Domnívám se, že pakliže přežijeme "v míru" následujících dvacet let, budeme se po této časové periodě smažit doslova ve vlastní šťávě v důsledku globálního oteplování. Z tohoto aspektu tedy vyplývá, že "můj" budoucí domov musí ležet co nejseverněji, tam se totiž budou lidé smažit až za třicet let. Rovněž by měl být v jakési izolaci od možných válečných konfliktů, které předpokládám bude i nadále vyvolávat náš "Velký bratr" v roli spasitele světa. Taková země se ale dnes hledá velice obtížně, jelikož ve výběru příštího "nepřítele světa", může padnout los pod nějakou nesmyslnou záminkou zrovna na ni.

Šest let jezdím do Norska. Částečně za přírodou, částečně za prací. Lidé tam na severu jsou spíše uzavření (možná i v důsledku nekonečných zimních nocí), patřičně hrdí na svoji zemi a někdy až nezdravě hrdí sami na sebe. Vše má přísná pravidla a řád. Jakékoliv porušení je nekompromisně trestáno. Budete-li například uvažovat o uplácení policisty při překročení povolené rychlosti, se zlou se potážete. Skončíte ve vězení.

Nechci si tuto zemi nijak idealizovat. Určitě tady, jako zřejmě všude na světě, existuje vydírání, korupce a další negativní produkty lidského myšlení. Ale člověk nepotřebuje dlouho, aby pochopil, že tady věci fungují tak nějak jinak. O přehnané politické angažovanosti Norska jsem nikdy neslyšel, možná však proto, že se o tyto informace moc nezajímám. Stát se mi jeví jako soběstačný, schopný fungovat jako samostatná jednotka. Když se před několika lety měli Norové vyjádřit v referendu k otázce vstupu do Evropské unie, byl většinou vstup do této zamítnut. Mezi mými norskými známými panuje ostrá protiamerická nálada, nechápou stejně jako já, jak svět bezmocně přihlíží své potencionální sebedestrukci.

Bude-li mi to naší a tamní legislativou umožněno, jsem odhodlán začít ve svých osmadvaceti letech od nuly. Možná, že budu za čas norským systémem zhnusen ještě více, než tím českým a připlazím se na hranice s prosíkem. Ale i tak to chci zkusit.

Podíváme-li se, jak je v současnosti Česká republika prezentována ve světových mediích, nemáme být vůbec na co hrdí. Rozhodování současných vládních špiček uvrhá náš stát do temného stínu naivity, demagogie a absurdity. Jsem přesvědčen, že "řadoví Češi" dokáží neuvěřitelné věci v mnoha oborech, ovšem jejich "vyvolení" totálně selhávají.