravda, většinou i mnohem rigidněji a nepružněji) nastavené redakční filtry, jimiž musí projít, co jde do tisku. V případě toho článku systém redakčních filtrů očividně selhal. Není to ovšem jen selhání pravopisné a formulační, nýbrž i koncepční. Kromě uvedeného textu, který je na straně 7, totiž Lidové noviny přinášejí k danému tématu hlavní zpravodajský příspěvek dne na své titulní straně; jemu je pak věnován i komentář na straně následující.

Nejprve k titulní straně: dominuje jí velká barevná fotografie Václava Klause přednášejícího posluchačům amerického konzervativního think tanku Cato Institute; nad ní je palcový titulek Klaus radí USA, co se Zemí. Pod fotografií čteme vysvětlivku: Amerika naslouchá. Působí to důstojně, významně a velkolepě. Ale nenafukuje se tu náhodou něco, čeho význam je ve skutečnosti menší? Představme si, že by nějaký zahraniční prezident přijal pozvání do České republiky a měl by přednášku v jistém zdejším think tanku -- třeba v Centru pro ekonomiku a politiku. Kdyby pak seriózní noviny oné země, z níž prezident pochází, otiskly na titulní straně velkou fotografii z přednášky opatřenou textem Česká republika naslouchá -- patrně by se nás zmocnil dojem, že v zahraničí význam té události verbálně nadsazují. (Pozn.red.: A skutečně: např. např. britský tisk Klausovu návštěvu v USA vůbec nezaznamenal, zatím deník Guardian přinesl obsáhlou zprávu o triumfálním vystoupení Ala Gora v americkém Kongresu ZDE, o návštěvě Václava Klause v USA se nezmínily ani Washington Post, ani New York Times.)

Amerika není a nikdy nebyla jen Cato Institute a řada Američanů by proti takové redukci vehementně protestovala. Nicméně když už se snímek z tohoto amerického think tanku použije jako náhradní ilustrační foto pro slyšení Klausových názorů v americkém Kongresu (což samo o sobě není novinářský přečin), je na místě opatřit ho méně generalizující a hlavně méně patetickou vysvětlivkou.

Graficky i textově působí tedy titulní strana Lidových novin tak, jako by chtěla význam události vypíchnout a dodat jí patřičnou váhu. Dobrá, na takové sdělení mají LN noviny právo, neboť jiné noviny u nás i v zahraniční tohle také dělávají (byť ne vždy tak křiklavě). Ale jak potom máme chápat komentář na následující straně, vyjadřující prý názor listu na onu zprávu? O události, které LN přiřkly takový význam, že ji umístily jako hlavní článek dne na titulní stranu a ještě ji náležitě zvýraznily a zvýznamnily textem i obrazem, se pojednou dovídáme, že celá ta věc má vlastně jen význam jakési pouťové atrakce (tak se také jmenuje komentář). Prezidentova slova adresovaná Kongresu, čteme dále v komentáři, jsou pouhá ideologická jednostrannost; Klaus prý dokáže upoutat zahraničí hlavně tím, že hraje roli odpůrce zřejmých věcí. A je tedy spíš, uzavírá komentář, pouťovou zajímavostí nežli politikem, jehož by bylo nutno v téhle věci brát vážně.

Aby mi bylo dobře rozuměno: nehájím zde Klause ani jeho kritiky; jde mi o kvalitu našeho tisku. Pokud mají být noviny sdělné a pokud chtějí inteligentně komunikovat se svým čtenářem, měly by si napřed ujasnit, co mu vlastně chtějí říci a podle toho strukturovat komunikát. Vezmeme-li zmíněný komentář vážně (a jeho umístění nám napovídá, že to není jen jeden z mnoha názorů, nýbrž názor listu, a tedy bychom ho tak měli brát), pak nelze oslavnou titulní stranu chápat jinak než jako ironii: vyzdvihuje se na ní přece něco, co je hned vzápětí (na 2. straně) zesměšněno a veskrze popřeno. Čtenář si z toho může odnést ponaučení: "Nikdy neber titulní stranu Lidových novin vážně -- může to být pouhý ironický výstřelek či šprým, jehož skutečný smysl se objasní až v komentářích vyjadřujících stanovisko novin."

Mám ovšem jisté pochyby, zda zrovna o tohle redakci šlo. Spíš to budí dojem neschopnosti komunikovat uvnitř redakce o celkovém vyznění těch tří článků, které všechny píší o téže věci -- a z nichž jeden, jemuž jsme se věnovali na samém začátku, své sdělení ani neumí podat česky.

Pokud někdo v Lidových novinách chtěl posloužit Václavu Klausovi (téměř propagandistické vyznění první strany by tomu mohlo napovídat), moc se to nepovedlo: ostatní dva články tento dojem nemilosrdně ničí: první svou sarkastickou argumentací, druhý svou jazykovou podúrovní. Pokud by se naopak někdo v redakci chtěl kriticky pustit do Václava Klause (tomu by pro změnu napovídalo vyznění hlavního komentáře), opět se to nepovedlo: čtenář, jenž se snaží seriózně vstřebat sdělení na první, zpravodajské straně, má vzápětí spíš pocit, že si z něho ta první strana utahuje. A připočte-li k tomu bídnou češtinu posledního článku věnovaného tématu, snadno si může vytvořit závěr, že takhle dělané noviny prostě nelze brát moc vážně. Pokud Lidové noviny někomu ublížily, tedy v první řadě samy sobě a své prestiži.

Samozřejmě nejde o to, že by deník nemohl svým čtenářům předkládat pluralitu nejrůznějších názorů a perspektiv. Ovšem kromě toho by měl mít i jasno v tom, jakou má vlastně celkovou koncepci a jak chce být vnímán svými čtenáři: patrně ne tak, že na ně působí na různých rovinách -- pravopisné, formulační, tématické i grafické -- jako narychlo spíchnutý a poněkud amatérský produkt, který nemá jasno v tom nejzákladnějším: co vlastně by toho dne chtěl říci.

Nechtějme však mnoho a nepředbíhejme, vždyť žádné zvýšení úrovně komunikace ve veřejném prostoru -- a o tu by nám mělo jít společně -- nebývá snadné; přichází zpravidla pomalu a po letech velké dřiny. Pro začátek by byl výrazný posun k lepšímu, kdyby naše noviny byly od první stránky do poslední psané srozumitelně a česky.

Autor je lingvistický antropolog