ČEŠTINA

Floskuli o "patu" papouškuje už i jinak samostatná Pavla!

4. 9. 2006 / František Schilla

Žádný povolební pat neexistuje! -- Tak zareagoval na první komentáře českých médií k červnovým parlamentním volbám v Česku rozzlobený vysokoškolský profesor (politolog). Zcela oprávněně, leč s výsledkem více než skrovným.

Uplynulé tři měsíce dostatečně prokázaly, že obrazné spojení "povolební pat" v nejrozmanitějších variantách ("patová situace" apod.) má pro většinu českých médií přitažlivost přímo neodolatelnou. Na jeho iracionální přitažlivou sílu je sebeplošnější osvěta (článek Oskara Krejčího Povolební pat neexistuje vyšel v BL a na serveru publica.cz 14. 6. 2006, vzápětí též v týdeníku Ekonom) krátká. Papouškuje ji kdekdo.

V obecných (nespecializovaných) celostátních médiích pouze pár seriózních publicistů (jako Jaroslav Veis na www.nazor.cz) upřednostňuje před neukázněným skloňováním dané floskule střízlivější, prozaičtější, přesnější výraz "zablokovaná situace", který ovšem působí jaksi méně efektně.

Bezvýhradně sdílíme názor Oskara Krejčího, že povolební pat neexistuje. Vycházíme nicméně (a zde se od Krejčího přístupu poněkud odlišujeme) z toho, že v situaci, kterou charakterizuje jednak bipolárnost a jednak kontradiktornost, některé základní prvky a termíny ze hry šachové (kterou charakterizuje totéž) při určitém zjednodušení náležitě uplatnit lze. Zatímco Oskar Krejčí řadí šachy mezi hry s úplnou informací, řadíme my šachy spíše mezi hry s informací neúplnou či kvazineúplnou. Uvedené rozdíly (spolu s některými dalšími, méně významnými) však nemění nic na tom, že se přikláníme k ústřednímu, razantně zformulovanému tvrzení Oskara Krejčího: Povolební pat neexistuje!

Jak ukázalo extempore kolem odstoupení nešťastného lidoveckého expředsedy Kalouska, povolební situace v Česku se přece jenom (pravolevou) bipolárností i kontradiktorností vyznačuje (zatímco v červnu ještě vcelku platilo, jak trefně popsal Oskar Krejčí, že "situaci řeší -- a komplikuje - pět účastníků"). Termíny ze hry šachové bychom na ni tedy, tvrdíme na rozdíl od Oskara Krejčího, při určitém zjednodušení, a především při dodržení základní disciplíny (kázně) eventuálně aplikovat mohli. Termín "PAT" však mezi ně v žádném případě nepatří!

Jak vzniká v šachu pat? Tak, že hráč, který je na tahu (který má tzv. "ZUGZWANG" -- "povinnost učinit další tah na šachovnici"), žádný tah učinit nemůže. Zdůrazněme, že nemůže učinit naprosto žádný tah (tedy ani tah "nerozumný", "pošetilý", "sebevražedný" apod.). V takovém případě hra okamžitě, definitivně a neodvolatelně končí nerozhodným výsledkem (remízou), což se považuje za úspěch slabší strany.

Na české politické scéně po červnových volbách pat nenastal. Ten, kdo je podle ústavněprávních pravidel na tahu, pokaždé nějaký tah dělá (a především, zdůrazněme, udělat může). Zdá se, že toto většině českých komentátorů už pár měsíců zcela uniká.

Kromě zmíněné základní věci toho českým komentátorům v poslední době uniká v dané souvislosti ještě poněkud více. Jmenujme namátkou: To, že pat nemůže mít žádného "viníka" (tedy ani toho, jehož jako takového označí sama Pavla Topolánková -- srov. Topolánková: Není to msta na www.lidovky.cz), že pat nemá žádné "rozuzlení", nelze jej "rozplést" ani "odblokovat", neexistuje z něj žádné "východisko" (tedy ani žádné "až poslední východisko" vedle "východisek" jiných), nelze u něj počítat s žádným "řešením" či "vyřešením" (tedy ani s "vyřešením smírným", s "řešením nejlepším", ba ani "s jediným řešením, které už zbývá"), nelze z něj "vyváznout" ani "vybřednout" a nelze jej nijak "ukončit".

Pat, dovolili jsme si výše oponovat samotné Pavle Topolánkové, žádného "viníka" mít nemůže. Za několikaměsíční sborové plácání a mektání, jemuž nakonec podlehla i tato vpravdě "samostatná žena" (opět pouze citujeme, zkuste hádat, kohopak asi tentokrát?), však jistě někdo může. V prvé řadě je to současný český mediální mainstream. Kromě toho je třeba probádat a zrešeršovat, který "lumen" začal s mektáním o politické "patové situaci" v českých médiích jako první. Ale o tom až zase někdy příště.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.9. 2006