12. 2. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12. 2. 2007

Spor ideologie ekologismu a obránců svobody?

Klimatické změny, britští konzervativci a postoj české ODS

Motto:

HN: Jak si vysvětlujete, že konzervativní a pravicová média se na to dívají skepticky a levicová to berou jako hotovou věc? Proč se v tomhle bodě dělí pravice a levice?

Petr Šimůnek, Michal Růžička, otázka Václavu Klausovi, Hospodářské noviny 9.2. 2007

V následujícím článku se pokusím odpovědět na dvě otázky: Je skutečně postoj Občanské demokratické strany vůči ochraně životního prostředí nepřiměřeně záporný? A pokud ano, tak proč? Hledat odpověď však budu neobvykle. Tradiční odpůrce politiky ODS včetně environmentálních aktivistů ponechám stranou a pro odpověď si půjdu ke spojencům a donedávna vzorům naší nejsilnější konzervativní strany -- pokusím se ji totiž získat porovnáním "zelené" politiky ODS s Konzervativní stranou působící ve Velké Británii. Takové porovnání má hned několik výhod.

Za prvé: nebude hodnotit českou ODS pohledem českých environmentálních aktivistů, a hodnocení nebude tudíž dopředu zaujaté.

Za druhé: v případě, že se prokáže významný rozdíl v pohledu na ochranu životního prostředí mezi ODS a Konzervativní stranou, padne interpretace současného sporu většiny ochránců životního prostředí a většiny politiků ODS jako sporu ideologie ekologismu a obránců svobody. Dokáže-li strana stojící na stejných ideových základech (v tomto případě britská Konzervativní strana) působit v ochraně životního prostředí opačným směrem než ODS, musíme připustit jednu ze dvou variant.

Buď koncept ekologismu, zavedený panem presidentem Klausem, neplatí. (Protože jak by jinak bylo možné skloubit environmentální postoje s konzervativními ideály?)

Nebo Konzervativní strana Velké Británie přešla na stranu nepřítele a stala se -- vzhledem ke svému postavení -- vůdcem hnutí za potlačení konzervativních hodnot a lidské svobody.

Za třetí: srovnání postojů Konzervativní strany a ODS může přispět i k odpovědi na zásadní a navíc zajímavou otázku: proč? Je-li, tedy proč je ODS takovým odpůrcem environmentálně příznivé politiky?

Dřív, než se pustím do hledání odpovědí na obě otázky, dovolím si ještě poznámku. Program ochrany životního prostředí je -- zejména u britských konzervativců -- natolik rozsáhlý, že úplné srovnání by bylo možné pouze v daleko obsáhlejším textu, než je tento.

Soustředím se proto v první řadě na problematiku klimatických změn. To je samozřejmě významné zúžení, které však lze obhájit. Problém klimatických změn je totiž zásadním pilířem environmentální politiky britských konzervativců, ostatní zelená témata jsou s ním v souladu a přebírají jeho východiska.

Navíc rozdíly mezi britskými konzervativci a nejsilnější českou pravicovou stranou v postoji k dalším environmentálním problémům odrážejí rozdíl ve vybrané otázce. Propast mezi oběma stranami je v environmentálních otázkách v podstatě konstantní, a proto je možné použít otázku klimatických změn jako názorný příklad zastupující i otázky další.

Jaká je tedy environmentální politika britských konzervativců a české ODS?

Nejprve se zaměřím na strukturní zařazení environmentální části programu vzhledem k ostatním politickým okruhům strany, dál na programové výstupy a konečně i na konkrétní politické proklamace nejvýznamnějších představitelů Konzervativní strany a ODS.

Kvalita života

Část programu Konzervativní strany věnovaná převážně environmentálním problémům se jmenuje "Kvalita života" (Quality of Life) a v programu strany se objevuje na druhém a v některých případech na třetím místě, tzn. před částmi věnovanými veřejným službám, bezpečnosti země či sociálním otázkám.

Je rozdělena do sekcí (význam sekcí je vyjádřen pořadím): klimatické změny, energie a energetika, potraviny a zemědělství, tvorba životního prostředí, doprava, odpady, voda a dobrý život. Za hlavní otázku kvality života jsou považovány právě klimatické změny a jejich důsledky. Konzervativní strana tedy -- pohlížíme-li na strukturu programu -- považuje environmentální problémy za velmi důležité, i když ne za nejdůležitější, přičemž problém klimatických změn je ve škále otázek kvality života na prvním místě.

V podrobném programovém dokumentu Občanské demokratické strany "Společně pro lepší život" jsou první čtyři místa vyhrazena ekonomickým otázkám (veřejné finance, hospodářství a podnikání, doprava, pracovní místa), přičemž problematika životního prostředí je na předposledním (13 z 14) místě.

Za hlavní otázky ochrany životního prostředí je považováno: znečištění ovzduší z malých topenišť a dopravy, výstavba čistíren odpadních vod, živelné pohromy. Problematika klimatických změn je zmíněna jako v pořadí 18 problém této sekce.

Občanští demokraté tedy z hlediska struktury programu považují environmentální otázky za okrajové. Problém klimatických změn je umístěn v okrajové pasáži programu na okrajovém místě!

Nejvyšší čas na revizi

Jaké jsou základní teze britské Konzervativní strany? Cituji z programového dokumentu "Klimatické změny: Náš výchozí bod" (Climate Change: Our starting point):

"Při hledání a tvorbě své odpovědi na problém klimatických změn se musíme nechat vést výsledky vědeckého bádání ... a svými nejlepšími vědeckými poradci ... Víme, že lidská aktivita jako spalování fosilních paliv a ničení lesů zvýšila koncentraci oxidu uhličitého na bezprecedentní úroveň. Přijímáme vědou podložený názor, který spojuje koncentraci oxidu uhličitého a neoddiskutovatelné globální oteplování. Chápeme, že jestliže budou současné trendy pokračovat, dosáhne úroveň koncentrace oxidu uhličitého víc než 500 ppm v roce 2050 a můžeme se tak dostat do velkého nebezpečí klimatických změn ... Věříme, že s ohledem na možné lidské a finanční ztráty je správné použít princip předběžné opatrnosti. Máme nejvyšší čas."

V dalších pasážích se můžeme dočíst o nutnosti razantnější politické aktivity v řešení problému klimatických změn nebo o vůdčí roli vlády v řešení této otázky. Část dokumentu věnovaná změnám klimatu má rozsah dvou normostran.

Naproti tomu ODS se problematice změn klimatu věnuje na třech řádcích:

"Zrevidujeme strategii proti změně klimatu. Cílem naší politiky je zrevidovat současnou neúčinnou strategii opatření proti změně klimatu. Nově ji založíme nejen na snižování energetické náročnosti ekonomiky a zavádění nových technologií, ale i na požadavku globálního postupu k odvrácení této hrozby."

Tolik česká ODS. Záměrně se na tomto místě zdržím komentáře.

Lídři a disidenti

Kromě programů vypovídají o postojích politických stran samozřejmě taky projevy jejích hlavních představitelů.

Podívejme se nejprve na předsedu britských konzervativců Davida Camerona. Problematikou změny klimatu se zabývá ve velkém množství dokumentů (jejich počet přesahuje číslo deset). Protože jsou Cameronovy názory ve všech dokumentech velmi konzistentní, soustředím se na projev přednesený v norském Oslu na konci dubna letošního roku.

Přepis Cameronova projevu přesahuje deset stran, vybírám proto pouze nejdůležitější pasáže:

"Rád bych vysvětlil, proč věřím, že se řešení klimatických změn může pro Konzervativní stranu stát cestou, jež nám umožní hrát vedoucí roli v nové zelené revoluci ... Začít ovšem chci odpovědí skeptikům ... Existují skeptikové, kteří tvrdí, že ke klimatickým změnám nedochází -- nebo přinejmenším nedochází natolik, abychom se tím museli zabývat. Další říkají, že i kdyby ke klimatickým změnám docházelo, nemá to nic, nebo jen málo společného s aktivitou lidí. A konečně třetí skupina skeptiků tvrdí, že na nápravu je už pozdě, nebo by byla příliš nákladná, takže nejlepší bude naučit se s probíhajícími klimatickými změnami žít. Těm, kteří tvrdí, že se s klimatem nic vážného neděje, říkám: podívejte se na důkazy z míst, která jsem právě navštívil. Vrátil jsem se ze Špicberk ... a dalších míst s dalšími ledovci. Všechny ustupují a všechny ustupují stále rychleji. ... Teplota stoupla za posledních třicet let o 2 °C, objem ledovců se naopak snížil o 1,3 milionu krychlových kilometrů ... Jenže globální oteplování se netýká pouze Arktidy. Deset nejteplejších let od počátku doby měření najdeme po roce 1990. Samozřejmě je pravdou, že ke změnám teploty docházelo i v minulosti, problémem je, že k nim dochází s tak bezprecedentní rychlostí. Vědci v této otázce nemají spor. Jsou to silně nezávislí lidé, ale na této otázce se shodnou! ... A těm, kteří říkají, že už je příliš pozdě odpovídám: naší povinností je to zkusit ... Řešením klimatických změn prospíváme pokroku, nevracíme se zpět."

Bez ohledu na další pasáže, které českého čtenáře překvapí schopností argumentace i velkým množstvím konkrétních údajů, je možné odvodit: předseda britských konzervativců problém klimatických změn cítí jako velmi aktuální, má potřebu se k němu vyjadřovat a jeho názory jsou rozhodně ovlivněné postoji klimatologů a environmentálním zájmem.

Ještě radikálnější je člen parlamentu za Konzervativní stranu Nick Hurd, který tvrdí, že současnou snahu řešit problém globálního oteplování je nutné radikálně urychlit a všechny dosavadní závazky jsou krajně nedostatečné. Nick Hurd zároveň vede diskusní skupinu Konzervativní strany zabývající se klimatickými změnami a je autorem většiny pasáží programu konzervativců pro klimatické změny.

Samozřejmě i v rámci Konzervativní strany existují opačné postoje. Krátká studie Nigela Lawsona, kdysi velmi vysoce postaveného konzervativního politika, "The Economics and Politics of Climate Change -- an Appeal to Reason" se argumentovaným způsobem staví proti potřebě urychleně řešit klimatické změny. Takové názory se však do programu strany ani do projevů jejich vedoucích představitelů nedostávají.

A co Občanská demokratická strana? Začnu u předsedy Mirka Topolánka. K problémům životního prostředí se vyjadřuje zřídka, k problematice klimatických změn téměř vůbec. Asi nejdelší, třístránkový text věnovaný problematice životního prostředí přednesl na Fóru pro udržitelný rozvoj na přelomu letošního října a listopadu. Stejně jako u Davida Camerona stojí za to citovat:

"Jako konzervativec mám přirozenou starost o prostředí kolem nás. Starost, která vychází z prosté touhy uchovat svět takový, jaký je. Starost, která pro J.R.R. Tolkiena byla jedním z vůdcích principu při psaní trilogie Pán prstenů. Připomínám zde tuto knihu schválně, protože právě ona se stala mimo jiné kultovním bestsellerem ekologického hnutí. Připomínám ji proto, že ukazuje, jak blízko k sobě v něčem mají konzervativní a zelený úhel pohledu. Blízkost možná pro někoho překvapivou, avšak nepopiratelnou ... Základem konzervativní starosti o životní prostředí je svoboda. Každé poškození životního prostředí je přece zásahem do něčí svobody, někdy do svobody nás všech ... Řadu problémů se životním prostředím tak řeší samotné soukromé vlastnictví ... Gratuluji Finsku, že našlo odvahu a i přes finanční nákladnost staví novou atomovou elektrárnu."

Zde se už bohužel nemůžu zdržet hodnotového komentáře. Projev Davida Camerona je jak v úrovni argumentace (konkrétní údaje, citace relevantních zdrojů, logická konzistence myšlení), tak v úrovni obsahu jednoduše protikladem projevu Mirka Topolánka.

Jak moc je možné použít jistě velmi pěknou knihu J.R.R. Tolkiena ke spojení environmentalismu a konzervatismu či k hledání konceptu environmentálně příznivé politiky, nechť si rozhodne laskavý čtenář sám. Stejně jako otázku do jakého fantasy románu patří současná česká politická elita.

Podívejme se na další významné politické představitele ODS. K problematice životního prostředí se poměrně často vyjadřuje současný ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Sumu jeho názorů nejlíp shrnují články "Environmentalismus -- rozumná politika nebo další pokus o omezování osobní svobody?", "Příroda nepochybně přežije. My však ne" a konečně "Bushova šoková terapie". Co v nich říká?

V prvním ze zmíněných článků se Martin Říman snaží osvětlit, že jakékoliv netržní zásahy do lidského vývoje -- např. jiná než tržní snaha řešit problémy globálního oteplování -- znamenají zhoršení lidského údělu, zatímco trh ve spolupráci s krizí (opět například krizí už zmíněného globálního oteplování) vždy povede k zlepšení situace člověka. "Obdobně bychom mohli analyzovat i ostatní fenomény ekologie -- globální oteplování, ozónovou díru, jadernou energii, údajný zánik lesů, snižující se produktivitu půdy, nedostatek vody atd., atd." píše Říman a pokračuje:

"Prakticky vždy bychom došli k závěru, že problém existuje právě proto, že daná oblast je nadměrně regulovaná a tržní síly tak nemůžou pracovat ... Ekologové nechtějí vnímat, že problémy způsobené činností člověka jsou vždy (!) daleko spíš otázkou lokální, průmyslové nebo komunální hygieny než celoplanetárním problémem a jako takové by měly být řešeny ..."

V článku "Příroda nepochybně přežije. My však ne" je lidská schopnost ničit životní prostředí dokonce chápána jako kritérium normálnosti -- uvádím opět doslovnou citaci:

"Kdykoliv se ohlédneme do své historie, vidíme jen a pouze surovou exploataci přírodních zdrojů. Byl to člověk, který má na svědomí vyhubení všech zvířat doby kamenné. Byl to člověk, kdo bez jakýchkoliv skrupulí vykácel své lesy. Člověk by byl blázen, kdyby se choval jinak."

Zůstaneme-li však u tématu klimatických změn, je nejprůkaznější článek "Bushova šoková terapie". Zde stačí pouhá citace:

"Jednou z mediálně nejviditelnějších změn v politice Bílého domu po nástupu prezidenta Bushe je odmítnutí protokolu z Kjóta o snižování emisí tzv. skleníkových plynů ... Rozhodnutí prezidenta Bushe může být pro mnohé opravdu šokem. Já míním, že šokem velmi zdravým."

Jak vidět, rozdíl mezi vrcholnými představiteli obou konzervativních stran je propastný.

Stejně jako v případě konzervativců ovšem i v ODS existují disidentské hlasy. Senátor Bedřich Moldan zastává stanoviska podobná většinovému mínění britských konzervativců. Hlas Bedřicha Moldana se však do programových dokumentů ani do výroků vedoucích představitelů strany nepromítá. Moldan hraje zrcadlovou roli anti-environmentalisty Nigela Lawsona. Taky tento fakt o názorech obou stran vypovídá -- česká Občanská demokratická strana je v porovnání s britskými konzervativci v oblasti environmentální politiky významně odlišná a oproti britské politické pravici extrémně anti-environmentální.

Tím se dostávám k druhé otázce úvahy. Jak je možné, že se postoje ODS od postojů britské konzervativní strany tak výrazně liší? Jsem přesvědčen, že anti-environmentální postoj současné ODS má dva velmi odlišné zdroje. U kořenů prvního z nich stojí postava Václava Klause, u druhého lidé z tzv. druhé generace ODS. Zdůrazňuji ale, že jde pouze o mou vlastní interpretaci a možnost omylu není, na rozdíl od první části, rozhodně malá.

Ecce Klaus

Kdo se bojí -- blázní.

Bertold Brecht

Mnozí environmentální aktivisté připisují vinu za protipřírodní postoje ODS jednoznačně Václavu Klausovi a dodávají, že je to protřelý pragmatický podvodník a fanatik (sic!), hledící pouze na své vlastní zájmy (či zájmy nějakých mocných lobby) a neschopný důkladné hodnotově-racionální úvahy.

To je podle mého názoru fakticky i psychologicky velmi nevěrohodná interpretace, která anti-environmentální postoje Václava Klause (on sám by jistě napsal anti-ekologistické) nemůže vysvětlit. Podíváme-li se na rozsáhlejší články či studie Václava Klause a jeho politickou praxi, musíme připustit minimálně dvě následující tvrzení:

Václav Klaus není bezpáteřní politik, existují ideje (a ideály), kterým věří, a za které bojuje, i když je to pro něj osobně politicky velmi nevýhodné (jedině tak je možné vysvětlit jeho postoje např. v době televizní krize, kdy stál proti většinovému názoru společnosti, a taky jeho anti-environmentalismus, který se u nás už delší dobu politicky nevyplácí).

Václav Klaus, jako jeden z mála českých politiků, je schopen psát rozsáhlé analytické texty. Označit Klause za pouhého ideologického fundamentalistu je ve světle četby článků jako "Dynamika postkomunistické transformace a její alternativní výklady" nesmyslné.

Problém však nastává u Klausových článků a úvah o ekologii. Oproti jiným textům mají v mnohém zásadně jiný obsah i mentalitu. Cituji z článku "Ekologie nebo prosperita?":

"Goreova americká administrativa byla vyvrcholením jednostranných, nevyvážených, nezodpovědných pokusů těch, kteří chtějí omezovat lidskou svobodu a kteří se na základě velmi chatrných důkazů o stavu životního prostředí a o vlivu člověka na něj snaží zavést novou fázi dirigistických intervencí ... Tito lidé ve své zaslepenosti vůbec neposlouchají, nepřijímají alespoň elementární dialog, nevšímají si žádných protiargumentů a bez respektování názoru druhých pokračují ve svých jednostranných útocích."

Je skutečně výzvou k dialogu prohlášení z článku "O ekologii, ekologismu a životním prostředí":

"V tom je má výzva ekologům i všem upřímným ochráncům přírody: skloňte se před neosobními silami trhu ..."

Je vůbec možné ještě racionálně obhájit tvrzení:

"vědecké poznání na otázku, zda a proč dochází ke globálnímu oteplování prozatím odpovědět neumí ..."

či

"není správné mluvit o rozsáhlém mizení živočišných druhů, opodstatněné nejsou ani katastrofické zprávy o nedostatku vody ..."

z článku "Recenze studie "Udržitelný rozvoj""?

Porovnáme-li tyto věty s pasážemi jiných Klausových článků, musíme připustit, že na rozdíl od nich jsou nikoliv argumentovaným textem, ale popravou oponenta za pomoci emocionálního zavalení, nikoliv respektováním vědy, ale naopak odmítáním informací, které nám zprostředkovává.

Tím se dostávám se k jádru věci, které lze vyjádřit otázkou: proč je Václav Klaus píšící či přemýšlející o ekologii tak odlišný od Václava Klause píšícího o problémech EU, institucionální ekonomii, inflaci či dokonce o komunismu?

Má odpověď je jednoduchá. Environmentální problémy a přiznání jejich existence znamenají významné narušení základních idejí, na kterých stojí Klausova politická práce i ideové přesvědčení. K vyvrácení Marxe (či velké většiny Marxových idejí) dnes stačí četba dvou, tří knih Karla Poppera či Friedricha Hayeka a Václav Klaus jejich knihy četl. Komunisté nejsou a nemůžou být Klausovým idejím nebezpeční.

S environmentálními problémy je tomu ale jinak. Klaus podvědomě tuší, že environmentalismus (samozřejmě argumentačně lépe zdůvodněný než je tomu dnes) je pro jeho ideje takřka smrtelným nebezpečím. Proto tolik emočně zabarvených slov, proto téměř úplná hluchota k argumentům, proto mnohdy až obsedantní posedlost vyvrácením.

Druhá generace ODS

Místo praxe, kterou se tito politicky protřelí lidé chlubí, zabývají se praktikami, protože jim jde pouze o to, aby tím, že pochlebují právě vládnoucí moci (aby nepřišli o svůj vlastní prospěch), obětovali lid, ba pokud možno celý svět.

Immanuel Kant, 1795

S druhou generací politiků ODS se ocitáme v úplně jiném světě. Ještě jednou připomínám zkrácené výňatky textů Mirka Topolánka a Martina Římana. Mirek Topolánek:

"Jako konzervativec mám přirozenou starost o prostředí kolem nás. Starost, která vychází z prosté touhy uchovat svět takový, jaký je. Starost, která pro J.R.R. Tolkiena byla jedním z vůdcích principu při psaní trilogie Pán prstenů. Připomínám zde tuto knihu schválně, protože právě ona se stala mimo jiné kultovním bestsellerem ekologického hnutí. Připomínám ji proto, že ukazuje, jak blízko k sobe v něčem mají konzervativní a zelený úhel pohledu."

Topolánek v tomto textu prokazuje nejen mimořádnou neznalost -- kniha Pán prstenů se žádným kultovním bestsellerem ekologického hnutí nestala (!), ale především velmi silnou lhostejnost k pravdě. Nejde mu o hledání pravdy (jak je tomu u Davida Camerona) a dokonce ani o obhájení své vlastní pravdy (jak je tomu u Václava Klause). Jde mu o vyvolání příznivého dojmu. Proto slova jako starost, prostá touha, proto využití známé knihy oblíbeného autora.

Martin Říman:

"Kdykoliv se ohlédneme do své historie, vidíme jen a pouze surovou exploataci přírodních zdrojů ... Člověk by byl blázen, kdyby se choval jinak."

Absurditu Římanova textu si nejlépe uvědomíme prostým převodem stejné myšlenky k další "normální" lidské aktivitě. Kdykoliv se ohlédneme do své historie, vidíme instituci otroctví a mučení. Téměř ve všech historických epochách člověk zotročoval, a také mučil jiné lidi. Lze z takového konstatování odvodit, že otroctví a mučení jsou normální a pouze blázni proti takovým institucím bojují?

Kde bere Martin Říman odvahu k tvrzení, že historická fakta určují, co je a co není normální? Bude naši morálku a naše hodnoty určovat minulost a nikoliv svědomí? Jenže Martinu Římanovi, stejně jako Mirku Topolánkovi nejde o pravdu, jde mu o obhajobu principů, které umožňují konat nemorální činy s pocitem ospravedlnění. Pročteme-li si texty politiků druhé generace ODS zabývající se environmentálními problémy, nezbývá než postesknout si: kéž by se vrátil Václav Klaus. Možná se mýlil, tito však zastírají a klamou.

Co tedy stojí za anti-environmentální politikou současné ODS, tolik odlišnou od pro-environmentálních názorů britských konzervativců? Podvědomý sebeobranný fundamentalismus čestného předsedy a myšlenková i morální úroveň současných vrcholných představitelů. A to je -- připočítáme-li marasmus současné české levice -- poněkud smutná vizitka naší politické scény.

Psáno pro Britské listy a Ekolist.

Článek vyšel v Ekolistu 01/2007 ZDE Autor přednáší na katedře environmentálních studií FSS MU v Brně.

Další informace:

www.conservatives.com

ww.ods.cz

www.qualityoflifechallenge.com

www.riman.cz

www.klaus.cz

                 
Obsah vydání       12. 2. 2007
12. 2. 2007 Klimatické změny, britští konzervativci a postoj české ODS Bohuslav  Binka
12. 2. 2007 Ne základnám pořádá v úterý demonstraci před Úřadem vlády ČR
12. 2. 2007 Putin říkal na mnichovské konferenci o bezpečnosti, co tam asi nikdo nechtěl slyšet, aneb Hloupé pobíhání kolem pozvání Uwe  Ladwig
12. 2. 2007 Teroristka RAF Mohnhauptová bude propuštěna na svobodu Richard  Seemann
12. 2. 2007 Putin: Írán nemá žádné rakety, jimiž by mohl zasáhnout Evropu
12. 2. 2007 Smršť informací o radarové základně USA v Čechách Pavel  Čámský
12. 2. 2007 Základna: Vlastizrada? Trestní oznámení na Topolánka, Vondru a Paroubka? Tomáš  Stýblo
12. 2. 2007 Pátá kolona spojené Evropy Milan  Daniel
10. 2. 2007 Odvahu odmítnout mnichovanství a říci základně NE Jan  Kavan
12. 2. 2007 Na konečnej Andrijan  Turan
12. 2. 2007 Strašidelná politizace Bohumil  Kartous
12. 2. 2007 Čunek a "Amnesty International"? Bohumil  Kartous
12. 2. 2007 Americká radarová základna a bezpečnost České republiky Mojmír  Babáček
12. 2. 2007 Malé české Vlastimil  Marek
12. 2. 2007 Trokavcem proti Teheránu Michal  Vimmer
12. 2. 2007 Jací jsme aneb vznik epidemie blbosti Pavel  Kučera
12. 2. 2007 Jde o základnu v ČR, anebo o členství ČR v NATO?
12. 2. 2007 Z pamětí idiota Martin  Maděra
11. 2. 2007 Slova, slova, slova aneb nerozlučný projev vůle Zdeněk  Bárta
9. 2. 2007 Radar v Nepolisích: Jak jsem si jel prohlédnout fotbalový míč Štěpán  Kotrba
9. 2. 2007 Vědci dokážou změřit lidské úmysly
9. 2. 2007 Otec Tomáš  Koloc
9. 2. 2007 Brutální a dlouho beztrestný domácí odsouzen za šikanu nájemníků
9. 2. 2007 Sporné praktiky exekutorské komory k zamezení diskuse o pochybeních exekutorů v době přípravy novely právní úpravy
9. 2. 2007 Kdo si koupil Českou televizi? Josef  Šmída
9. 2. 2007 Pro raketovou základnu, nebo proti ní? Václav  Žák
9. 2. 2007 Veřejný prostor v krabičce cigaret Lukáš  Posolda
22. 11. 2003 Adresy redakce

Globální oteplování RSS 2.0      Historie >
12. 2. 2007 Klimatické změny, britští konzervativci a postoj české ODS Bohuslav  Binka
9. 2. 2007 Uhnul byste před rozzuřeným býkem? Karel  Dolejší
9. 2. 2007 Výkonný ředitel CEP Petr Mach v Lidových novinách: Projev vysokoškolsky vzdělaného ignoranta Jakub  Rolčík
9. 2. 2007 Petr Mach se mýlí Ladislav  Metelka
7. 2. 2007 Globální změna klimatu? No a co? Michal  Mašín
7. 2. 2007 Al Gore: Nepříjemná demagogie Michal  Petřík
6. 2. 2007 Stručně panu Brezinovi Ladislav  Metelka
6. 2. 2007 Tučný úlovek šílenství, aneb Na co čekat, když jde o možnost lidského života na naší planetě? Uwe  Ladwig
5. 2. 2007 Nakonec to nebude tak strašné?   
4. 2. 2007 Co bude znamenat oteplování   
4. 2. 2007 Rusko zachránilo více než 300 rybářů   
3. 2. 2007 BBC informovala o zprávě o globálním oteplování poněkud jinak než česká média...   
2. 2. 2007 Globální oteplování "velmi pravděpodobně" způsobil člověk   
2. 2. 2007 Dramatickým výkyvům podnebí lze zabránit   
2. 2. 2007 Lidé způsobují globální oteplování Jan  Čulík

Arktida RSS 2.0      Historie >
12. 2. 2007 Klimatické změny, britští konzervativci a postoj české ODS Bohuslav  Binka
21. 9. 2005 Firmy chtějí jednat proti globálnímu oteplování, brání jim v tom vlády   
19. 6. 2005 Amerika usiluje o likvidaci připravované dohody o podnebných změnách   
27. 4. 2005 V Arktidě došlo k drastické erozi ozónové vrstvy   
1. 2. 2005 Globální oteplování zřejmě "do 20 let povede k vyhynutí ledních medvědů"   
29. 10. 2004 Ukončí Evropská unie "chemický socialismus"? Miroslav  Šuta
13. 8. 2002 Greenpeace ukázala, jak v Arktidě skoro úplně roztál ledovec