Mezi tím se ozýval hlas pana hospodáře: "Pozor hlásání, pozor hlásání!" oznamoval začátek zápasu a kdo bude na place hostem. To bylo taky napsáno na desetimetrové prkenné konstrukci, kde vyvolení kluci mohli zastrkovat černé výsledky na bílých tabulkách pod nápisy Hosté a Domácí. Předzápasy hrávali benejamínci a nebo dorostenci. Jedenkrát jsem byl vybrán hrát za S. K. Žabovřesky v ka-tegorii benejamínků a naposledy. Hrál jsem levou spojku, to né, že jsem byl levej, ale málo kdo uměl kopnout i levou nohou -- do balonu, rozumí se. Motal jsem se před vlastní brankou a dostal nastřelenou ruku. "Elvr" z toho nebyl, ale já měl ruku v zápěstí přeraženou. Tak jsem si poprvé v životě zažil jízdu s "houkačkou", bohužel v slzách.

Trochu odměněn jsem přece jen byl. Bylo to zápěstí na pravé ruce, tudíž jsem nemusel šest neděl ve škole psát diktáty a doma úlohy. Na druhé straně obtěžkán gipsem, se špatně sportovalo.

V týdnu nás kluky hospodář Pecha používal k čištění a pastování bot i balónů černým krémem. Též jsme balóny dofoukávali hustilkou a šněrovali, aby byli pěkně kulaté. Zprvu mne fascinovaly i kabiny na převlékání hráčů, ale pak mi smrděly.

Nad gramofónem v hospodářově kanceláři visela vlajka z Malty, kdy S. K. Žabovřesky v roce 1934 vyhrály fotbalové utkání. Předpokládám, že přátelák. Visely tam také černobílé fotografie slavných mužstev S. K. Žabovřesky z první republiky. Muži se po několika letech dopracovali až do Divize, ze které během roku vypadli. Za nějaký rok náš S. K. přestal existovat a hřiště osiřelo a přišlo i o pivnicí.

Byla to spíš taková kantýna. Pivo nebo limonády se vydávaly přes pult oknem a konzumovalo se na lavicích a stolech pod lipkami. Do sklepa této pivnice dovážely led v kuse, velikosti pražců, pivovarští koně.

Vchod i pokladny byly na druhém konci placu od mého rodného baráku. Měli jsme z naší strany vytažené hřebíky ze dvou prken plotu, kudy jsme chodili si zakopat a nebo v neděli na placené zápasy.

Jak tak znovu sedím na úplně jiném balkóně a hledím na zelený pěstěný trávník, si uvědomuji, že my jsme hráli na černé škváře, na které se vyjímalo bílé lajnování poctivým vápnem. Také břevno a tyčky branky bylo ještě hranaté a né kulatina jako dnes.

Jsem zásady, vždy fandit těm slabším! A proč ne, když fotbal už mě vůbec nezajímá.