27. 10. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 10. 2006

Klaus: Občané si přejí, aby politici jednali konstruktivně a aby jejich soupeření nevedlo k nesmiřitelnému dělení společnosti

Václav Klaus
Projev prezidenta Klause u příležitosti státního svátku 28. října

Vážení vzácní hosté zde ve Vladislavském sále, vážení spoluobčané u rozhlasových a televizních přijímačů, před několika hodinami u nás skončily další svobodné volby. Tento navýsost demokratický veřejný střet politických a ideových konceptů jsme - na počátku, po téměř půlstoletí nesvobody - považovali za věc průlomovou a zcela zásadní. Jejich výsledky mi hodnotit nepřísluší, ale jistě jste si dnes mnozí také kladli otázku, zda je nízká účast v druhém kole senátních voleb přesně tím, co jsme před 17 lety očekávali a zda i průběh předvolební kampaně nebyl projevem nějakého hlubšího problému naší země.

Spolu s téměř pětiměsíčním hledáním vlády, která by získala parlamentní podporu, a s vůbec prvním nevyslovením důvěry vládě v naší novodobé historii je to důvodem, proč se v den našeho nejvýznamnějšího státního svátku zabývat tím, zda v tom, co nám přinesl listopad 89, důsledně pokračujeme či zda - díky ztrátě původního elánu, odhodlání, ale i některých nerealistických iluzí - nemáme tendenci jít jinudy a jinam. K úplné shodě o těchto věcech dojít sice nemůže, ale něco jako nejvyšší společný jmenovatel, na kterém bychom se shodnout mohli a měli, hledat musíme.

Mezi nejdůležitější charakteristiky našeho současného společenského uspořádání jistě patří slova svoboda, demokracie, pluralismus, nedotknutelnost jednotlivce a jeho občanských práv, soukromé vlastnictví, trh, kapitalismus, které jsou opakem toho, co charakterizovalo systém předcházející: nesvoboda, totalitní režim, vláda jedné strany, státní vlastnictví (i toho nejmenšího novinového stánku), centrální plánování, vyvolávající permanentní nedostatkovost, prosazování údajného vyššího zájmu na úkor jednotlivce, degradování principu občanství, socialismus, komunismus.

Zůstává i dnes, po sedmnácti letech, dostatečně zřejmá nesouměřitelnost těchto dvou světů nebo již dochází k erozi toho, co bylo původně pro velkou většinu z nás tak nesporné? Jestli ke změně dochází, změnili jsme se my sami? Nebo jen naše názory? Nebo "jen" začínáme zapomínat?

Kdybych k hledání odpovědí na tyto otázky líbivými a vznešenými slovy jenom vyzýval, bylo by to planým moralizováním. Kde tento společný jmenovatel hledat? Je jím svoboda? Je jím demokracie? Trváme i dnes na tom, že pro nás nemají alternativu a že nejsou za nic vyměnitelné? Patří k tomu základnímu i respekt k výsledkům svobodných voleb? Udržování potřebné míry kontinuity, dojde-li k výměně politických reprezentací? Povinnost nalézat konsensus a kompromis, je-li to nezbytné? Důvěra v demokraticky zvolené instituce státu? Základní shoda na našich bezpečnostních a zahraničně-politických postojích? Nebýt lhostejní k věcem kolem nás?

Slovo eroze jsem nepoužil jako nadsázku. Projevuje se například tím, že jsme většině z výše uvedených slov začali dávat změkčující a omezující přívlastky. Že jsme se ukolébali tím, že ke změně již došlo, že taková změna platí jednou provždy a že všechno už běží samo. Že jsme začali "vyvažovat" a znovu hledat jakousi bájnou střední cestu, založenou na snu, že z toho, co svět kolem nás nabízí, je možné vybírat si jen to příjemné, bezbolestné, žádné oběti nevyžadující. Že se u nás začíná rozmáhat vidění země jako rozdělené na ty nahoře a ty dole, na ty, kteří mohou a ty, kteří nemohou, na ty, kteří vědí a ty, kteří nevědí? Že toto rozpolcení není projevem tradiční, snad typicky české nesvornosti, ale spíše výrazem zeslabení ochoty společně hájit onen unikátní, ale nadmíru křehký a zranitelný státní celek, jehož jsme součástí, Českou republiku. Zamysleme se nad tím. V pondělí byla v Budapešti, jako vzpomínka na tragické události roku 1956, přijata Deklarace svobody, ve které se říká, že "jen ta země, která si uvědomuje, že uhájit ji je věcí týkající se všech, může překonat ji ohrožující partikulární zájmy". To platí jistě i pro nás.

Na silná slova si nepotrpíme. Kunderův Jakub fatalista nám - snad jednou provždy - zesměšnil výroky typu jít dále, jít vpřed. Přešlapování na místě se však musíme bát víc než aktivního znovuvykročení. I když každá změna vyvolává nejen pozitivní, ale i nikoli pro všechny příznivé průvodní jevy, bránění se změně nakonec bývá dražší, než změna samotná.

Apeluji proto na zodpovědnost nás všech, Vás v tomto sále zvláště. Apeluji na zodpovědnost, kterou si v dnešní slavnostní den uvědomujeme při pohledu na ty, kteří jsou tu se mnou na pódiu, na vyznamenané, na které můžeme být oprávněně hrdi, kteří v mnoha oborech lidské činnosti vykonali věci mimořádné, a kteří slovu zodpovědnost dobře rozumějí.

Apeluji na politiky a politické strany, výslovně se hlásící k tomu, co poněkud zkratkovitě označujeme za odkaz listopadu 89, aby se erozi hodnot spojených s návratem svobody a demokracie do naší země rezolutně bránili. Připomínám jim, že si občané naší země přejí, aby jednali konstruktivně a aby jejich politické soupeření nevedlo k nesmiřitelnému dělení společnosti. Že si přejí, aby došlo k vytvoření alespoň elementární shody demokratických stran nalevo i napravo od pomyslného středu politického spektra o možnosti sestavit vládu, nebo o nutnosti uspořádat nové volby. Hlavní aktéři naší politiky musí jasně říci co chtějí a co nechtějí, resp. s kým jsou a s kým nejsou ochotni se domluvit. Věřím, že si odpovědnost vůči celé naší zemi dobře uvědomují.

Vládu s důvěrou sněmovny potřebujeme, a to z důvodů vnitropolitických i zahraničněpolitických. Naše veřejné finance, náš důchodový systém a naše zdravotnictví čekají na reformu. Potřebujeme rozhodnout, jak získávat elektrickou energii. Musíme vědět, jakou si přejeme budoucnost Evropské unie. Musíme být schopni reagovat na různé globální výzvy současnosti. Musíme být schopni dohlédnout dále než do zítřejšího dne.

Díky unikátní dějinné příležitosti byla před osmdesáti osmi lety obnovena naše novodobá státnost. Přes obrovskou rozdílnost názorů se tehdejší rozhodující politické síly sjednotily na nejvyšším společném jmenovateli, kterými v roce 1918 byly samostatný stát jako garance toho, že se staneme suverény svých životů a svoboda, založená na demokratickém, republikánském zřízení.

I jejich shoda však začala brzy podléhat erozi, což se stalo jedním z důvodů, proč jsme se po II. světové válce o tyto základní hodnoty tak snadno a na tak dlouho nechali připravit. Díky dalším unikátním dějinným souvislostem jsme svobodu, demokracii a státní suverenitu před 17 lety získali zpět. Právě teď je nesmíme poztrácet. Na draze zaplacenou historickou zkušenost nesmíme zapomenout. Není pravda, že nám nic vážného nehrozí, že je svět zcela jiný než ten dřívější. Dokonalejší než kdykoli předtím není. A nebude.

Toho bychom si měli být vědomi nejen v slavnostní den státního svátku České republiky, ale i ve dnech, týdnech a měsících, které jsou před námi. Ty budou tak dobré či špatné, jak dobré či špatné budou naše konkrétní činy. Pokud většinová shoda na základních demokratických hodnotách přetrvá a pokud z ní budou plynout tomu odpovídající postoje jednotlivých politiků a politických uskupení, žádné nebezpečí nám nehrozí. Oprávněná víra v to je předpokladem mého - a věřím, že i našeho společného - optimismu.

Děkuji Vám za pozornost.

                 
Obsah vydání       27. 10. 2006
29. 10. 2006 Brazílie: dnes jde 125 milionů občanů k druhému kolu prezidentských voleb Štěpán  Kotrba
29. 10. 2006 Strana zelených -- B skupina ODS Milan  Valach
29. 10. 2006 Jak se klišé stane mantrou Jiří  Pehe
29. 10. 2006 Chataři a chalupáři Pavel  Kopecký
29. 10. 2006 Co je dovoleno Jupiterovi, není dovoleno dobytku! Miloš  Dokulil
29. 10. 2006 Bulharsko: volba mezi prezidentem a ultranacionalistou Štěpán  Kotrba
27. 10. 2006 Střední Evropa potřebuje třetí cestu
29. 10. 2006 Britské listy v ráji konzervativní inteligence Martin  Šaffek
29. 10. 2006 Cheney podporuje mučení vodou
26. 10. 2006 Při náletech NATO usmrceny desítky civilistů, včetně žen a dětí
27. 10. 2006 Ash: Proměnili jsme Irák ve skutečné peklo
29. 10. 2006 Klaus: Občané si přejí, aby politici jednali konstruktivně a aby jejich soupeření nevedlo k nesmiřitelnému dělení společnosti Václav  Klaus
28. 10. 2006 Michael  Marčák
28. 10. 2006 Kubiceho denunciační prefabrikát: volby skončily, proboha zapomeňte Štěpán  Kotrba
27. 10. 2006 Schröder: Vazby mezi Blairem a Bushem ochromují Evropu
28. 10. 2006 Michael  Marčák
28. 10. 2006 Všichni gójové světa, spojte se! Štěpán  Kotrba
28. 10. 2006 Psát "žid", anebo "Žid"? Jan  Čulík
28. 10. 2006 žid, Žid, nebo Izraelec? Karel  Dolejší
27. 10. 2006 Soudní proces proti Viktoru Koženému v New Yorku
27. 10. 2006 Volební paradox, anebo koho byste volili po volbách Uwe  Ladwig
27. 10. 2006 Nemožná láska Jiří  Karásek ze Lvovic
27. 10. 2006 Muslimský duchovní označil ženy bez závoje za "odhalené maso"
27. 10. 2006 Česká veřejnost, média a světové dění Daniel  Veselý
27. 10. 2006 Kde to žijeme?
27. 10. 2006 Voyeur Tomáš  Krček
27. 10. 2006 Ministerstvo práce a sociálních věcí neví, která bije
26. 10. 2006 ČSSD se obává, že případ poslance Pohanky je výsledkem vydírání
26. 10. 2006 Pohanka: A je to jasné, proč referendum k základnám neprošlo o jeden hlas Štěpán  Kotrba
26. 10. 2006 Britské listy jako hlásná trouba pro propagandu ČSSD Fabiano  Golgo
27. 10. 2006 Golgova starost o kvalitu Britských listů a o zachování mediálního monopolu Štěpán  Kotrba
27. 10. 2006 www.cssd.cz/blisty Bohumil  Kartous
27. 10. 2006 Citát dne: Přípravu vraždy Kubiceho podle Husáka policie prověřuje už několik měsíců
26. 10. 2006 Pohankova kaše Boris  Cvek
26. 10. 2006 Češi zakázali levicový extremismus -- pravicový lze hlásat dál Karel  Dolejší
26. 10. 2006 Darwin by se divil Ladislav  Žák
26. 10. 2006 Na ulicích v Budapešti vládnou extremisté
26. 10. 2006 CIA se pokusila umlčet EU ohledně letů s vězni, dopravovanými na mučení
26. 10. 2006 Náš svátek - 28.říjen Daniel  Rovný
26. 10. 2006 Pane Paroubku, gratuluji! Boris  Cvek
26. 10. 2006 Jak se vzdát ideologických klišé Boris  Cvek
26. 10. 2006 Buenos Aires Meike  Snijder
26. 10. 2006 Buenos Aires: La la land Meike  Snijder
25. 10. 2006 Němečtí ministři "věděli o mučicích centrech CIA"
24. 10. 2006 Zakažme bibli a Platóna Ondřej  Slačálek
25. 10. 2006 Kde je Šafr? Fabiano  Golgo
6. 10. 2006 Hospodaření OSBL za září 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

České volby v roce 2006 a povolební pat RSS 2.0      Historie >
29. 10. 2006 Klaus: Občané si přejí, aby politici jednali konstruktivně a aby jejich soupeření nevedlo k nesmiřitelnému dělení společnosti Václav  Klaus
28. 10. 2006 Kubiceho denunciační prefabrikát: volby skončily, proboha zapomeňte Štěpán  Kotrba
27. 10. 2006 Golgova starost o kvalitu Britských listů a o zachování mediálního monopolu Štěpán  Kotrba
26. 10. 2006 Jak se vzdát ideologických klišé Boris  Cvek
26. 10. 2006 Pane Paroubku, gratuluji! Boris  Cvek
26. 10. 2006 Pohanka: A je to jasné, proč referendum k základnám neprošlo o jeden hlas Štěpán  Kotrba
26. 10. 2006 ČSSD se obává, že případ poslance Pohanky je výsledkem vydírání   
24. 10. 2006 V Česku zuří válka policajtů, přiznává už i Mladá fronta Dnes   
24. 10. 2006 Zakažme bibli a Platóna Ondřej  Slačálek
23. 10. 2006 Zrušte ústavu, stačí nám prezident Bohumil  Kartous
23. 10. 2006 Co Klaus činí, dobře činí Oldřich  Průša
22. 10. 2006 VOLBY: Závislá nezávislost Irena  Ryšánková
22. 10. 2006 VOLBY: prodejní akce na videotechniku ve slepeckém ústavu Ladislav  Žák
22. 10. 2006 Zelení nebudou nadšeni, Klaus chce uhelné i jaderné elektrárny Štěpán  Kotrba
20. 10. 2006 Nejtvrdší a nejšpinavější Štěpán  Kotrba