10. 8. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Kuba
10. 8. 2006

Kubánofobie jako základ zahraniční politiky

Spojené státy čelí patrně největšímu neklidu od dob vietnamské války. Jako nejmocnější stát světa jejich zahraniční politika, tradičně řídící se trojjediným záměrem "bezpečnost, prosperita a víra ve zjevném předurčení USA šířit americké ideály svobody a demokracie po světě" a stále více propadající do vojenského zapletení, ohrožuje světový mír. To je dostatečný důvod, proč je třeba pozastavit se nad stále arogantnější zahraničně politickou praxí USA a jejími dopady na životy jiných národů a společností ve světě.

Viděno touto perspektivou si myslím, že prvořadou pozornost zaslouží více jak 40 let trvající zahraniční politická strategie permanentní agrese USA proti Kubě.

Není pochyb o tom, že tato politika přinesla životní těžkosti obyčejným Kubáncům. Na druhé straně ovšem ochromovala zahraniční politiku nejmocnějšího státu světa tak, že ta se nejen dala do spolčení se zavrženíhodnými postupy, jakými jsou terorismus, ekonomické a politické vydírání a otevřená agrese, ale přivedla celý svět na pokraji nukleární katastrofy.

Osobní a ideová devalvace

Když v posledních letech někteří američtí politici (např. bývalý prezident James Carter) volali po zmírnění tohoto nepřátelství, mnoho pozorovatelů to přijalo jako vítězství zdravého rozumu. Ani je nezdeformovaly přednášky o demokracii, které američtí hosté prezidenta Fidela Castra chrlili na Kubě, a to v době, kdy demokracie dostávala jednu ránu za druhou u nich doma podvodně pochybným volebním vítězstvím prezidenta USA George W. Bushe II..

Ovšem vrcholem nestoudnosti se stálo provolání současného evidentně mocí opojeného vedení USA ústy první afroamerické ženy, pověřené řízením Státního departmentu, Condloezzy Ricové, které vyzývá Kubánce, aby posílili svůj "boj za demokracii"; od níž se však USA ideově i skutkově nezadržitelně vzdalují.

USA se snaží odstranit kubánského vůdce Fidela Castra od prvního dne, kdy uchopil moc po odstranění jimi milovaného diktátora Fulgencia Batisty v roce 1959. Bezmála 10 prezidentů USA plus armáda politických omezenců, kteří v různých dobách obývali Bílý dům, i obávaná CIA dělali všechno možné i nemožné, aby se toto přání změnilo ve skutečnost. Ovšem marně. Používali přitom nejrůznější metody, pokusem o kriminální vraždu počínaje a propašováním "výbušných doutníků" (!) konče. Že řada těchto podvratných akcí byly směšná, nemění na skutečnosti, že to byly teroristické činy provedené s vědomým souhlasem nejmocnějších politiků světa.

Krvavé vyhození do vzduchu kubánského civilního letadla, startujícího z Barbadosu v říjnu 1976, stálo životy 73 osob. Jeden ze strůjců tohoto kriminálního aktu, Orlando Bosch, který byl zatčen, ovšem nebyl za tento čín nikdy odsouzen. Byl omilostněn Georgem W. Bushem I.. V roce 1962, během hysterické paranoie o Kubě, USA málem přivedly svět k nukleární katastrofě. Bezprostřední příčinou byla sice instalace sovětských raket na Kubě, tj. nedaleko amerických břehů, zapomíná se však, že v tu dobu měly USA rakety stejně blízko bývalému Sovětskému svazu. Zatímco prezident John F. Kennedy byl systematicky a postupně manévrován do nukleární války, sovětský premiér Nikita S. Chruščov se projevil rozumněji a dal rozkaz rakety odstranit . Jeho to stálo funkci. Kennedy byl zavražděn zastrčeným vrahem a dodnes se přesně neví, proč a kým.

Proč Castro, proč Kuba?

Vzhledem ke specifičnosti této zahraniční politické frašky a jejího výjimečně dlouhého trvání, odpověď na tuto otázku vyžaduje psychoanalytický rozbor, hodný kapacity Sigmunda Freuda. Laik může tušit určité zahanbení ze strany USA; totiž musejí trpět odvahu a neutuchající energii malého ostrovního souseda o 11 miliónech lidí, ignorujících jejich aroganci a sebezbožnění. Mnohem důležitější je ovšem fakt, že Kuba je živým důkazem, že kapitalismus není jediným možným ekonomickým modelem a svým bojem a vytrvalostí dokazuje, že tváří v tvář nejmocnější imperialistické agresi, že cíle národní suverenity, nezávislosti a sociální spravedlivosti jsou dosažitelné, ale i obhajitelné.

Kubánské zdravotnictví zaručuje péči o novorozeňata, stejně jako o lidi ve stáří většině populace více, než USA. Rozvinutý vzdělávací systém, programy dostupného bydlení nebo ženské zaměstnanosti, které má Kuba, nenajdeme v řadě zemích tzv. "svobodného světa." Za 40 let kubánská revoluce v čele s Fidelem Castrem dokázala na území menším, než je Florida a s minimálním přírodním bohatstvím tolik, že zde neexistuje typické jihoamerické dělení (známe z Argentiny, Brazílie, či Mexika země bohaté na přírodních zdrojích) na ultra-bohaté na straně jedné a miliony zbídačených na straně druhé. Revoluce zbavila Kubu zástavního břemena, které uzavřela brutální diktatura spolu s americkým kapitálem, a změnila jí v "ostrovní ráj" prostituce a hazardu na úkor jejich obyvatel.

V dnešní Kubě si málo lidí může dopřát život, srovnatelný se standardy USA. Ovšem to platí i pro miliony občanů USA. Disparita v příjmech na Kubě je mnohonásobně nižší než v USA, 1:3 proti 1:100!

Cuba si, Castro no

MfD, 04. 8. 2006

Udržování takto spravedlivé společnosti přímo pod nosem nejmocnějšího kapitalistického státu světa nese určité společenské náklady; media jsou ovládána, disent a opozice jsou potlačeny. Není tajemstvím, že mezi největší kritiky Kuby patří česká diplomacie, která právě díky tomu si vydobyla přezdívku "mateřská církev neokonzervativních a radikálně pravicových živlů světa" stejně jako část české publicistiky a zdejších rádoby obhájců lidských práv.

Mé pátrání po příčinách tohoto nepřátelství mně vedlo k jedinému závěru; zahořklost vůči postoji Kuby v roce 1968. Kuba ale nebyla jedinou zemí, která mlčky přehlížela odsouzeníhodnou sovětskou invazi. Navíc od té doby uběhlo téměř 40 roků, a to navzdory tomu, že nad Černínem stále vládne Sověty odchovaná zahraničně politická praxe, a to duchem i tělem, s tím rozdílem, že Moskvu nahradil Washington.

Za těchto okolností česká kubánofobie se může jevit jedině jako symptom i sebeusvědčení stavu, v němž se ocitla česká společnost a honosí se svou úspěšností jen proto, že se nafoukla jako jarmareční balónek. Má všechny znaky zoufalého boje zakrýt vlastní vnitřní prázdnotu a dezorientaci současné zahraničně politické garnitury. Proto také nepředstavuje nic jiného než sebeklam sytých a spokojených, ať mají podobu dlouhonohých krasavic či dobrodruhů, a více vypovídá o procesu tlení na "vlastním dvorečku" a bezradnosti, co s ním, než o opravdovém zájmu o Kubu.

Závěrem

Skutek útek! Je to neuvěřitelné, ale Praha v 60. letech a dlouho potom byla jediným spojením Havany s americkým kontinentem, jehož je součástí. Mexičan, Argentinec, nebo občan USA, kteří by chtěli navštívit Havanu, museli letět do Prahy a pak zpátky přes oceán na Kubu. Zatímco Kuba, s ohledem na tlak, kterému musí čelit, obstojně ohajuje svou suverenitu a vydobyté sociálně občanské vymoženosti, se 15 let po sametové revoluci, ČR se ocitla v nezdravém sevření nakažlivých larev prodejnosti a užvaněnosti. Místo diskreditace toho, co je nemravné a špatné ve vlastních řadách, si zde lidé libují v banálních a od základu scestných až neetických rozborech o tom, co bude na Kubě po náhlé smrti jedné z největších osobností 20. století.

Osobnosti nejen povznesené nad tupost, omezenost, a šlendriánství, ale hlavně zdánlivě mluvící o sobě, ale ve skutečnosti mínící milióny jiných, zatímco jiní mluví o miliónech jiných, ale vždy míní sebe!

                 
Obsah vydání       10. 8. 2006
10. 8. 2006 Scotland Yard "překazil teroristický útok"
10. 8. 2006 Britský ministr vnitra: "Kritikové protiteroristických opatření nerozumí ničemu"
10. 8. 2006 Riziko útoku na americká letadla ohrožuje komerční letectví ekonomicky
10. 8. 2006 Izrael schválil hlubší ofenzívu
10. 8. 2006 Účastníci zájezdu lehce vítězí v soutěži o snad nejslabší český film z poslední doby Jan  Čulík
10. 8. 2006 Kubánofobie jako základ zahraniční politiky Mesfin  Gedlu
10. 8. 2006 A tak tu stojím... Kateřina  Komorádová
10. 8. 2006 Castrovi obhájci, pozor! Cenou úspěchu Kuby jsou lidské mozky a životy Fabiano  Golgo
10. 8. 2006 Britské listy na křižovatce Josef  Provazník
10. 8. 2006 Michael  Marčák
10. 8. 2006 Takový drobný český úspěch, ale neříkejte nikomu, že za něj může vláda...
10. 8. 2006 Prachy jsou cílem reformy ODS Štěpán  Kotrba
10. 8. 2006 ČKA v roli řezníka Ladislav  Žák
10. 8. 2006 Dopis pro Britské listy Petr  Štengl
10. 8. 2006 1968 Petr  Wagner
10. 8. 2006 Murray Bookchin -- Rudolf Bahro: Dvojice zelených protikladů Pavel  Pečínka
10. 8. 2006 Michael  Marčák
10. 8. 2006 Slepá odbočka na cestě lidské civilizace Milan  Dubský
10. 8. 2006 Rakety od Boeingů - peacekeepers pro 21. století? Štěpán  Kotrba
9. 8. 2006 Válka o pozemky
9. 8. 2006 Rozhněvaní britští poslanci požadují zrušení parlamentních prázdnin
9. 8. 2006 Pachatel nebo oběť Bohumil  Kartous
9. 8. 2006 W jako Wikipedia, W jako Wales Vladislav  Černík
8. 8. 2006 Bilance války, která je hanbou světa
9. 8. 2006 Ukrajina, náš vzor Oskar  Krejčí
9. 8. 2006 Hrozba "black-outů" elektrizačních soustav Milan  Černý
6. 8. 2006 Hospodaření OSBL za červenec 2006

Kuba a Fidel Castro RSS 2.0      Historie >
10. 8. 2006 Britské listy na křižovatce Josef  Provazník
10. 8. 2006 Kubánofobie jako základ zahraniční politiky Mesfin  Gedlu
10. 8. 2006 Castrovi obhájci, pozor! Cenou úspěchu Kuby jsou lidské mozky a životy Fabiano  Golgo
9. 8. 2006 Fidel Castro je kontroverzní osobnost, ale... Petr  Wagner
8. 8. 2006 Kuba je Disneyland levice... Fabiano  Golgo
6. 8. 2006 Kuba popírá, že má Castro nevyléčitelnou rakovinu Fabiano  Golgo
5. 8. 2006 Brazilian President leaks that Fidel Castro has cancer Fabiano  Golgo
5. 8. 2006 Lula tvrdí, že má Fidel Castro rakovinu Fabiano  Golgo
5. 8. 2006 Lula: Zdá se, že přijdeme o přítele   
22. 6. 2006 Spojené státy přišly s proklamací, že "nejste-li na naší straně, stojíte proti nám" Felipe Pérez Roque
20. 6. 2006 Kuba a lidská práva   
25. 5. 2006 Kuba otočila o 180 stupňů, když zjistila, že také USA jsou v opozici Karel  Dolejší
22. 5. 2006 Limity HRW Vladislav  Černík
22. 5. 2006 "Kuba nebude komplicem mlčenlivého schválování čachrů mezi Washingtonem a jeho západními spojenci" Felipe Pérez Roque
22. 5. 2006 Nové Radě Kuba neoponuje. Na rozdíl od USA je členem. Štěpán  Kotrba