Pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem zde dnes proto, abych vás přesvědčil o tom, že vláda, kterou jsem vám před měsícem představil, si zaslouží vaší důvěru. Nehodlám zde detailně číst z programového prohlášení, protože to máte všichni k dispozici už od pátku. Přejdu rovnou k tomu nejdůležitějšímu - co by vás mělo vést k ochotě podpořit tuto vládu.

Nejprve ze všeho ovšem zopakuji, proč vlastně vznikla tato vláda. V objektivně složité povolební situaci má tento kabinet jediný hlavní cíl - dojít k předčasným volbám, dojít k nim bez otřesů, bez nestability, bez zbytečného protahování bezvládí, bez ohrožení našich zájmů v Evropské unii a ve světě a nakonec, ale ne v poslední řadě, bez poklesu důvěry občanů v instituce, v demokracii, v politický systém. Tato vláda si před sebe vytyčila mandát maximálně devět měsíců do předčasných voleb a programové prohlášení samozřejmě toto zkrácené funkční období odráží. Nicméně jde o vládu plnohodnotnou, vládu, která má ambici dotáhnout řešení některých naléhavých problémů a zároveň nastartovat proces nutných systémových změn, které budou důležité a využitelné pro každou další vládu.

Ačkoli jde o vládu menšinovou, bylo mojí ambicí sestavit kabinet s většinovým programem.

V maximální možné míře jsme proto do programového prohlášení promítli politické cíle všech demokratických parlamentních stran. Cesta k těmto cílům vede v programovém prohlášení přes priority občanských demokratů. To však neznamená nic jiného než to, že celá politická scéna, pokud si odmyslíme ideologické spory, vnímá problémy občanů této země velice podobně. Rozdíl je pouze ve volbě nástrojů k jejich řešení a je přirozené, že každá vláda volí takové způsoby dosažení politických cílů, které jsou jí vlastní, které jsou osvědčené, které dobře fungují i jinde. Můžeme se tedy s řadou z vás lišit v prostředcích, ale nikoli v cílech.

Jaké jsou vlastně hlavní vládní priority?

Chceme zabránit opakování povolebního patu, a proto navrhneme snížení počtu poslanců na 199. Zároveň chceme zahájit veřejnou, odbornou i parlamentní diskusi o případné změně volebního zákona, jejímž cílem by bylo vrátit menším stranám spravedlivé zastoupení ve sněmovně a zároveň zajistit vítězi možnost sestavit stabilní vládu s plnou odpovědností.

Zahájíme práce na ozdravení veřejných financí, zveřejníme pravdivé a realistické údaje o hospodaření státu a budeme spolupracovat se všemi demokratickými stranami i odborníky na řešení problému deficitu a rostoucího zadlužení země.

Budeme pokračovat v naší integraci do nadnárodních struktur, Severoatlantické aliance a Evropské unie, které považujeme za garanty bezpečnosti a prosperity českých občanů. Velký důraz klademe na efektivní využití fondů Evropské unie, české předsednictví Evropské unie a boj s terorismem.

Budeme důsledně bojovat s korupcí na všech úrovních státní správy a samosprávy. Zajistíme podmínky pro řádné a rychlé došetření všech afér z nedávné minulosti a vytvoříme společenské prostředí nulové tolerance ke korupčnímu jednání.

Navážeme na dosavadní dohodu politických stran o nutnosti a základních principech důchodové reformy. Tyto návrhy rozpracujeme do legislativní podoby s cílem zajistit stabilitu penzijního systému a zachování mezigenerační solidarity. Neprodleně zahájíme práce na odstranění zbytečné byrokracie a zefektivnění státní správy s cílem zajistit občanům kvalitní a dostupné služby.

Chceme přátelský stát, který bude občanům sloužit, ale nebude je omezovat.

Proč tedy hlasovat pro důvěru této vládě?

Představil jsem vám v kostce programové priority této vlády, vlády, o níž jsem přesvědčen, že kdyby se ucházela o důvěru občanů přímo, tak by ji získala. Proč byste ale měli pro důvěru kabinetu hlasovat vy, paní poslankyně a páni poslanci z různých stran této sněmovny? S dovolením vynechám zákonodárce za ODS, které, jak pevně doufám, přesvědčovat nemusím.

Proč byste měli pro tuto vládu hlasovat vy, poslankyně a poslanci České strany sociálně demokratické? Mám za to, že i pro vás je to nejdůstojnější způsob, jak bez zrady voličů a ztráty cti překonat nelehkou povolební situaci. Po ODS je Česká strana sociálně demokratická druhou stranou s největší zodpovědností vůči voličům. Z objektivních, pochopitelných a dobrých důvodů, jimiž jsou zejména naše programové závazky právě vůči voličům, se ODS a ČSSD nepodařilo společně vyjednat takové uspořádání, jež by dalo zemi stabilní vládu na celé volební období. Zároveň je jasné, že ani ODS, ani ČSSD nemají naději sestavit takový většinový kabinet samy. Proto vidím jako nejlepší řešení menšinový kabinet se zkráceným mandátem, který se omezí jen na nutné kroky, které by musela činit každá vláda, případně bude ještě do předčasných voleb řešit problémy, u nichž obě největší strany společně s ostatními najdou elementární shodu.

A co může hlasování pro tento kabinet přinést KSČM? Nechci zakrývat, že na celou řadu věcí máme zcela rozdílné názory. Nicméně musím respektovat, že KSČM se pro řadu lidí stává standardní součástí politické scény. A nyní je pouze na vás, nikoli na mně, aby se KSČM ukázala jako strana státotvorná, strana, která si nezávisle na zásadních ideologickýchrozdílech uvědomuje, že jediným východiskem ze současné politické krize jsou předčasné volby.

Vám, dámy a pánové, z KDU-ČSL mohu s trochou nadsázky říct, že pokud je program vlády kompromisem mezi levicí a pravicí, pak se velice blíží křesťanskodemokratickým principům. K tomu však hned zcela vážně dodám, že jsme se velice poctivě snažili do programového prohlášení zapracovat vyjednaný obsah trojkoaliční dohody.

A to se týká i vás, poslanci a poslankyně za Stranu zelených. Celá řada vašich priorit je v programu vlády obsažena a já je osobně potvrzuji. Stejně jako slib, že Občanská demokratická strana neuzavře velkou koalici s ČSSD, ani nebude prosazovat změnu volebního systému proti zájmu malých stran.

Proč nehlasovat pro důvěru?

Pokud vás moje dosavadní vystoupení nepřesvědčilo hlasovat pro důvěru vládě, pak chci vyzvat vás, všechny členy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, abyste nepodpořili tento kabinet z důvodu svědomí, z důvodu, že si myslíte něco jiného než já.

• Proto vás vyzývám, nehlasujte pro tuto vládu, pokud si myslíte, že není třeba bojovat s korupcí.
• Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není třeba zlepšovat kvalitu života občanů.
• Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není potřeba začít s přípravou systémových změn.
• Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není nutné urychleně řešit deficit veřejných financí a dluhovou povodeň.
• Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není nutné zefektivnit výkon státní správy a ulevit občanům od zbytečné byrokracie.
• Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není nutné se dobře připravit na naše předsednictví v Evropské unii.
• Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není potřeba urychleně zlepšit čerpání peněz z evropských fondů.
• Nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že není nutné bojovat s terorismem a zlepšit bezpečnost občanů.
• A nehlasujte pro vládu, pokud si myslíte, že jedinou cestou z krize je mesaliance ODS a ČSSD, vznik velké koalice a likvidace ostatních stran.
• Nehlasujte, prosím, pro tuto vládu, pokud si myslíte, že trpělivost občanů je nekonečná a jste si jisti, že vám i další obstrukce lidé musejí odpustit.

Paní poslankyně, pánové poslanci, necítil jsem potřebu hovořit déle, protože ve shodě se Senecou si říkám: Není pravda, že máme málo času, pravdou ale je, že ho hodně promarníme.

Děkuji vám za pozornost.

Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi především v úvodu, abych poděkoval panu předsedovi vlády za čin, který jsem osobně ocenil, a to je vypárování naší poslankyně Mazuchové. Myslím, že je to dobrý příspěvek k politické kultuře v naší zemi.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, sešli jsme se dnes zde v Poslanecké sněmovně, abychom rozhodli, zda vláda, která před nás předstoupila s požadavkem, abychom jí vyslovili důvěru, si tuto důvěru skutečně zaslouží. Jinými slovy, zda jde o vládu programově a personálně plnohodnotnou, připravenou v příštích letech řídit tuto zemi a s nejlepšími úmysly sloužit zájmům jejího lidu.

Jsme si zajisté všichni vědomi velké zodpovědnosti, která na nás v těchto chvílích doléhá. Uplynuly téměř čtyři měsíce od sněmovních voleb a tato země zatím legitimní vládu nemá. To není dobrá zprva politiků naší veřejnosti. Veřejnost je zneklidněna a právem se ptá, jak je možné, že ti, kterým jsme dali důvěru, tak selhávají, jak je možné, že postrádají tak málo vůle se rozumně domluvit, schopnost vzájemně si naslouchat, povznést se nad osobní prospěch, překonat ideologickou a často i osobní předpojatost. Ptají se, zda toto je ta demokratická politika uskutečňovaná v zájmu země, ke které jsme jako politikové demokratického státu zavázáni, kterou jsme voličům před volbami slibovali a svým poslaneckým slibem také stvrdili. Ptají se, zda před nimi nehrajeme jakési tragikomické divadlo jen pro vlastní potěšení a zda po tom všem může být politika obyčejnými lidmi, pro které máme pracovat, ještě vůbec brána vážně.

Sdílím tento negativní dojem velké části veřejnosti z naší dosavadní činnosti.

Jsem v aktivní politice na nejrůznějších úrovních od sametové revoluce a vždy jsem se snažil plnit s nejlepším svědomím její demokratický odkaz a navzdory politickým chybám, kterých jsem se někdy dopustil, mám v tomto směru, aspoň si myslím, naprosto čisté svědomí. Jsem politik, který se vždy snažil hledat v každé problémové situaci co nejracionálnější řešení. A věřte, hledal jsem jej se svou stranou, Českou stranou sociálně demokratickou, i v povolebních letních měsících, složitých vyjednáváních o této nové vládě. Tím spíše, že jako premiér předchozí vlády jsem cítil povinnost co nejvíce přispět k tomu, aby šlo o vládu schopnou co nejlépe zajistit efektivní chod státu, aby v zemi co nejrychleji zavládla politická stabilita, aby co nejvíce občanů získalo pocit, že správa věcí veřejných je v těch nejlepších rukou, byť se zasvěcenou znalostí světa politiky musím ironicky konstatovat, že nejlepší řešení zde často znamená to lepší ze špatných.

Abychom však dnes zodpovědně rozhodli, zda vláda, která nás žádá o důvěru, znamená to skutečně nejlepší ze špatných řešení, pak o tom musíme přemýšlet a diskutovat racionálně, bez zbytečných emocí, s chladným rozumem. Musíme především zodpovědět několik životně důležitých otázek.

První otázka: V jakém stavu se nachází naše republika?

Druhá otázka: Jakým směrem by se měla naše republika vyvíjet, jaké jsou priority jejího rozvoje?

A třetí otázka: Je menšinová vláda ODS žádající o naši důvěru zárukou naplnění těchto priorit a zaslouží si tudíž naši důvěru, resp. důvěru našeho lidu?

Pokusím se na tyto otázky stručně odpovědět a nebudu hovořit jen sám za sebe, ale za celou Českou stranu sociálně demokratickou a bezmála i za jeden a tři čtvrtě miliónu jejích voličů a věřím, že i za mnoho ostatních otevřených myslí schopných racionální argumentace.

Tak tedy nejprve, v jakém stavu se nachází naše země.

Naše země nepředstavuje jistě žádný ráj na zemi, ale můžeme konstatovat, že zažívá jedno z nejlepších období, a to nejen své moderní historie. To není příslovečné přání otcem myšlenky, to je tvrzení opřené o těžko zpochybnitelná fakta. V posledních letech naše země zažívá vysoký hospodářský růst v řádu 4 - 6 % ročně a všechny prognózy renomovaných domácích i zahraničních institucí hovoří o tom, že toto vysoké tempo růstu by mělo pokračovat i v příštích letech. Hospodářský růst má oproti minulosti zdravé kořeny. Je dynamizován především rozsáhlými domácími a zahraničními investicemi, a to především do sofistikovaných výrobních odvětví, jako jsou např. elektronika, informační technologie, výzkumná a vývojová centra nebo centra strategických služeb. Česká republika si také dlouhodobě udržuje postavení jedné z nejatraktivnějších zemí pro zahraniční investice. Také díky tomu se Česká republika stává stále častěji vývozcem schopným konkurovat na náročných trzích nejen západní Evropy, ale v podstatě celého světa.

Je evidentní, že zásadní vliv na ekonomický rozvoj země v posledních letech měla nejen správná hospodářská politika sociálně demokratických vlád, ale také vstup České republiky do Evropské unie, které tyto vlády navzdory různým euroskeptickým či tzv. eurorealistickým hlasům podporovaly. Jestliže dva roky před vstupem do Evropské unie rostl hrubý domácí produkt ročně o 3 %, během dvou let po vstupu se prakticky zdvojnásobil. Pokud export před vstupem do unie rostl v průměru o 7 %, po vstupu do Evropské unie se zvýšil na 17 %. Rovněž zahraniční obchod je poprvé v plusu. Turistický ruch se zvýšil za dva roky o 24 %. To přináší nejen ekonomice, ale i konkrétním podnikatelům nezanedbatelné zisky, ale také zaměstnanost širokým vrstvám. V důsledku silné ekonomiky posiluje i koruna. Silná koruna umožňuje v zahraničí za stejné peníze více zboží. V roce 2001 si mohl Čech koupit zboží, které v Evropské unii stálo jedno euro, za 22, 32 Kč. V roce 2004 to bylo 21, 44 Kč.

Zdravý vývoj společnosti však není dán jen ekonomickým růstem. Ekonomický růst sám o sobě je k ničemu, když neslouží k povznesení materiálního a duchovního života lidí. I v této oblasti se České republice v posledních letech daří.

Za posledních osm let se zvýšila průměrná reálná úroveň českého občana vyjádřená růstem průměrné reálné mzdy o více než třetinu.

Úspěchy zaznamenáváme i v boji s nezaměstnaností, kterou se díky prosperující ekonomice podařilo snížit pod 8 %, na nějakých 7, 1 - 7, 3 % podle výkaznictví EUROSTATU.

Podle hodnocení zahraničních expertů v zemi panuje sociální smír, rozdíly mezi občany s nejvyšším a nejnižším sociálním statusem jsou relativně malé. Podíl tzv. chudých občanů, lidí pod úrovní chudoby, je vůbec nejnižší v celé Evropě. Občané důvěřují budoucnosti, o čemž svědčí i růst úvěrů, z nichž významnou část zaujímají investice do bydlení.

V České republice se stále více investuje do vědy a vývoje, roste podíl lidí s vysokoškolským vzděláním. Oproti roku 2000 studuje na vysokých školách o sto tisíc studentů více. Do terciálního studia vstupuje 42 % populačního ročníku. Za poslední čtyři roky vzrostly výdaje státního rozpočtu pro vysoké školy o 50% - z 18 na 27 miliard. Česká republika má sice ještě daleko do tzv. znalostní ekonomiky či vědomostní společnosti, ale základní trend byl nastaven.

Jak už jsem řekl, naše země se těší prosperitě.

Ale nezapírám - má stále i své vážné problémy. Životní úroveň - měřeno průměrným platem - stále silně zaostává za nejvyspělejšími zeměmi Evropské unie. Hospodaříme s neuspokojivým deficitem veřejných rozpočtů, byť náš dluh veřejných financí je jeden z těch menších v Evropské unii. Podíl vysokoškoláků je stále nízký a rovněž celkové výdaje do školství, vědy a výzkumu zaostávají za vyspělými zeměmi.

Rozhodně nemůžeme být spokojeni s řešením problémů korupce, ale při vší oprávněné kritice přetrvávajících problémů je třeba vnímat základní trend. Vývoj je v této zemi na zdravé cestě a je třeba v ní pokračovat. Každá budoucí vláda, tedy i vláda Občanské demokratické strany, dnes žádající o naši důvěru, musí prokázat, že je schopna v této nastoupené cestě pokračovat, že bude minimálně tak dobrá, ne-li lepší, než vlády, které řídily tuto zemi v posledních osmi letech pod vedením České strany sociálně demokratické. A když jsem výslovně zdůraznil "i vláda ODS", všichni, kdo mají paměť, rozumí.

Byla to vláda ODS, po které vláda sociální demokracie v roce 1998 přebírala zemi v hospodářsky neutěšeném stavu a s bezvýchodnou perspektivou způsobenou pochybnými vlastnickými přesuny kupónové privatizace a krátkozrakou hospodářskou politikou tzv. bankovního socialismu. A my se tážeme, zda se ODS jako garant nové vlády ze svých tehdejších chyb poučila a je schopna zaručit, že se nebudou opakovat.

A nyní k druhému okruhu, jakým směrem by se naše republika měla vyvíjet.

Charakter naší doby, ve které žijeme, určuje fenomén tzv. globalizace.

Ta přináší velká rizik, ale především výzvy a nové šance. Každá vláda, chce-li vládnout zodpovědně, musí tento fenomén globalizace respektovat a dobře analyzovat a spravovat svou zemi s cílem rizika globalizace maximálně eliminovat a její šance maximálně využít. To rozhodně není snadný úkol, ale je to úkol hodný velkých politiků a státníků.

V čem je podstata globalizace?

Zjednodušeně řečeno - v ekonomické, technologickém a kulturním propojování světa. Někdy se globalizace redukuje jen na ekonomickou stránku, ale to je chyba. Je pravda, že v současnosti globalizace představuje především ekonomickou globalizaci. Svobodný nadnárodní pohyb kapitálu, zboží a služeb. Ten vytváří tvrdý tlak na konkurence schopnost jednotlivých národních států a často za cenu snižování sociálních nákladů práce a ohrožování sociálních jistot obyvatel jednotlivých národních států. Ekonomická globalizace tlačící na zvyšování konkurence schopnosti tak reálně ohrožuje instituci sociálního státu budovaného od druhé světové války na strategickém partnerství mezi kapitálem a prací.

Jestliže však chceme instituce sociálního státu udržet a rozvíjet, musíme takovému pojetí globalizace čelit, a to dvojím způsobem.

Za prvé - zvýšenými investicemi do kvalitativních zdrojů ekonomického růstu, vědy, vývoje a vzdělání.

Za druhé - postupným vytvářením politického rámce globalizace, který si vynutí na nadnárodním kapitálu dodržovat určitá sociální pravidla. V současném světě Evropská unie představuje první a zatím nejúspěšnější pokus politického a sociálního řízení globalizace ve směru zvyšování konkurence schopnosti a zároveň uchování a rozvíjení sociálního státu, resp. tzv. evropského sociálního modelu. Česká republika jako člen Evropské unie je přímým svědkem a aktérem tohoto procesu.

My se tážeme, zda vláda ODS žádající o naši důvěru je toho schopna - dosáhnout konsensu sdílený drtivou většinou vlád členských zemí Evropské unie. Zda je toho schopna, zda vnímá většinou Evropanů sdílenou prioritu konkurence schopnosti, avšak dosahované nikoliv na úkor sociální soudržnosti a kvality života, ale ruku v ruce s nimi.

A konečně třetí okruh: Je vláda ODS žádající o naši důvěru zárukou naplnění priorit země? Vážené poslankyně, vážení poslanci, dříve, než vyslovím názor České strany sociálně demokratické na předložený program vlády ODS, nemohu se nezmínit o hodnocení politického stylu ODS. I ten totiž patří k důležitým kritériím posuzování kvalit a dispozic této vládní strany. Zásadní problém vidím v tom, že ODS, která dnes žádá důvěru pro svou vládu, se v povolebních měsících zásadním programovým diskusím vyhýbala. Více než na vládu a její program ODS myslí na nadcházející senátní a komunální volby. To je z jejího hlediska racionální.

I předvolební diskuse může vyjasnit programové záměry této strany. Toho se ale v důsledku stylu volební kampaně, který ODS vede, zjevně nedočkáme. ODS se totiž chová stejně jako před sněmovními volbami. Zatěžuje předvolební diskurs emocemi a pseudoproblémy. Jejím hlavním cílem není pracovat na kvalitním programu vlády, díky kterému by měla šanci získat důvěru, ale především skandalizovat své politické konkurenty.

Jde o scénář, který ODS v zájmu svých mocenských ambicí uplatnila již před sněmovními volbami. Tehdy zaútočila na sociální demokracii hysterickým antikomunismem spočívajícím ve lživém obviňování sociální demokracie, že připravujeme vládu s komunistickou stranou a návrat před listopadu 1989. Lživým nařčením o tom, že sociální demokracie připravuje obrátit kormidlo České republiky na Východ, což by bylo spojeno s revizí dosavadní sociálně demokratické zahraniční politiky a koaliční politiky tehdejší koalice. Lživým nařčením špiček sociální demokracie z jejich údajného napojení a osobně premiéra a předsedy sociální demokracie na organizovaný zločin - tzv. Kubiceho zpráva.

ODS doufala, že těmito pochybnými metodami dosáhne rozhodujícího volebního vítězství. To se jí však nepodařilo. Po volbách s cílem zdůvodnit nemožnost dohody se sociální demokracií o nové vláda se ODS rozhodla tento scénář zopakovat. Dnes před senátními a komunálními volbami opět hysterizuje českou veřejnost strašákem komunismu, který není jako vždy namířen na řešení problémů existence komunistické strany v naší zemi, ale primárně proti sociální demokracii. Přichází dennodenně s kampaněmi a napadáním. Antikomunismus tolik zaslepuje oči ODS, že ta vyhlašuje, že dnes v České republice o vládu a její program primárně ani nejde.

Citujme pana předsedu ODS a premiéra, který od nás žádá důvěru pro svou vládu. Cituji: Prioritou číslo jedna není realizovat program ODS a sestavit vládu ODS. První priorita je zabránit možné změně orientace polistopadového vývoje. Proto všechno trvá tak dlouho, proto ten urputný souboj, který má Paroubkovi zabránit vládu s podporou komunistů. Konec citace.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, pan předseda vlády a ODS nám tedy sděluje, proč dnes - čtyři měsíce po sněmovních volbách - dosud nemá Česká republika stabilní a touto Sněmovnou legitimizovanou vládu. Protože jsme ještě definitivně neporazili komunismus. Výborně!

S takovou úrovní politické gramotnosti nebudeme mít legitimní vládu asi ještě hodně dlouho. Aby dojem z ohrožení naší demokracie byl co nejpřesvědčivější, stejně jako před sněmovními volbami, i dnes se ODS snaží svého politického konkurenta zdiskreditovat informacemi o údajném porušování zákonnosti a podkopáváním demokratického systému země, snad i zaváděním policejního státu. Prý minulá vláda i já osobně jsme nechali fízlovat novináře a politiky současné vlády, že jsme tu zanechali nové vládě jakési dračí vejce svého nedemokratického vládnutí.

O čem se tedy v uplatňování metody ODS "vše dovoleno" vlastně vede diskuse? O reálném stavu této země? O problémech, před kterými stojí? O optimálních způsobech jejího řešení? Nikoliv.

Vedeme diskusi o virtuální politické realitě tak, jak ji vidí ODS. Ta má ovšem zastřít to, o co ODS ve skutečnosti jde - možnost nerespektovat výsledky posledních voleb, nehledat široký konsensus pro vytvoření nové vlády a získat absolutní moc.

Není těžké pochopit širší smysl této politické frašky v režii ODS:

1. Účelovou předvolební skandalizací sociální demokracie způsobit její volební porážku.

2. Následně zpochybnit její legitimní nárok, aby se v dalších kolech poté, kdy bude Topolánkově vládě vyslovena nedůvěra, pokusila sestavit novou vládu sama.

3. Okázalým strašením před návratem komunismu ospravedlnit snahu vlády ODS udržet se u moci za každou cenu.

4. Vyvolat ve společnosti, dokonce i za pomoci spravedlivě rozhořčené ulice, neudržitelnou situaci, z níž existuje pouze jediné možné východisko - předčasné volby. ODS si totiž na základě některých průzkumů veřejného mínění věří, že tyto volby vyhraje a že se jí posléze podaří sestavit vládu, která beze zbytku zrealizuje její Modrou šanci. To je ale naivní víra! Češi jsou racionální lidé, chiméry nemají šanci na dlouhý život.

Časem se v důsledku objektivního vyšetřování ukáže politická účelovost úniku informací z tzv. Kubiceho zprávy, jakož i zjevná nepravdivost těch, kterými se někdo pokouší skandalizovat mou osobu, již nyní se ukazuje politická účelovost ODS vypouštěných informací o tzv. fízlování novinářů a politiků na objednávku minulé vlády.

Respektuji názor nejvyšší státní zástupkyně Vesecké, že nechce být vtahována do sporů mezi politiky, ale nemohu neodkázat na její nedávné ujištění, že k něčemu takovému nedošlo.

V souvislosti s politickým stylem ODS není možné se kriticky nezmínit o její neschopnosti postavit do vlády důvěryhodné osobnosti. Je třeba se tázat, zda nový premiér pan Topolánek je vskutku způsobilý vykonávat náročnou funkci předsedy vlády, a to nejen odborně, ale i morálně. Je třeba se ptát, kde je chyba, když pan Topolánek ještě jako adept na premiéra krátce před volbami vyslovuje výroky o údajném propojení mé osoby a špiček sociální demokracie s organizovaným zločinem, aby se několik dnů poté ukázalo, že jde o informace na úrovni zlomyslných podvrhů a nedoložených spekulací obsažených v jakémsi tajném policejním dokumentu, tzv. Kubiceho zprávě.

Je třeba se ptát, kde je chyba, když se dozvídáme, že nový premiér minimálně nejednal čestně v souvislosti se splácením dluhů firmy VAE. Je třeba se ptát, kde je chyba, když nový premiér vážně uvažuje o tom, v uvozovkách, řešit svízelnou dopravní situaci v Ústeckém kraji nasazením vojska, aby zakryl chyby svého stranického spolupracovníka hejtmana Ústeckého kraje, pana Jiřího Šulce. Anebo když panu Topolánkovi ujíždí nervy a bez důkazů přisuzuje motivaci za event. odposlechy některých osob prověřovaných v souvislosti s vyšetřováním závažné trestné činnosti minulé vládě. Pojďme dál.

Jak může ministr vnitra, kdyby byl skutečný profesionál, brát vážně esemesku nějakého novináře, byť spřáteleného, o údajném odposlouchávání politiků a novinářů? Jak může ministr vnitra, kdyby byl skutečný profesionál, neudržet nervy na uzdě a svolávat okamžitě tiskovou konferenci a do světa vytrubovat podezření o dodržování zákonných postupů orgánů činných v trestním řízení v naší zemi? Jak může adept na ministra vnitra, kdyby byl skutečný profesionál, nechat ležet dokument v režimu přísně tajné na nestřeženém místě, aby si jej každý novinář či nepovolaný mohl přečíst? Je tedy pan Langer jako ministr vnitra amatér nebo politický manipulátor? Obojí! Neboť kdyby byl skutečný profesionál, měl by alespoň trochu profesionální cti a nesklouzával by na pozici politického manipulátora.

Je to člověk, který navíc útočí na celistvost tajných služeb. Účelovými kádrovými opatřeními způsobuje rozvrat v policii, aby ji pak uklidňoval nerealizovatelnými populistickými sliby. Mám na mysli vybavení policejních služeben, na které v závěru roku nejsou v rozpočtu resortu vnitra finanční prostředky. Nemá tedy na ministerstvu co dělat!

Nebo co si máme myslet o takovém Marku Bendovi, tomto expertu ODS na ústavní právo v čele ústavně právního výboru Sněmovny, který vymýšlí, jak přechytračit dikci a ducha ústavy a záměrně navádět k protiústavním a protizákonným krokům, když tvrdí, že vláda ODS, pokud nedostane důvěru, neznamená to, že jí byla vyslovena nedůvěra, takže si může vesele vládnout dál, třeba i celé čtyři roky do příštích voleb. Jde o amatérismus či manipulátorství? Jde o obojí!

A máme zde dalšího - ministra financí Vlastimila Tlustého! Ten si pohrává se státním rozpočtem ČR, jak se mu zlíbí. Jednou dluh veřejných financí nafoukne do obludných rozměrů 179-180 mld. korun, aby se pokusil zdiskreditovat hospodaření minulé vlády, a dokonce si na to ze státní kasy platí drahé inzeráty. Podruhé jej zase upraví na výši 88 mld., která odpovídá realitě v té podobě, v jaké státní rozpočet předložil minulý ministr financí Sobotka. Ovšem jen proto, že cítí příležitost licitovat o privatizaci akcií společnosti ČEZ. Když pana ministra Tlustého jeho náměstek a uznávaný expert na státní finance pan Janota upozorňuje, že neodůvodněně manipuluje s fakty, dostává na hodinu vyhazov!

Neuvědomuje si pan Tlustý, že jako strážce státní pokladny uváděním nepravdivých údajů o hospodaření státu zakládá například riziko zvýšení ceny úroků ze státních cenných papírů, že může poškodit důvěryhodnost České republiky v očích reálných i potenciálních investorů? Opět, jde o amatérismus či manipulátorství? Jde o obojí!

A co takový Alexander Vondra ucházející se o důvěru jako nový ministr zahraničí? Je tento člověk schopen hájit české národní zájmy, spočívající ve vyrovnaném posilování naší vazby na EU na straně jedné a USA na straně druhé, je schopen nadále upevňovat mezinárodní postavení ČR v rámci tzv. politiky všech azimutů, kterou se snažila prosazovat pod mým vedením minulá vláda a která přispěla k obnově a navázání výhodné hospodářské a kulturní spolupráce s řadou významných regionů a zemí světa? O tom lze dost dobře pochybovat! Alexander Vondra se zatím stará hlavně o to, jak umístit v ČR americkou protiraketovou základnu. A ve výčtu vskutku skvělé personální prezentace vládní ODS bychom mohli pokračovat.

Ministr zdravotnictví pan Julínek se ještě ani ve své nové funkci neohřál a již napravuje škody ve zdravotnictví údajně způsobené sociálními demokraty. O tom, jak si to představuje, zatím nejlépe svědčí jeho příkaz zrušit nepřetržitou zubní pohotovost ve fakultních nemocnicích. Pan ministr dále hodlá v uvozovkách vylepšovat dostupnost lékařské péče tím, že praktickým lékařům hodlá snížit počet ordinačních hodin - asi aby měli více času namísto pacientům věnovat se administrativě a možná vlastním koníčkům!

A podívejme se na další aspekty povážlivého politického stylu vlády ODS. Tato vláda ještě nedostala důvěru, ale už provádí rozsáhlé personální čistky na ministerstvech, vlastně onu noc dlouhých nožů, kterou v tak hezkém termínu z hezkého období, všechno v uvozovkách, slibovala. Nejde jen o legitimní proces výměny náměstků, ale o výměnu celých týmů nižších úředníků.

Ministr zdravotnictví pan Tomáš Julínek zřejmě nechce nechat na tomto ministerstvu, pokud jde o Ministerstvo zdravotnictví, kámen na kameni, a zbavit se všech, kteří mu mohou stát v jeho cestě přeměnit Ministerstvo zdravotnictví na Ministerstvo zvyšování zisků farmaceutických firem.

Nová ministryně školství paní Miroslava Kopicová už stačila za měsíc do minulého pátku ve své funkci provést 28 personálních změn. Zřejmě z důvodu, aby i ona odstranila veškeré personální překážky pro svůj záměr vylepšit dostupnost vysokého školství například zavedením školného! Vždyť ne náhodu se jejím náměstkem stal expert na zavádění školného pan Petr Matějů.

Vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, veškeré tyto aspekty politického stylu ODS a její vlády jednoznačně prokazují, že ODS nepředstavuje dostatečně vyzrálou stranu schopnou nabídnout do klíčových vládních funkcí skutečné odborníky na řízení státu. Její dosavadní kroky naopak mnohdy daleko více připomínají spolek všehoschopných a všehoochotných, mocichtivých kariéristů. To je ale zásadní problém, který nás nutí při zvažování poskytnutí důvěry menšinové vládě ODS k maximální obezřetnosti.Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přejděme nyní k tomu nejdůležitějšímu.

Časový harmonogram programového prohlášení se nekryje s obsahem.

Programové prohlášení tedy svědčí o jisté politické nevyzpytatelnosti Občanské demokratické strany. Například zatímco ještě nedávno ODS volala po většinovém volebním systému, dnes se prostřednictvím své vlády staví za navrácení spravedlivého zastoupení menším stranám. Je však otázkou, co bude tato strana říkat zítra.

Vláda neví, co je již realizováno, nemá představu o skutečném stavu věcí. V programovém prohlášení je slibováno zavedení řady opatření, která již byla dávno realizována a fungují. Vzhledem ke stavu veřejných financí jsou evidentně navrhovaná opatření ve svém souhrnu - na straně jedné snižování daní a pojistného, na straně druhé slibovaná zvýšená finanční podpora - prakticky ve všech uvedených oblastech nerealizovatelná. Zdá se, že s ohledem na volby se tento rys - slibovat všechno všem - v některých oblastech proti koaliční dohodě ještě prohloubil. Mám na mysli podporu seniorů.

Předložené programové prohlášení je možné chápat jako výrazně neoliberální koncept, který je pro nás, sociální demokraty, zásadně nepřijatelný. Chci se kriticky vyjádřit ke koncepci zahraniční politiky menšinové vlády ODS. Důraz na zahraniční politiku zejména Evropské unie odráží vědomí ODS, že je obecně v Evropě považována za euroskeptickou, a proto se v programovém prohlášení pokouší tuto pověst rozptýlit. Evropský projekt však není nikde v prohlášení označen jako projekt politický či mírový, nikde není řeč o prohlubování integrace, není uvedeno, že jde o projekt založený na solidaritě, což je přitom jeden z jeho klíčových rysů. Bez principu solidarity by rozpočty Evropské unie nemohly poskytovat rozsáhlé finanční prostředky novým členským zemím a v míře štědrosti, která je veliká, také České republice.

V dokumentu chybí postoj vlády k Ústavní smlouvě Evropské unie, koncept rozšiřování Evropské unie podle vlády žene kupředu proces rozšiřování s cílem integrační proces rozmělnit a zkomplikovat jeho další prohlubování. Tuto souvislost řeší ale programové prohlášení obecnou formulací - cituji: Aktivně se zúčastnit diskuse o budoucí podobě Evropské unie s cílem nalézt integrační modelumožňující přiblížit Evropskou unii občanům a reagující na výzvy spojené s rozšiřováním Evropské unie. Konec citace. Tedy žádná výslovná zmínka o "lisabonském procesu", o vzdělanostní Evropě, evropském technologickém institutu.

V programovém prohlášení chybí zmínka o nutnosti věnovat trvalou a zvýšenou pozornost vztahům se sousedy, včetně Visegrádu.

Není ani slovem zmíněno Slovensko.

Individuálně nejsou zmíněny výslovně žádné státy s výjimkou Spojených států amerických. Chybí zmínka o multilateralismu, o úloze a reformě Organizace spojených národů Rady bezpečnosti, včetně kandidatury České republiky do Rady bezpečnosti v období let 2008 a 2009.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve svém vystoupení jsem se za Českou stranu sociálně demokratickou pokusil upozornit na všechny podstatné aspekty otázky, kterou zde řešíme, zda vyhovět žádosti menšinové vlády ODS o vyslovení důvěry. Nyní se pokusím shrnout vše podstatné, co jsem ve svém projevu řekl jako konečné stanovisko České strany sociálně demokratické.

Menšinová vláda ODS nemůže dostat důvěru České strany sociálně demokratické, neboť svým celkovým ideově programovým profilem nedává záruku, že dokáže v příštích letech úspěšně vést tuto zemi v souladu s jejími strategickými zájmy, vypořádat se zdárně s riziky a výzvami současné globalizace, upevňovat naše postavení v Evropské unii a ve světě. Tato vláda ODS v dlouhodobé perspektivě zastává omezené pojetí evropské integrace redukované na zónu volného obchodu. Takové pojetí však nemůže vést k žádoucímu posilování konkurenceschopnosti ruku v ruce s udržením a rozvíjením sociálního státu. Orientace Evropské unie na pouhou zónu volného obchodu vrhá Evropu a naši zemi do dějinné situace, kde vztahy mezi zeměmi určují úzké zájmy vládnoucích ekonomických elit, provázené všemi průvodními negativními jevy, které starší generace zažily, hospodářskými krizemi, sociální nerovností a mezinárodním napětím. Menšinová vláda ODS tak představuje vážné nebezpečí pro pokračování členství České republiky v Evropské unii a zakládá riziko, že Česká republika se stane seřadištěm všem protiunijních sil v Evropě.

Menšinová vláda ODS nemůže dostat důvěru České strany sociálně demokratické, protože její program nedává žádnou záruku pokračování modernizace země, hospodářského růstu a zvyšování životní úrovně a celkové kvality života většiny jejích obyvatel. Nedává záruku, že se ODS nepokusí dříve či později zrealizovat to, před čím Česká strana sociálně demokratická varuje a čemu slíbila v nedávných sněmovních volbách zabránit - zavádění plateb v hotovosti u lékaře a konci bezplatného zdravotnictví, novékupónové privatizaci nemocnic, zrušení zákoníku práce a neomezené možnosti okamžité výpovědi, zrušení minimální mzdy, zavedení školného, skokové deregulaci nájemného, zdražování zboží a služeb v důsledku zavedení tak zvané rovné daně, tak zvaného rovného důchodu na nízké úrovni, amnestii pro tuneláře.

Menšinová vláda ODS nemůže dostat důvěru České strany sociálně demokratické, protože její personální složení nedává záruky kompetentního vládnutí.

Menšinová vláda ODS nemůže dostat důvěru České strany sociálně demokratické, protože namísto toho, aby dodržovala férové podmínky demokratické soutěže mezi stranami, uchyluje se často ke kampaňovité skandalizaci politických konkurentů a deklaruje, že je ochotna i k neústavním krokům. Tím ohrožuje demokracii a poškozuje politickou kulturu v zemi, vyvolává neúnosnou polarizaci společnosti a tím i společenské napětí.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Přes veškerou kritiku na adresu vlády ODS jsem přesvědčen, že v této straně je mnoho poctivých členů, opravdových demokratů, schopných nadřazovat nad úzce stranické zájmy zájmy široké veřejnosti. (Ohlas v řadách ODS.) Obracím se především na tyto členy, aby změnili dosavadní neproduktivní politický styl ODS, který nejen brání, aby její vláda mohla dostat důvěru České strany sociálně demokratické ve Sněmovně, ale který celkově škodí této zemi.

Česká strana sociálně demokratická zároveň vyzývá ODS a všechny politické strany zastoupené v parlamentu, aby v případě, že tato vláda důvěru nedostane, postupovaly v dalších krocích ve shodě s ústavou této země, a především aby myslely na lid této země, aby se vytvořila taková vláda, která dostane důvěru většiny poslanců Poslanecké sněmovny a aby v zemi zavládla politická stabilita a lidé nás politiky začali brát opět alespoň trochu vážně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji vám za pozornost.