Dalo se čekat, že ať už volby dopadnou jakkoliv, k prosazení tak zásadního kroku by bylo vyžadováno referendum, a pokud ne referendum, pak by musel být přijat ústavní zákon. Referendum o americké základně potřebuje informace, ale pravdivé.

NATOAKTUAL: Protiraketová základna v Česku ZDE

Za situace, kdy ČSSD řekla raketové základně nikoliv, KSČM tvrdila totéž a navíc rozhořčeně, promodralým Zeleným souhlas vymluvili jejich evropští kolegové, aby je nemuseli exkomunikovat z rodiny evropských zelených stran, lidovci čekali jak to dopadne aby byli ve vítězné koalici, Greenpeace i další mezinárodní organizace odsoudily základny jako destabilizační prvek evropské, už tak napjaté politiky, je přijetí ústavního zákona bez nějakého "barevného" státního převratu prakticky nemožné. Rusko vyjádřilo své obavy - nejen z toho, že prst na spoušti raket v Česku by měl jen velitel armády USA a nikdo v okruhu 5000 kilometrů není nadšen, že by mu měly padat na hlavy zbytky něčích raket, které by se čirou náhodou střetly právě nad jeho hlavou. Londýn se vykroutil jak užovka, aby Američané nechtěli základnu stavět někde na doverském pobřeží - hned poté, co Blair tajně dovolil Bushovi umístit v Británii raketový obranný systém... Česko ani okolní státy rakety či s nimi spřažený radar neochrání, jen z nich učiní cíl prvního pořadí. V čím zájmu a proti komu je "protiraketový štít", to už si čeští vojenští odborníci s proamerickými žurnalistickými propagandisty vysvětlili na stránkách médií . Z politických subjektů přivítali americké rakety pouze občanští demokraté. Jak by ne. Vrazit klín do konzistentní společné zahraniční politiky Evropské unie byl vždy cíl euroskeptické ODS. Rozbít "omezující" a "svazující" pravidla Evropské unie a učinit z ní pouze zónu bilaterálních smluv nadnárodních korporací a zónu volného obchodu byl sen všech ultraliberálů - zastánců trhu bez přívlastků. Sen o nadvládě nikým a ničím neregulovaného kapitálu nad demokracií lidu. Podzim demokracie a politická pornografie... Globální bezpečnostní prostředí se ale mezitím změnilo... Americká diplomacie si v Česku nepomohla ani americkým lobbistou Alexandrem Vondrou na místě českého ministra zahraničí. Mandát prvního pokusu o vládu trojkoalice pod vedením ODS skončil dřív, než začal. Mandát druhé vlády ještě ani nezačal. K mandátu třetí vlády pod vedením ČSSD je ještě daleko, stejně jako do velikonoc. Z podzimní oficiální žádosti USA tak raději nebylo nic. Ze zimní také ne. Dohadovat se a dohodnout se s někým, kdo zítra skončí v opozici není diplomatická výhra, ale trapas.

Druhý, daleko logičtější termín americké oficiální žádosti měl být totiž po summitu NATO v Rize. Čeští občané se ale vyjádřili na podzim dost jasně. Naprostá většina při vzpomínce na rakety ruské ty americké odmítla. Za domem by je mít nechtěli. I když se poněkud falešně tvrdilo poněkud obstarožní heslo, že "rakety brání mír" a tyto jsou navíc "obranné" a ne "útočné"... NATO potvrdilo pouze, že americký systém není systémem NATO. Americký trapas. Euroatlantický.

Proper Way

Ostudně servilní "Dopis osmi" na podporu útoku na Irák zůstal Černým Petrem v rukou bývalého prezidenta Václava Havla stejně, jako jeho newspeakový termín o "humanitárním" bombardování a definitivně ho v Evropě jako politika a ikonu "sametové" revoluce znemožnil. Klaus je ve svých vyjádřeních k zahraniční politice a Spojeným státům zvláště velmi obezřetný. Mezitím čas plynul. Poslední legitimní prezident Iráku Saddám Hussein byl souzen svými odpůrci - Kurdy a popraven svými odpůrci - šíity. Iráčané mají svého hrdinu. Invaze do Iráku přinesla své ovoce i své rakve. Těch, které stěhovala americká armáda, bylo dodnes 3000. Nepohřbených Iráčanů, rozmetaných náložemi náboženské války, bylo více než dvěstěkrát víc. Celkem už mělo podle některých zdrojů zahynout 650 000 osob od roku 2003. Islamisté mají novou ikonu, nového mučedníka v boji proti Šejtánovi - Saddáma. Méně radikální ikonu než byl Ajman Zavahrí či Usáma bin Ládin, stále hledaný a stále se skrývající kdesi v afghánských horách. Americký generál pravil: "My bychom popravili Saddáma Husajna jinak".

Nyní ovšem americké volby roztřásly Bílý dům strachem , že budou muset spadnout další americké mrakodrapy, aby "válka proti terorismu" udržela Bushe v křesle ještě další volební období. Prozatím to tak nevypadá. Nejlépe by bylo, kdyby vybuchl tunel spojující pod vodou Británii s Francií. Americké volby ukázaly, stejně jako přinášení demokracie do Iráku na pásech tanků, že takhle to už dál nejde. Demokratický Kongres a republikánská administrativa se učí francouzské kohabitaci. Dočasně. Navíc - v roce 2009 dojde k vypršení lhůty smlouvy o snížení stavu nukleárních zbraní a jejich kontrole - START. Co bude potom? Svět dvou bloků už dnes neexistuje. V jaderném klubu jsou mnozí a mnozí přibudou.

Z republikánských válečných plánů jsou trosky. Usáma se v afghánských horách směje a dolů posílá videokazety pro al-Džazíru. Z "blitzkriegu" v Iráku se stal Vietnam. Dynamitové nálože vybuchují každý den. Efektivní guerillová národně osvobozenecká válka pokračuje s neztenčenou silou a jen tak neskončí. Dynamit, samopal a pancéřovku do každé domácnosti - to byl nejspíš poslední rozkaz Saddáma před začátkem americké invaze. Dejte zbraně lidu... Demokraté nyní navíc rozbili Bushovu představu o posílení armády v Iráku o další desítky tisíc mužů. Proč nechat umírat další stovky mladých Američanů? Vše směřuje k urychlení odchodu amerických jednotek a seškrtání vojenských výdajů na budoucí díly napínavého seriálu, zvaného válka o ropu. "Namísto nasazení věčího počtu vojáků by měl prezident Bush iracké vládě vysvetlit, že přišel čas, aby přebrala věčší odpovednost za svoji budoucnost a oznámit jí, že v nasledujících čtyřech až šesti měsících začne fázový přesun našich vojáků," řekl lídr amerických demokratů v Senátě Harry Reid. Je dobojováno. Amerika prohrála. Zvýšila napětí v celém regionu, sjednotila muslimy všech středovýchodních a arabských zemí. Každý, komu vojáci loutkové vlády umučili někoho z příbuzných, se bude chtít pomstít. Z bývalé Sadámovy říše odešli Španělé, Italové, odcházejí Slováci i další. Koalice poslušných se rozpadla, neboť nikdy nebyla spojena zájmy států, ale pouze jednotlivých politických stran či politiků. Jen Amerčičané měli důvod - lacinou ropu. Doposud v Iráku zůstávají Britové, ale čím více se budou blížit volby v Londýně, tím více se nachýlí radikální obrat britské zahraniční politiky. Představa, že by všichni, kteří demonstrovali proti válce v Iráku v londýnských ulicích a parcích, volili jiné politiky, je pro současného majitele klíčů od Downing Street docela děsivá. Demokraté v USA také nebudou chtít opakovat Bushovy chyby a v změně zahraničního kurzu se budou snažit o smíření s Evropou. Německo se nikdy k iráckému dobrodružství nepřipojilo. Horizont šesti měsíců je reálný pro výbuch násilí, které zavládne v celém regionu po odchodu okupantů.

Francouzská socialistická kandidátka na prezidenta odjela na předvolební cestu nikoliv do demokratických Spojených států, ale do komunistické Číny, aby naklonila její představitele ke kapitalistickému obchodu s francouzskými firmami. Kanadský ministr přírodních zdrojů řekl, že během několika let bude čtvrtina ropy, kterou Kanada nyní prodává Spojeným státům, směřovat do Číny. Španělský socialistický premiér poslal svého lékaře s naléhavým poselstvím Fidelu Castrovi. Oficiálně se jel přeptat na jeho zdraví. Latinskou Amerikou se šíří demokratická volba levicových lídrů. Ti mají dlouhodobou zkušenost s americkou diplomacií "školy teroristů", a tak už nepůjdou zabít tak snadno, jako Salvador Allende. Ruské zbrojní firmy získaly velkou zakázku ve Venezuele a Chávez posílá chudým Američanům v Chicagu zlevněnou ropu... Bývalý německý sociálně demokratický premiér Schröder se postavil do čela rusko-německého konsorcia Gazpromu, které by mělo postavit ropovod z Ruska v mezinárodních vodách tak, aby obešel Polsko, Pobaltí a Ukrajinu které se s Američany zapletly více, než Evropa kdy chtěla. Další ropovody staví Rusko do Číny. Kuba pozvala čínské a indické ropné společnosti, aby těžily ropu z jejích pobřežních vod. Zlým snem Washingtonu je rusko íránské spojenectví zaměřené na ovládnutí těžby ropy a plynu ve Střední Asii .

Euro trvale posiluje, dolar trvale oslabuje. Stále více zemí volí euro jako rezervní měnu. Stále více zemí odmítá americkou představu o volném obchodu. Rusko zahájilo na burze prodej zlata, ropy a ropných produktů za ruble. Už nelze přehlédnout nové ruské smlouvy s Egyptem, Indonésií, Alžírem, Jihoafrickou republikou a to nejenom v oblasti ekonomické, ale i vojenské. Egypt kupuje od Ruska Mig -- 29, nikoliv od USA předražené a zastaralé F 16. Spojené státy nabízejí Evropě deštník proti íránským střelám, a jinde se vytváří silná skupina bývalého Hnutí nezúčastněných států, další skupina v rámci Šanghajské organizace spolupráce, společná komoditní burza v rámci společenství volného obchodu zemí Jižní Ameriky a Karibiku. Americký sebestředný unipolarismus sjednotil většinu ostatních zemí. Proti USA.

Tak sakra, kde je ta americká žádost?

Původně mělo rozhodnutí padnout ještě letos, ale termín se posunul - prý mimo jiné kvůli vyhození Donalda Rumsfelda z křesla ministra obrany. Nový termín "žádosti" americké vlády byl ministerstvem zahraničí i americkými experty ohlášen na začátek roku 2007. České ministerstvo zahraničí už vydalo značné částky peněz na sociologické průzkumy, mající zjistit, nakolik by americká drzost (pardon - čti jako "oficiální žádost") byla u obyvatelstva průchodná, aby se dala efektivně zorganizovat "informační kampaň" pro případné referendum. Sociologové ovšem už dávno zapomněli, že jejich předpovědi posledních volebních výsledků v Česku jim berou mandát se vyjadřovat k něčemu jinému, než k předpovědi počasí. Drasticky se lišily od vítězně-patové skutečnosti a ti, kteří byli rozhodnuti, koho volit, nakonec nepřišli k volbám či volili někoho jiného. Poslední výsledek průzkumu mínění agentury FACTUM provedený na pouhých 965 lidí o přijatelnosti amerických raket za humny tak připomíná věštění z koule. Tak proč neudělat objednavatelům radost a neříci jim, že "vše se v dobré obrací"... ?

Je leden 2007, místo kde mají být zakopána sila, už má bý známo a oficiální žádost vlády Spojených států amerických vládě České republiky o povolení stavby americké raketové základny na území ČR stále nikde. Není o čem hovořit v Parlamentu. Není co odmítnout. Podle Füleho padne rozhodnutí zřejmě do poloviny února, protože jinak by nebylo možné čerpat přidělené peníze. Štefan Füle vypustil nedávno do médií další balónek - tremín rozhodnutí o protiraketovém deštníku NATO na summitu Severatlantické aliance v roce 2008.

Nejspíše je pravda to, že raketová základna USA v Česku či Polsku je nejistá - stejně jako politická situace v obou státech.