vzduchem se mihne černý stín - jeden dva pět sedm
pleskot křídel znásilní noční ticho
kapky vody roztříštěné o bleděmodrý sen
vrážejí své ostny do otazníku na mém dně
voní
horkým asfaltem kovovou samotou
proč tě pořád hledám? proč jsi ve mně?
a proč já k sakru nejsem v tobě?

zase padá listí -
i déšť tenkrát kašlal v zimní náruči
stromy se nestydatě svlékaly a já chtěla
totéž
tvými prsty
krev na dně prázdné sklenice slepé oko na špici vysílače
a zablácené špičky bot
se hrdelně vysmívaly mojí naivitě

kde jsi? kam ses ztratil? a proč jsi sakra zmizel?
jsi na dně
na mém dně - mezi kostrou devíti rudých růží
horkostí slunečních rtů
a nepatrnou jizvou nad levým okem
kyvadlo stoletých
hodin tančí labutí jezero když
polední žár ukrojil zbytek půlnoci
a ulicí
doznívá tep kolejí