Pokud by:

• Jihomoravský hejtman, který o všem věděl, na rozdíl od obyvatel tohoto regionu, dokázal bojovat za Slavkovské bojiště, chráněnou památkovou oblast. Chlubit se tímto fenoménem nestačí.
• Vedoucí odboru kultury JMK ing. Drobný respektoval stanovisko úřadu památkové péče v Brně, které tuto stavbu označilo za nepřípustnou. To se nestalo a pan inženýr tak asi vejde do dějin. Do svého rozhodnutí napsal přesný opak. Dodnes sedí a úřaduje na svém místě.
• Ministerstvo obrany a armáda musela dokazovat, že stavba na území vyvlastněném komunisty a ministerstvem obrany po sametové revoluci převzatém je "v zájmu obrany státu". To totiž nijak prokazovat nemusí, a stačí, když to napíše do podkladů. Díky tomu má výjimky ze zákonů, které mohly této stavbě zabránit. Dokonce na stavbu nemusí dělat enviromentální audit, tzv. "EIA". Pokud by toto zařízení mělo být skutečně v "zájmu obrany státu", mělo by být situováno tak, aby mělo co největší účinnost. To se v tomto případě nestalo. Kóta, na které se má tato stavba nacházet, je v mnoha případech i o více než 100 m níže než jiné vhodnější lokality. Čím výše by byl radar situován, tím větší účinnost by měl, což není laický názor náš, ale názor nezaujatých odborníků.
• Ministerstvo obrany dokázalo vést dialog s občany, kterých se to týká. Arogance se kterou je dones ignorují ne neskutečná.

Stavební úřady pak díky pasivnímu přístupu zmíněného nejvyššího představitele JMK a díky aktivnímu přístupu úředníka, který de facto svým rozhodnutím vše zvrátil, neměly moc šancí jak tomu zabránit a ze zákona jim taková činnost ani nepřísluší. Vinit je za jejich rozhodnutí nelze.

My všichni, tedy obce, zájemci o vojenskou historii a mnoho dalších, jsme dělali, co jsme mohli. Bohužel v zemi, kde armáda může vše, aniž by to musela zdůvodnit, moc možností není. A pokud nás nepodpoří ani náš hejtman, není šance takovou situaci zvrátit. Rozhodl tedy mírně řečeno "neosvícený" úředník, a to jen proto, že rozhodnou mohl. To je věc, která stojí za zamyšlení. Proč nevzal v potaz názory oborníků, obyvatel a dalších, ví jen on.

Nechtěli jsme bránit výstavbě obranného zařízení v České republice, chtěli jsme a chceme i nadále, aby se našlo vhodnější místo, kde bude účinější a nebude narušovat vzhled krajiny Slavkovského bojiště a rušit pietu místa, kam se jezdí každoročně poklonit památce padlých lidé z celého světa. Proto vnikla Slavkovská výzva, kterou podepsalo několik tisíc lidí z celého světa, proto vznikly i petice obyvatel obcí. Snad se ještě podaří této stavbě zabránit. Vše má v rukou správní soud. Věřme, že vezme v potaz názory obyvatel území, kde zastupitelstva 20 obcí a měst "chráněné" památkové zóny Slavkovského bojiště přijala usnesení, že s touto stavbu v této oblasti nesouhlasí. Děkuji všem za podporu. V loňském roce, jsme všichni ukázali světu, kde leží Austerlitz, že je u nás, v České republice. Nyní ukážeme světu svoji omezenost a neúctu k vlastní historii. V roce 1805 zvitězil Napoléon v bitvě u Slavkova, v roce 2006 vítězí tamtéž úředník... Nesmyslná dostavba muzea na Mohyle míru to jistě nenapraví. Pokud se však bude realizovat, měla by tam být i expozice, kde by bylo jasně uvedeno, kdo mohl zabránit výstavbě nové a nechtěné dominanty, která bude na desítky kilometrů upozorňovat na jejich zásluhy, a neučinil tak.

Autor je aktivistou - duší projektu Austerlitz, bojujícího z pohledu regionálního rozvoje a turistického ruchu proti stavbě radaru u Slavkova