Kim Džong Il měl možnost převzít po Kim Ir Sunovi moc v Severní Koreji také proto, že v severokorejské mysli je spojován s režimem rodiny Kimů a s dynastií Čoson, která vládla na korejském poloostrově po dobu 500 let, od konce 14. století. Kim Džong Il uměl konsolidovat svou moc a dokázal manipulovat Čínu, Jižní Koreu i Ameriku, aby mu po celá devadesátá léta poskytovaly peníze. Kim nejedná impulzivně -- má celé výzkumné ústavy na to, aby studovaly, jak nejlépe reagovat na potenciální útoky od USA či z Jižní Koreje, které by samy byly reakcí na krize, které chytře vytvořila severokorejská vláda v Pchjong-jangu. Severokorejský režim se skládá z nesmírně racionálních vrahů, konstatuje Andrej Lankov, profesor historie na Kookmin university v Seoulu.

Navzdory jeho inteligenci, je nyní možné, že Kim Džong Il ztrácí kontakt s realitou. To může být nebezpečné -- totalitní režimy před svým pádem často panikaří a jednají zbrkle.

V Koreji nikdy neskončila studená válka. Na hranici mezi severem a jihem se oba státy neustále snaží navzájem se přetrumfnout. Jednou se zástupci Severní a Jižní Koreje setkali v Panmundžomu. Jednání trvalo jedenáct hodin. Protože nebylo oficiálně dohodnuto, kdy bude čůrací pauza, ani jedna strana se od jednacího stolu nepohnula. Jednání proslulo jako "bitva močových měchýřů".

Ostatní rozdělené země, Vietnam, Německo, Jemen, se nakonec spojily. Avšak k sjednocení dochází během kataklyzmatických událostí, které většinou prognostiky překvapí.

Vzhledem k tomu, že většina vojáků ze severokorejské armády, čítající 1,2 milionu mužů, je umístěna na hranici s Jižní Koreou, hrozí, že se Korea stane příští americkou noční můrou. A severokorejská armáda není žádná třetiřadá armáda z Blízkého východu. Tito "Asiaté s vymytými mozky budou bojovat", sdělil autorovi článku jeden americký voják. Proto je Korea pro Američany velmi nepříjemným místem. I počasí je špatné: vítr ze Sibiře způsobuje, že je v Koreji v zimě nesnesitelný mráz, v létě je tam v důsledku vlivu z Tichého oceánu nesnesitelně horko a vlhko.

Severní Korea je nebezpečný nepřítel. Má 100 000 dobře vycvičených příslušníků zvláštních jednotek a snad největší arzenál biologických a chemických zbraní na světě. Pokud by se rozložila vládní infrastruktura v Pchjong-jangu, důsledkem by zřejmě bylo všeobecné bezvládí, které by zhoršila ještě partyzánská mentalita armádních jednotek Kimova rodinného režimu. Potenciál pro vznik anarchie v Severní Koreji je stejný jako v Iráku a potenciál pro použití zbraní hromadného ničení ještě větší.

Dobré je připomenout si poslední dny komunistického režimu v Albánii. Během návštěvy v Albánii těsně před tím, než tamější stalinský režim konečně padl, viděl autor tohoto článku gangy pouze osmiletých dětí, šikanující lidi. V Severní Koreji prý dochází mimo hlavní město k témuž jevu. Jihokorejci se především obávají vlny Severokorejců, která by mohla zahltit jih země.

Touha Kim Džong Ila dokázat, že má jaderné zbraně, je známkou jeho slabosti. Kim se neobává tlaku ze Spojených států. Daleko víc se obává Číny. Ví, že Čína vždycky měla větší zájem o severokorejské území (s jeho přístupem k moři, blízkým Rusku), než o dlouhodobé přežití Kimova režimu. (Číňané mají plány pro severní část korejského poloostrova, jejichž součástí Kim Džong Il není.) Hlavním cílem Kimovy strategie, v jejímž rámci agresivně ukazuje severokorejské střely, je přimět Spojené státy, aby jednaly přímo s ním, aby nevypadal slabý. Čím silnější je Pchjongjang, tím je ve výhodnějším postavení při jednání s Pekingem. A o to hlavně Kimovi jde.

Kim musel být zklamán, že Američané nad nedávnými balistickými testy, provedenými v Severní Koreji, prostě jen pokrčili rameny.

Američtí stratégové by se měli nyní soustředit na to, co vypovídá Kimovo rozhodnutí provést jadernou zkoušku o stabilitě jeho režimu. Američtí důstojníci, rozmístění v Jižní Koreji, počítají s tím, že jakmile dojde ke kolapsu severokorejského režimu, americká armáda bude čelit největší stabilizační operaci od konce druhé světové války. "Bude to zřejmě matka všech operací humanitární pomoci," řekl autorovi plukovník amerických armádních zvláštních jednotek David Maxwell. Jeden den bude 23 milionů polovyhladovělých Severokorejců odpovědností Kim Džong Ila, druhý den za ně bude odpovídat americká armáda, která si bude muset ve spolupráci s čínskou armádou připravit plán jak si s touto krizí poradit. Pravděpodobně však bude rozklad Severní Koreje pomalejší. Robert Collins vypracoval sedm etap rozkladu Severní Koreje:

1. vyčerpání zdrojů

2. neschopnost udržovat celostátní strukturu v důsledku vyčerpání zdrojů

3. vznik nezávislých panství, která ovládají místní funkcionáři nebo váleční magnáti, široká korupce, která ochromuje centrální vládu

4. Pokus o potlačení těchto místních funkcionářů a válečných magnátů

5. Aktivní odpor proti ústřední vládě.

6. Rozklad režimu

7. Utvoření nového státního vedení.

Severní Korea pravděpodobně dosáhla v devadesátých letech etapy 4, ale zachránila ji hospodářská pomoc z Jižní Koreje, z Číny a ze Spojených států. Nyní se situace vrátila do etapy 3.

Kim Džong Il se poučil z pádu Ceauseskovy rodiny v Rumunsku. Proto absolutně ovládl armádu. Vojáci v severokorejské armádě se bojí navzájem spolu diskutovat o politice.

Severokorejská armáda je příliš velká na to, aby mohla být spokojena a aby mohla dostávat dostatek potravin, tak se režim soustřeďuje na to, že dává zvláštní výsady elitním jednotkám. Těm se vede dobře, ale absolutní chudoba řadových vojáků by prý zpochybnila jejich loajalitu Kimovi v dlouhé válce.

Někteří američtí odborníci se domnívají, že zatímco se severokorejský režim může rozložit, armáda asi zůstane funkční. To znamená, že budou Spojené státy muset poskytovat civilnímu obyvatelstvu humanitární pomoc a zároveň bojovat proti severokorejské armádě. Ve snaze vyhnout se chaosu a povstání jako v Iráku bude nutno integrovat velení severokorejské armády do struktury amerických vojsk. K tomu jsou nejlépe připraveni Číňané, významnou roli zřejmě budou hrát i americké zvláštní jednotky.

Amerika nebude moci okupovat Severní Koreu sama. Zřejmě vznikne mnohonárodnostní armáda, složená z amerických, čínských, jihokorejských a ruských jednotek. Japonci se účastnit nebudou, ale mohou přispět penězi.

Rozpad severokorejského režimu by výrazně prospěl Číně. Ta má připraveny četné severokorejské emigranty, aby se do země vrátili a připravili politicky scénu na to, že Čína část Severní Koreje převezme ekonomicky.

Jižní Korea nemá zájem o sjednocení se Severní Koreou, pokud by k tomu nedošlo během dlouhých desetiletí. Pád komunistického režimu by ji hospodářsky nesmírně zatížil.

Pokud by bylo možné po sjednocení Koreu stabilizovat, tato Velká Korea by měla okamžitého nepřítele -- Japonsko. Každý korejský politik by mohl vystoupit okamžitě v parlamentu a získal politický kapitál z vyvolávání protijaponských nálad. Japonsko to ví, a proto zbrojí.

Podrobnosti v angličtině ZDE