28. 2. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 2. 2007

Trojí bída komunismu

(Esej o duchovním a historickém osudu českých komunistů)

Heslem dne některých českých médií je primitivní antikomunismus. Argumenty tohoto typu antikomunismu končí u hesel jako komunismus je zločin či tričkem proti komunismu a přesvědčení, že jako pádný argument proti komunismu stačí vlastní vztek. V horším případě nahrazuje diskusi vskutku bezduché emocionální třeštění či podlé politické zneužití.

Přesto je, podle mého názoru, komunismus jako takový a český komunismus zvlášť, duchovní a také morální mrtvolou, u které takřka nelze doufat v znovuoživení, o kterém sní Vojtěch Filip či Miloslav Ransdorf. V následujícím eseji bych se rád pokusil diskutovat argumenty podporující takto silné a příkré hodnocení. Jsou-li dostatečně silné, nechť posoudí laskavý čtenář sám.

Své hodnocení komunismu začneme u Marxových idejí, které měly na rozvoj hnutí zásadní vliv, a které dodnes většina komunistů vyznává. Poté se podíváme na několik důležitých rysů intelektuálního vývoje komunismu ve 20. století s důrazem na historii idejí českého komunistického hnutí. A skončíme analýzou schopností českých komunistů poučit se z historické blamáže, která dějinný pokus o uskutečnění jejich myšlenek zakončila.

I. Začněme u Karla Marxe

Abychom dostáli historické pravdě, uznejme nejprve, že Karel Marx byl a zůstává mimořádně zajímavou intelektuální postavou evropského myšlení. I lidé, kteří se o vyvrácení některých jeho teorií zasloužili, jej považují za myslitele prvního řádu (například R. Aron, K. R. Popper či A. Kolnai). Marx doslova osvobodil některé společenské vědy od psychologizujících tendencí, poskytl nesmírně zajímavou, jakkoli později vyvrácenou, teorii tzv. objektivních ekonomických zákonitostí a celkově znamenal pro 20. století mocný intelektuální impuls.

Navíc byl ve svém vědeckém díle převážně poctivým autorem a nikdy se nenechal zlákat prázdným intektualismem cizokrajně znějících slov hegelovské školy. (Na rozdíl od všech Hegelů, Heideggerů a pozdních Wittgensteinů se snažil své myšlenky sdělovat srozumitelně a jasně, nikoliv jako tajné náboženské poselství pro zasvěcené.) Myslím, že v mnohém zaslouží náš obdiv a úctu.

To však nemůže nic změnit na následujících faktech:

A. Takřka ve všech svých důležitých teoriích se mýlil a historická fakta jej z omylu usvědčují.

B. Svojí vírou v objektivní nutnost společenského vývoje a možnost tento vývoj předpovědět podpořil vznik nesmírně nebezpečné teorie morálního futurismu (ať děláme cokoli špatného, budoucnost nám dá za pravdu!), který je nesmírně neetický a přispěl k budoucímu morálnímu i intelektuálnímu úpadku komunismu.

C. Propagací hegelovské dialektické metody myšlení -- kterou mimochodem ve svých největších dílech nikdy nepoužíval -- napomohl vzniku nesmírné intelektuální nezodpovědnosti radikální levice, který trvá bohužel dodnes.

Pokusme se nyní všechna tři naše tvrzení dokázat.

A. Omyly Marxových teorií

Na rozsáhlou analýzu zásadních Marxových myšlenek nemáme bohužel dostatečný prostor. Budeme tedy analyzovat značně zjednodušené modely vybraných Marxových teorií. To však nic nemění na faktu, že chyby námi naznačené vyvracejí Marxovy teorie v podobě, v jaké je předložil.

Marx byl přesvědčen, že objevil zákonitosti vývoje lidské společnosti. Za vším různorodým politickým, ideovým, právním a dalším povrchem společnosti existuje objektivní vrstva jedině podstatného ekonomického dění, které určuje podobu dalšího společenského vývoje.

(Považuji za důležité připomenout, že Marx nebyl žádným primitivním materialistou, cílem jeho úsilí bylo dosažení osvobození od této objektivní ekonomické nutnosti, a tedy konec konců duchovní rozvoj člověka! Ani to však nezmenšuje míru jeho omylu.)

Bez ohledu na naše subjektivní přání a cíle určují ekonomické procesy, tzn. způsob, jakým získáváme prostředky nezbytné k přežití, další vývoj společnosti. Byly to ekonomické procesy, které způsobily pád feudalismu a -- podle Marxova názoru -- způsobí budoucí pád kapitalismu. Marx tedy věnoval obrovské intelektuální úsilí formulaci zákonitostí vývoje těchto ekonomických procesů a dospěl k následujícím sub-teoriím:

1. Vývoj kapitalismu povede nutně k zvyšování bídy vykořisťovaných (tzn. lidí práce), a to jak co do intenzity této bídy, tak co do počtu lidí, kteří jí budou trpět, přičemž jakékoliv pokusy (právní, politické) o zlepšení kapitalismu musí skončit neúspěchem. Bída vykořisťovaných bude zákonitým důsledkem fungování ekonomických vztahů, které jediné určují podobu společnosti.

2. Vývoj kapitalismu povede -- opět nutně -- ke zvyšování třídního uvědomění vykořisťovaných a k stále ostřejšímu třídnímu boji mezi nimi a vykořisťovateli, který musí skončit komunistickou revolucí.

3. Marxova vlastní teorie umožňuje vědecky předpovídat další společenský vývoj a tím nám dát spolehlivý klíč k vlastnímu morálnímu rozhodování.

Vraťme se nyní ke všem uvedeným sub-teoriím zvlášť.

AD 1. Vývoj kapitalismu nevedl nutně ani ke zvyšování intenzity, ani ke zvyšování počtu lidí, kteří touto bídou trpí. Za života Karla Marxe proletariát skutečně žil v podmínkách, které jsou pro nás nepředstavitelné. Ještě na začátku 20. století existovala v kapitalistických státech bída a hlad. Jenže život lidí práce se přesně v protikladu k Marxově teorii nezhoršoval, nýbrž zlepšoval. Dnešní život britského nádeníka (autor tohoto článku si jej kdysi vyzkoušel) je více než snesitelný. Není to živoření na hranici života a smrti. Není to intenzifikované utrpení Marxova raného kapitalismu. Jakkoli byla Marxova analýza ekonomických vztahů pečlivá, její výsledek se jednoduše míjí s realitou. Fakta vyvrací faktickou správnost jeho teorie.

AD 2. Ani druhý bod Marxovy předpovědi se nevyplnil. Dnešní britští dělníci (a můžeme-li věřit Georgovi Orwellovi ve čtyřicátých létech to nebylo příliš jiné) na třídní boj rozhodně dnem i nocí nemyslí. K polarizaci společnosti tak, jak je popisovaná Marxem nedošlo. Opět se předpověď nenaplnila a je zřejmé, že v teorii musí být nějaká chyba. Zdá se, že politická řešení, alespoň na čas, dokáží mnohé z problémů kapitalismu řešit. Politika není tak bezmocná, jak tvrdil Marx, a ekonomická moc není jedinou a nutně za každých okolností rozhodující silou. Vývoj totalitního a později autoritativního komunistického státu tuto anti-marxistickou teorii potvrzuje.

AD 3. Eticky nejproblematičtější je pak Marxova myšlenka o možnosti předvídat další společenský vývoj a tím získat spolehlivý klíč i k našemu morálnímu rozhodování. Z již uvedených bodů je myslím zřejmé, že se Marxovo "vědecké" proroctví nenaplnilo. Toto proroctví však navíc trpí i logickou chybou a morálně nebezpečným důsledkem.

Logická chyba spočívá v existenci takových lidských činností, jejichž výsledek je nepředvídatelný a které navíc budoucí lidský vývoj spoluurčují. Exemplárním příkladem je věda, v níž principielně nelze předpovídat všechny objevy, které budoucnost společnosti významně ovlivní.

Stručně řečeno: budoucnost lidské společnosti je z logických důvodů nepředpověditelná. Dokud existuje například vědecké bádání, nedá se budoucí vývoj jednoznačně určit! Morálně devastující -- a dějiny komunistického hnutí nám budiž výstrahou -- je pak představa, že budoucí dobro dá za pravdu našim současným činům.

Ať si je revoluce krvavá, ať si i chvilku, když se to hodí, lžeme, ať nespravedlivě trestáme nevinné -- dobro budoucí společnosti to ospravedlní! Tento mravně nepřijatelný postoj, kterého jsme po dobu trvání komunistického hnutí byli často svědky, má svoje kořeny v Marxově morálním futurismu!

A protože jsme v bodě AD.3. hodnocení druhé části Marxových idejí provedli, dostáváme se k poslednímu bodu: Marxově (hegelovské) dialektice.

Jeden z Marxových myšlenkových učitelů G. F. W. Hegel objevil při svém filosofickém obmýšlení světa novou, úžasnou, "vědeckou" metodu, tzv. dialektiku. Je to metoda, která na rozdíl od metod vědeckých i metody kritického racionalismu (propagovaného například I. Kantem či právě K. Marxem), dává svému majiteli netušené možnosti. Nikdy jej nedovede k omylu.Vždy totiž může mít dialektickou pravdu.

Hegel jednoduše tvrdil, že i když se nějaká dvě tvrzení navzájem vyvracejí, neznamená to, že snad jedno z nich je nepravdivé, ale že jakýmsi záhadným způsobem mohou být pravdivá obě v třetím slučujícím tvrzení.

Samozřejmě zjednodušuji, ale prosím čtenáře, aby si otevřel Hegelovu Estetiku, jejíž vynikající překlad Jana Patočky máme i u nás k dispozici, či jeho Fenomenologii ducha, a našel si všechna tvrzení, která ač protikladná, Hegel s jistotou sobě vlastní předkládá jako dialektické pravdy.

Ručím mu za to, že se nedopočítá, nebude-li ovšem počítat dialekticky.

Stručně řečeno -- hegelovská dialektika neumožňuje poznávat svět, ale bezpečně vám umožní ujistit se o své vlastní pravdě o světě. Dává vysokou jistotu, za kterou platíte pouze jistou intelektuální nezodpovědností.

A hegelovská dialektika pro skutečné poznání světa smrtelná se bohužel stala částí Marxova díla. Tou částí, ve které se fakta nevyhovující teorii dialekticky promění v její nejpevnější pilíře. Tou částí, kterou pozdější teoretikové komunismu proměnili v nedobytnou pevnost dogmatické, nikdy se nemýlící víry floskulí a prázdného tlachání.

Marx byl naštěstí příliš poctivý a kritický člověk se smyslem pro empirická fakta na to, aby hegelovské dialektice úplně propadl. Ovšem myšlenka, že i když se naše teorie nepotvrdí, respektive, když jí realita vyvrátí, dialekticky máme stejně pravdu, je vystopovatelná i v jeho díle.

Podívejme se na Marxovy knihy jako 18. brumaire Ludvíka Bonaparta či Kritika Gothajského programu a položme si otázku: nemá jistá komunistická demagogie a intelektuální nezodpovědnost třicátých, padesátých či sedmdesátých let své kořeny i zde? Jsem přesvědčen, že ano.

Pokračování příště.

                 
Obsah vydání       28. 2. 2007
28. 2. 2007 USA odmítly mírovou nabídku z Íránu
28. 2. 2007 Bushova vláda nabízí Sýrii a Íránu vyjednávání
28. 2. 2007 Trojí bída komunismu Bohuslav  Binka
28. 2. 2007 Jak nás pan poslanec překvapil Pavel  Čámský
28. 2. 2007 Zachrání Fico odsouzené z Libye? Petr  Wagner
28. 2. 2007 Boj za referendum o základně Milan  Valach
28. 2. 2007 Jednostranným pořadem o americkém radaru hrubě zkreslil reportér Brunclík skutečnost
28. 2. 2007 Spiklenecké teorie o pádu budovu WTC 7
28. 2. 2007 Nepohodlná pravda ohledně Ala Gora
28. 2. 2007 Pandořina radarová skřínka Oskar  Krejčí
28. 2. 2007 Stařeček Elena  Suchomelová
28. 2. 2007 Sen žen a biskupů: mateřství, mateřské štěstí, štěstí dětí, aneb Co když se pohádka neuskuteční? Uwe  Ladwig
28. 2. 2007 Evropa na rozcestí -- růst či nerůst? Ondřej  Rut
28. 2. 2007 Rusové nevěří nikomu
28. 2. 2007 Sebeklam vede k úpadku demokracie Joel S. Hirschhorn
28. 2. 2007 V mládí revolucionářem, ve stáří poraženým? Daniel  Veselý
28. 2. 2007 Protože proto Michal "Wolf" Vlk
27. 2. 2007 Vojtěch Filip volá do zbraně!
27. 2. 2007 Byt pro soudce Stanislav  Křeček
26. 2. 2007 Díky novinářům a politikům je v ČR možné prosadit cokoliv Bohumil  Kartous
18. 2. 2007 Hospodaření OSBL za leden 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce

Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii RSS 2.0      Historie >
28. 2. 2007 Trojí bída komunismu Bohuslav  Binka
14. 2. 2007 Marx je mrtev, ať žije Marx! Martin  Škabraha
1. 2. 2007 Ekologická politika KSČM aneb Audiatur et altera pars Miroslav  Prokeš
31. 1. 2007 Byl komunismus lepší než kapitalismus? Uwe  Ladwig
26. 1. 2007 Čo znamená socializmus 21. storočia vo Venezuele? Gregory  Wilpert
23. 1. 2007 Šéfredaktor deníku Daily Mail obvinil BBC z "kulturního marxismu"   
15. 1. 2007 Jak se chodí po vodě? Martin  Škabraha
18. 12. 2006 I v marxismu je to jinak   
14. 12. 2006 I marxističtí diktátoři jsou diktátoři Miroslav  Šuta
11. 12. 2006 Strana aneb partaj Ladislav  Žák
7. 12. 2006 Co Vojtěch Filip o komunismu řekl a říci nemusel Vojtěch  Filip
2. 12. 2006 KSČM: Rvačka o střechu nad hlavou skončila defenestrací Václava Exnera Štěpán  Kotrba
27. 11. 2006 Antikomunismus a (ne)udržitelný život Miroslav  Prokeš
27. 11. 2006 Antikomunismus všedního dne Kateřina  Konečná
27. 11. 2006 Tenkrát ve Frývaldově 25. 11. 1931... Vladislav  Černík

Karl Marx RSS 2.0      Historie >
28. 2. 2007 Trojí bída komunismu Bohuslav  Binka
24. 2. 2007 Ecce homo economicus!   
23. 2. 2007 Pragmatika energetické i jaderné bezpečnosti - vyvážená multilaterální politika Štěpán  Kotrba
14. 2. 2007 Marx je mrtev, ať žije Marx! Martin  Škabraha
31. 1. 2007 Byl komunismus lepší než kapitalismus? Uwe  Ladwig
26. 1. 2007 Čo znamená socializmus 21. storočia vo Venezuele? Gregory  Wilpert
23. 1. 2007 Šéfredaktor deníku Daily Mail obvinil BBC z "kulturního marxismu"   
15. 1. 2007 Jak se chodí po vodě? Martin  Škabraha
31. 12. 2006 Jak sesbírat moudrost civilizace na rozcestí Tibor  Vaško
18. 12. 2006 I v marxismu je to jinak   
14. 12. 2006 I marxističtí diktátoři jsou diktátoři Miroslav  Šuta
25. 9. 2006 Marx protestuje v naší době - a to právem Uwe  Ladwig
10. 1. 2006 Věk dezinformací Jiří  Stehlík
17. 10. 2005 Karel Marx a jeho dědictví Jiří  Stehlík
24. 8. 2005 Humanistický prorok Milan Machovec Pavel  Žďárský