Aby byla vynikla důležitost dodržování základní debatní normy neútočení na soupeře, rozhodl jsem se ji ilustrovat na hypotetickém příkladu dvou pánů -- pana Černého a pana Bílého. Ve chvíli, kdy pan Černý nakreslí na stůl čáru černou barvou, zjistí, že na něm není ona čára vidět a tvrdí: "Tento stůl je černý," by byl logickým protiargumentem důkaz, že tento stůl není černý, proč není černý, vysvětlení v čem je důkaz pana Černého chybný atd. Místo toho však pan Bílý kontruje: "Ale vždyť pan Černý za každých okolností preferuje výhradně černou barvu, všechno vybavení u ve svém domě má v černé a pozor (!) už dvacet let pracuje ve firmě, která vyrábí černé natěračské barvy."

Co teď? Skutečnost je taková, že pozadí autora skutečně může ovlivňovat jeho argumenty, v debatě vždycky do určité míry vycházíme, z toho, co nás utvářelo. Ale jak ostatně psal i Karel Dolejší, důkazní hodnota důkazu je přece v důkazu samotném, ne jeho autorovi.

Jde o to, že my samozřejmě nemusíme a nemáme bezvýhradně věřit tvrzením pana Černého. Můžeme si ho mnohými způsoby prověřit. Avšak jediným odpovídajícím argumentem proti černosti stolu, jsou v této situaci protiargumenty dokazující jeho nečernost. Nikoliv nařčení osoby pana Černého.

A přesně to bohužel činí Štěpán Kotrba. Na argument Human Rights Watch, že "nově vytvořená Rada znamená proti stávající Komisi velký pokrok, neboť zlepšuje členské standardy, volební procedury, opatření k přerušení členství, rozvrh jednání a všeobecnou periodickou kontrolu nad všemi zeměmi," a že by tudíž HRW velmi nerada viděla "tato zlepšení ohrožená nezodpovědným a jednostranným úsilím Spojených států, které by ve Valném shromáždění vystavily návrh snahám Kuby a dalších zemí o prosazení zeslabujících dodatků," neposkytuje žádný protiargument. Místo toho, aby dokázal, že nová Rada není zlepšením, popřípadě že se Kuba nesnaží o dodatky, které nejsou škodlivé atd., jenom útočí na HRW, uvádí zdroje, z nichž čerpá finance a tvrdí, že je její práce koordinována americkou diplomacií.

Ale to není vše. Úplně stejný faul dělá Kotrba i ve chvíli, kdy na jeho argumenty o vazbě HRW na americkou vládu podává protiargumenty Jan Rovenský. To Kotrba útočí pro změnu na Rovenského. Na jeho důkazy, že HRW systematicky kritizuje americkou administrativu a není s ní tudíž svázána, nereaguje důkazy o opaku, ale fakty o Rovenského profesní kariéře. Informace o pozadí pana Rovenského mohou být sice zajímavé, ale jeho argumentaci nemohou nijak oslabit. Kdo by mu nevěřil, může si ostatně jeho tvrzení na vlastní oči ověřit na webových stránkách HRW.

Závěrem bych chtěl jenom krátce upozornit na další notoricky známou věc. Používání emocionálně nabitých výrazů totiž debatu bezpochyby oživuje, ale zároveň přináší velká rizika. Například Kotrbovo označení HRW za "romanticky naivní vlivový konglomerát" je nekorektní. Argumentem se zde totiž nestává objektivní skutečnost, že HRW je organizace, která ctí určité myšlenky (ochranu lidských práv) a vykonává určitý vliv, ale konotační významy slov "romantický, naivní a konglomerát." Tato slova nejsou citově neutrální (jaké je v takovém typu debaty vhodné používat), ale vyvolávají určité, v této kombinaci celkově záporné, emoce. Problém je v tom, že ona konotační emocionální významová rovina v mysli člověka často nad tou denotační převáží. Tímto trikem se nám tak na základě slov "romanticky naivní vlivový konglomerát" stane z "organizace s ctící určité myšlenky a mající určitý vliv" něco ve smyslu "svým způsobem zlověstně nekontrolovatelná a nebezpečně velká skupina, která má moc, ale přitom je založená na nějakých podivně směšných ideálech". Lapidárně řečeno, v takové situaci neargumentuji důkazy, ale emocemi.

Sečteno podrženo, Štěpán Kotrba ve svých dvou reakcích nezpochybnil ani tvrzení o úloze Kuby v jednáních o Radě pro lidská práva OSN ani nestrannost HRW. Jen a pouze dvakrát nečestně atakoval soupeře. Nic víc.

Omlouvám se všem, které s touto zcela banální základní debatní školou, zbytečně zatěžuji. Věřím, že většina z vás prostě tyto zásady dávno zná a ctí. Doopravdy jsem si myslel, že už takové věci není třeba řešit.

A doufám, že v budoucnu už k tomu žádný důvod skutečně nebude.

PS: I když, co já mám vlastně, co poučovat Štěpána Kotrbu o umění argumentace? Vždyť jsem jen "jakýsi neznámý studentík žurnalistiky (oboru, který je absolutně k ničemu) a mezinárodních vztahů, jejichž smysluplnost je taky mizivá. O kvalitách Fakulty sociálních studií MU, kterou navštěvuji, lze úspěšně pochybovat. Šéf naší katedry mezinárodních vztahů evidentně inklinuje k USA, tento semestr jsem navštěvoval předmět o lidských právech, který vedl místopředseda české pobočky Amnesty International a pozor (!), v jedné ze svých seminárních prací jsem čerpal ze zprávy vydané HRW! :-)))

PS2: Proti Štěpánovi Kotrbovi nic nemám. Vážím si ho, mnohé jeho články považuji za zajímavé. Vím, že na tisíci jiných místech argumentuje korektně. Ve svém komentáři jsem reagoval pouze dva konkrétní výše uvedené příklady nekorektní argumentace (jakýmkoli útokem na jeho osobu bych ostatně ona základní debatní pravidla sám porušil).