Což znamená, kdyby v budoucnu americký prezident takovou válečnou akci opakoval, kupříkladu proti Iránu nebo Severní Koreji, a Česká republika ho v tom nepodpořila jako v minulosti proti Iráku, mohla by být do tohoto konfliktu zatažena a stát se terčem odvetných akcí.

Výstavba raketových sil by měla podle tohoto materiálu trvat asi čtyři roky a stejně tak i dalších zařízení, kupříkladu radarové základny. Jejich vybudování by stálo mnoho miliard a proto na tom mají značný zájem americké zbrojařské a letecké koncerny. Zde je třeba upozornit, že radarová základna je stejné vojenské zařízení jako raketová sila. Je nedílnou součástí raketového komplexu, jako je součástí pušky zaměřovací dalekohled.

Materiál dále potvrdil, že americký vojenský personál by měl sice povinnost dodržovat zákony hostitelského státu, ale jurisdikci hostitelů by nepodléhal. Tu by si nadále zachovaly USA. S tím jsou však špatné zkušenosti. Americké soudy v mnoha případech vynášely osvobozující nebo velice mírné rozsudky, jež zdaleka neodpovídaly kriminálním činům amerického vojenského personálu v hostitelské zemi. I v českém tisku byly v minulosti zveřejněny informace, kterak američtí piloti ze základny v Avianu v Itálii nebezpečně nalétali do údolí s lanovkou, přetrhli letadly kabel a kabina s turisty se zřítila k zemi, kde všichni zahynuli. Vyvolalo to obrovský skandál v italské veřejnosti, který se ještě zvětšil v ostrou antiamerickou náladu, když vojenský soud v USA piloty zprostil jakékoliv viny, protože prý měli staré mapy.

Jakákoliv vojenská základna v České republice znamená narušení české suverenity, obzvlášť však americká raketová, protože její zřízení zde se nepovažuje za obranu proti Iránu, ale za porušení globální vojenské rovnováhy mezi USA a Ruskem. Tak to chápe ruská vláda a nejvyšší velení ruských ozbrojených sil. Moskva již oznámila, že vytvoření takové základny v Česku či v Polsku by nepovažovala za přátelský čin a že v každém případě by na to odpověděla vojenskými protiopatřeními. Polsko na rozdíl od Česka si to již uvědomilo a přestože je jeho nynější vláda proamerická, Varšava již vznesla řadu vojenských i ekonomických požadavků na Washington, pokud by se tam měla raketová základna umístit.

Přitom centrální radar pro americké rakety není pro hostitelskou zemi méně nebezpečný, jak se mylně domníval Jiří Paroubek, když v minulosti ještě jako premiér řekl, že o radaru v Česku by se dalo diskutovat. Měl by mu to některý z jeho poradců vysvětlit. Ovšem zatím mělo české ministerstvo zahraničí stejně jako generálové české armády spíše snahu Američanům pomáhat a velikost, osazení i nebezpečí takové raketové základny pro nás minimalizovat. Místo aby podávali vládě, poslancům i veřejnosti realistické informace.

Američané zatím oznámili, že se o celé věci rozhodne až na přelomu roku. Nepochybně chce Washington vyčkat na summit NATO v Rize koncem listopadu , kde bude mimo jiné i předložen vypracovaný materiál o 40 000 stránkách, zabývající se možnostmi evropské obrany proti raketovému útoku a nutnými finančními náklady. USA zřejmě doufají, že americké raketové a radarové základny, jako součást amerického obraného systému, by se daly spolu s tímto materiálem lépe prosazovat. Zde ovšem nepůjde jenom o vojenské aspekty případného evropského protiraketového systému, který je zatím velice nedokonalý a nevyzkoušený, ale o velké částky peněz. Takový systém v USA i v Evropě by byl velice nákladný. A tu je třeba mít na paměti, že americké i některé evropské koncerny mají zájem vzhledem k možným obrovským ziskům tato raketová zařízení podporovat.

Co z toho všeho plyne pro českou veřejnost?

Je nutno jednání o raketových základnách, o tom jaké důsledky by to mělo pro nás, jaká nebezpečí by to přineslo a jaké další omezení naší suverenity by to způsobilo přenést před oči veřejnosti. Neponechávat to jako dosud jen mezi odborníky ministerstev zahraničí a obrany České republiky a USA a také to neprojednávat pouze na zasedáních branného a bezpečnostního výboru Sněmovny či Senátu. Pokud nebude zřízení americké raketové základny přímo odmítnuto státním a politickým vedením České republiky, je třeba zorganizovat širokou diskusi veřejnosti a ve sdělovacích prostředcích dříve, než tento bod přijde na pořad jednání českého Parlamentu. Neexistuje žádný důvod, proč by tomu být nemělo.

Autor je analytik sdružení Res publica