"To, že Saddám skončil i v propadlišti dějin, je správné, nic než nejvyšší trest si za své mnohonásobné zločiny nezasloužil.

Jenže poprava proběhla ostudně. Irácká vláda se nedokázala důstojně zbavit zločince a ukázat přesvědčivě světu, že stejně důstojně se vypořádá i s obrovskými problémy své země. "Nikdy nebylo aktuálnější varování Friedricha Nietzscheho, že ten, kdo bojuje proti monstrům, si musí dávat velký pozor, aby se sám nestal monstrem. Rétorika války zahájené jménem civilizace degenerovala v kvákání pletařek (které za teroru Francouzské revoluce seděly u gilotiny a pletly svetry). Měli bychom se hodně stydět," napsal k provedení popravy například Sam Leith v britském deníku The Daily Telegraph," cituje Viliam Buchert v Mladé frontě Dnes britský konzervativní list v překladu Britských listů.

Jenže Sam Leith ve svém článku poukázal ještě na něco jiného, jak to s uspokojením kvitovali mnozí čtenáři v čtenářském fóru pod článkem. Sebekriticky upozornil na obscénnost médií, která se vyžívala v informacích o popravě.

"Naše horečnaté vzrušení nad tím konopným provazem není ničím jiným než rykem chátry," míní Sam Leith.

Na jiný aspekt celé věci však poukázal drsný kreslený komentář Martina Rowsona v deníku Guardian ZDE. "Ještě jednou! Pořád to není dost důstojné!" zní příkaz mimo obraz popravčím, kteří v přítomnosti svědků s kápěmi a mobilními telefony znovu a znovu věší už rozkládající se mrtvolu. Rowson tím oprávněně oživuje otázku trestu smrti. Obrázem se jasně ptá: "Může být jakákoliv poprava, zbavení člověka života, kdy důstojná - bez ohledu na to, jakým je odsouzenec zločincem?" Neblahá epizoda s popravou Saddáma Husajna to ozřejmila víc než jasně.

To jsou závažné otázky. Nejsem si jist, zda je neměla zohlednit i Mladá fronta Dnes aspoň jako námět do diskuse.