Bavorsko se snaží z internetového prohlížeče "Google" odstranit ze satelitní mapy název "Mount Hitler"(Hitlerova hora), kterým označuje 1 205 metrů vysoký "Heigelkopf", ležící u jeho obce Wackersberg. Mluvčí německého prohlížeče "Google" Stefan Keuchel prohlásil týdeníku "Zeit", že "v minulosti označení této hory bylo tak upraveno a provedeno", i když starosta obce to nyní popírá. Prohlásil, "dnes je mi 64 let, ale název 'Hitler-Berg' jsem nikdy neslyšel. Co je to za blbost?"

Kdyby se seznámil s knihou " Nacistická doba v okrese "Bad Töltz", nebyl by však překvapen. Jak zdůrazňuje Die Zeit, má mluvčí tudíž pravdu, protože faktem zůstává, že hora byla tak přejmenována z uctivosti vůči nacistickému diktátorovi a současně byl vztyčen na jejím vrcholu ocelový v noci osvětlený deset metrů vysoký přes tunu těžký hákový kříž.

Podle kronikářů a novinářů se tak stalo v roce 1934. Nešlo o ojedinělý případ, protože jak dokazuje korespondence s nacistickým říšským kancléřstvím, předháněla se německá i rakouská města s dotazy, zdali mohou ulice, hory, řeky i další zeměpisné útvary nést Hitlerovo jméno. Obec Wackersberg byla v této záležitosti velmi aktivní a udělila Hitlerovi čestné občanství a kromě udělení jména hoře ještě přejmenovala jednu výšinu na "Hindenburgshöhe" zřejmě proto, že jej uvedl do úřadu.

Teprve po válce byla svastika -- symbol teroru -- občany odstraněna a okresní město Bad Tölz se proto již po několik let snažilo Hitlerovo jméno hoře odejmout. Google sice na to reagoval, ale jméno se tam stále znovu ukazovalo, přestože podle dobrozdání mnichovské univerzity a muzea německého alpského spolku v archivech Hitlerovo jméno už nebylo. Důvodem setrvávání Google na tomto jméně je z největší pravděpodobností informace, pocházející od americké tajné služby "National Geospatial-Intelligence Agency (NGA)", což nasvědčuje, že na správných rovnoběžkách a polednících se nachází diktátorovo jméno, v jehož jménu chybí písmeno "l" - tedy ADOF.

Mluvčí Googlu uznal, že prohlížeč tato fakta neuvedl a do dvou týdnů by mělo dojít k nápravě. Bavorsko a s ním i Německo se tak snad po více než šedesáti letech po válce zbaví na mapě pro historii neblahého jména.

Neobvykle velkou pozornost médií na sebe soustředila sociálně demokratická poslankyně zemského dolnosaského sněmu šedesátičtyřletá Isolde Saalmannová kvůli jediné otázce, zdali by bylo možné Hitlera zbavit občanství.

Britská BBC ji požádala o rozhovor a rovněž i ruský reportér. V době, kdy trpí nachlazením a má horečku, byla zaplavena dotazy, hovory a E-maily z celého světa, co ji vedlo k této iniciativě.

Takto známým dolnosaským poslancem byl před ní pouze Gerhard Schröder, který se stal jak známo nakonec spolkovým kancléřem. Její snahou bylo se zbavit tzv. "Brunšvického prokletí", o kterém jsem podrobně informoval při příležitosti 25. února, kdy připadalo 75 výročí dne, kdy bylo umožněno předat Adolfu Hitlerovi dekret o státním občanství.

Stalo se tak na základě jmenování šéfa nacistické strany vládním radou "Brunšvického svobodného státu".

Isolde Saalmannová vychází z předpokladu, že Dolní Sasko je zemí, ve které leží Brunšvik, a proto je jejím právem se otázkou státního občanství zabývat.

Slíbila, že bude zkoumat, zdali by nebylo možné dodatečně německé státní občanství Hitlerovi anulovat. Tím by se stal bezdomovcem, protože rakouského se v roce 1925 vzdal z obavy, aby nemohl být do své vlasti vysídlen. Sám přitom po převzetí moci v roce 1933 používal anulování občanství, aby se zbavil svých protivníků.

Paní poslankyně byla si vědoma, že její pokus může ztroskotat, protože dosud žádnému Němci nebylo zatím odňato státní občanství a navíc ještě mrtvému. Na dotazy svých poslaneckých kolegů , proč se chce zabývat takovým bezvýznamným tématem, odpověděla, že "chce tento problém jednou pro vždy pohřbít".

Patřičný dotaz zaslala zákonodárné poradní službě s cílem, aby se někdo s tímto problémem zabýval. Noviny poté citovaly její prohlášení, že zbavení státního občanství u Hitlera vidí jako "symbolický krok".

Na druhý den, poté co o tom psal nejrozšířenější list "Bild", když otevřela svůj počítač, byl zaplaven emailovou poštou. Odpoledne pak o jejím návrhu psal internetový "Spiegel Online", který, když navíc ještě vyšel přeložen do angličtiny, vyvolal mezinárodní furore.

Jen do večera došly na dvě stovky emailů, jeden rozhořčenější než druhý s tvrzením, že chce přepsat dějiny. V jednom si pak přečetla, že "politici pouze utrácejí peníze na takové pohádky".

To byl však jen začátek, dodnes pokračuje vlna dopisů a emailů a telefon ji zvoní nepřetržitě. Poslankyně Saalmannová nechápe takové rozhořčení a hodnotí to jako neporozumění. Ano, hovořila "o symbolickém kroku", ale myslela na Brunšvik, aby se konečně zbavil svého traumatu.

Neuvědomila si však, že kvůli tomuto návrhu vznikne takové pozdvižení a nejraději by jej vzala zpět. Její dotaz však řeší zákonodárná služba, která zřejmě až po týdnech zkoumání dojde k závěru, který nikoho nepřekvapí. Jak však napsal "Zeit" , "Brunšvické trauma" se nezmění, ale navíc postihne ještě Isoldu Saalmannovou, zemskou poslankyni od roku 1994.

Jak se ukazuje, není tak jednoduché se dokonce zbavit ani živých Hitlerových pohrobků, jak ukazuje skandální případ saského zemského poslance šedesátišestiletého Klaus-Jürgena Menzela.

O Adolfu Hitlerovi prohlásil, že "považuje Vůdce stejně jako před tím za velkého státníka, možná největšího, kterého jsme kdy měli. Když máme být spojeni s nějakým datem, pak bych měl nejraději hranice z l. září 1939, s připojením Sudet a Rakouska".

Koncem roku prohlásil na sjezdu krajně pravicové NPD : "Za Vůdcem stojím stejně jako předtím." Pro finanční podvody byl dokonce z této strany poté vyloučen, ale poslancem zůstal dále.

Předseda sociálně demokratické poslanecké frakce Cornelius Weiss označil Menzela za "ostudu Svobodného státu Sasko", kterému bylo nakonec uloženo domácí vězení za jeho výroky. Podle posledních informací bylo však zrušeno.