19. 5. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 5. 2006

Moc médií a média moci

CESES (Centrum pro sociální a ekonomické strategie) a CEMES (Centrum pro mediální studia) -- pracoviště University Karlovy, uspořádaly veřejnou diskusi "o vlivu médií na rozhodovací procesy ve veřejné politice. O problematice "rozhodovacích procesů" (variet volby, kriteriích volby kriterií, cílů, informací, prostředků atd.atd.) nepadlo bohužel ani slovíčko, protože "rozhodování" není parketou panelářů, účastníků setkání.

Odbornice a odborníci na dané téma -- Lada Šušlíková (v příspěvku o Berlusconniho cestě k moci a jeho médiích moci), Jan Jirák (m.j. uspořádaným přehledným zamyšlení nad tématem), Karel Hvížďala (m.j. německá média a politika a politici, přednesené v přehledné logické "eseji"), Jaromír Talíř ("mediální" zákony a snahy jejich prosazování pojaté s nadhledem kultivovaného politika) -- pod moderací Barbory Kroužkové (bez "jinde" tak obvyklého prosazování komentářů k myšlenkám diskutujících a panelistů) -- uváděli fakta a komentáře.

Již název setkání byl zvolen s ohledem na vysokou kulturu nikoli jak "Teror médií" (dle knihy Ignacia Ramoneta, Mladá fronta, 2003), ale jako problém. "Problém" možno vymezit jako "negativní hodnocení" (tedy opět s úvahou na nějaké hodnoty, jejich uspořádání, preference atp.). Jsou "problémy" řešitelné? Ani během staletí (od vzniku prvních kouřových, světelných či zvukových signálů) až po dnešek a zítřek nejsou, neboť se mění pořadí hodnot, hodnocení, jednak tzv. vyřešený problém vybuzuje nový či nové problémy. Nekonečné je poznání, zvídavost a zvědavost, zájmy, potřeby, žvanění i povídání, snaha být slyšen a viděn, mít moc (být i nemocný mocí), slavný, "informovaný" a "informovat".

Již pojem "informace" (neodmyslitelný od pojmů sdělení, zpráva, entropie, redundance, šum, teorie informace a sdělování (kanálů a -- s odpuštěním -- mravních stok, "kanálů", kybernetiky, informatiky a informetiky atd.atd.), stejně jako pojmy "komunikace" (nejen jako silnic, vozovek), ale i jako proces sdělování (slovem, obrazem, písmenky, hlukem, mimikou atd.atd.) vzbuzují zájem vědců, lidí nauk a umění. A jako komunikace a aut (pořízených na leasing i s životem na leasing), jsou špatné, děravé, vyspravované, nedokončené, "štupované" atp., tak také "sdělování" má tytéž atributy. A provoz na komunikacích je víc nebo méně sledován, ignorován, je mnoho zraněných a mrtvých, tak i ve sdělování sdělení, zpráv, informací v podobě senzací, banalit, mouder a hloupostí - jako skutečností nebo komentářů (podle rozdílných kriterií "tvůrců" a příjemců sdělení) jsou "sledována", "hodnocena", "povzbuzována", podporována (placena, čestně vyzdvihována, či jinak kladně hodnocena) a naopak potírána, odsuzována (k mírným trestům, k "hrdelním" trestům -- tedy aspoň přiškrcením, poskytováním jen omezeného přísunu kyslíku či pomalu působících plynných jedů)). Vše (dnes jako v minulosti (dle pokynů náčelníků, šamanů, šarlatánů, vedoucích, vydavatelů, vedoucích a méně vedoucích redaktorů, vlastníků, akcionářů, skupinek, etnik aj.) se děje "ve prospěch" nebo pro "pozlobení" zvídaných či lhostejných konzumentů produkce všech médií. (Médium je "zprostředkující činitel, prostředí, půda pro kultivaci, prostředek pro uchování záznamu /"paměti"/, také tisk, rozhlas, televize /v souhrnu posledně tří jmenovaných jako "masová" (Nikoli ve smyslu "Osamělého davu" (Die einsame Masse") - Riesmannova ), připomínající tedy řeznictví, uzenářství/, veřejný sdělovací prostředek, prostředek pro kampaně, třeba i zákonů, výchovných procesů. V parapsychologii je médium "zprostředkující osoba při spiritických pokusech"). Členit lze média také na média pro odborníky (s velkou či malou specializací), laiky, pouhé sběrače senzací (co je vlastně senzace?), drbny, politiky, voliče, sběrače úředních vyhlášek atd.atd.

Tedy: je nekonečně a prakticky nespočetně mnoho skutečností v "objektivní realitě", nekonečně mnoho sdělení (zpráv, informací) a komentářů, konečně mnoho lidí a skupin, kteří na sdělování vydělávají i prodělávají, vznikají a zanikají, kteří to vše konzumují (s ohledem na kvalitu stravovacích ústrojů či dokonce bez ohledu na vlastní zdraví), kteří se radují či zlobí či je jim to zcela lhostejné!

A pak chtějte, aby během dvou hodin na setkání odborníků, specialistů i lidí vzdělaných, se téma "moc médií a média moci" třeba je "nakouslo"! René Descartes by nebyl spokojen s diskusí na tak veliké téma, protože věděl, že je-li problém velký, musí se rozdělit na kousky. Ale přesto, díky moc, že se diskuse konala po stručných úvodních slovech skromných, vědoucích panelistů.

Mnohé problémy o "tyranii médií" (resp. moci médií a médiích moci) uvádí zmíněná kniha I. Ramoneta. Některá témata byla zmíněna i na diskusi v rámci CESES a CEMES. Třeba "nezávislost" vlastníků médií, novinářů a vůbec těch, kteří média dělají. Existuje "nezávislost"? Nikoli.

Každý člověka je závislý na vlastním rozumu, znalostech (jak mnoho závisí na kvalitě vzdělání a výchovy! Chlubit se -- jak učinil jeden moderátor v jedné besedě -- že je absolventem školy, je přeci také "zavádějící"! Cožpak absolvování nějaké školy garantuje kvalitu myšlení, poznání, vědění, slušnosti, skromnosti či jiných -- třeba dnes ne právě "propagovaných" a "populárních" atributů čestného (velmi málo chápaný a proto již nepoužívaný pojem!) člověka? Neskromná osobní poznámka: na jednom zasedání jsem oslovil účastníky (a nebylo to jen tak ledajaké zasedání, ale tzv. vědecká konference!) "ctní pánové" -- vyvolalo to smích a podiv!), faktické odpovědnosti (kapitálu, rodině, někdy i "svědomí", pokud ho používá, atp.) nebo fiktivní odpovědnosti - vůči svým čtenářům, výdělkům, komentářům a interpretací "skutečností", cti lidí, atd. (Vymezením významu (dle "významového slovníku" toho kterého jazyka" a "smyslem", tj. uchopením "slova, pojmu, sdělení, zprávy, informace" jako odrazu poznání /teorie poznání také není jednoduchou záležitostí!!!/ z hledisek emocí, humoru, situace, účelu atd.atd.). Prof. Carnap dokonce poznamenal, že otázka "smyslu nemá smysl". Ptal se novinář či politik někdy po smyslu svého života a našel také nikoli jen banální odpovědi? Ale co je to "banální"? Hloupost není trestná, je jen trestuhodná -- ale je lidská! Takových "vulgárních" tvrzení lze vytvořit stovky!!! Ale má to význam a smysl?). "Fiktivně" odpovídá" jen dočasností své (negativní -- i toto hodnocení závisí na preferovaných hodnotách!) manipulace míněním druhých, dočasnou funkcí či dokonce popularitou -- ničím aspoň trochu trvalejším, co by překonalo "normální" lidskou slušnost, odpor k vulgaritě, neskromnosti, ješitnosti, rozumu, logice (nejen formální), atd..

Podobně se hazarduje s pojmy "objektivní zpravodajství", "pravda", "lež", "průměrný ukazatel" (bez zveřejnění odchylek od průměrů a dalších momentů), jakož i "novostí" (nějakého poznatku, informace) atp.. Také se "argumentuje" "etickým kodexem" místo toho, aby existoval "kodex etiky" (možná i obecně, nejen pro profese). Analogicky: mnozí se "ohánějí""lidskými právy", nemáme však normu o "lidské odpovědnosti"!

Vrcholem je moralizování: nad ignorováním "velkých témat", kritizuje se preferování obrázků o "dvojhlavém psíku"¨či "váze a délce" potomka nějaké ženy! Velká témata totiž vyžadují velké (tedy i statečné v jiném než obvyklém pojetí "statečnosti") novináře a myslitele-komentátory, velké autory a pak velké vydavatele. Velikost spočívá v popírání rozhodujícího vlivu kulturní většiny, v popírání slušnosti většiny, její mravní orientace, v odmítání podpory propagace zla (kolik čase se věnuje "zlu" a kolik "lidskému dobru"?) a v odmítání propagace ničemností; kolik se věnuje propagaci toho nejhoršího ze zahraničí a kolik toho nejlepšího (ale: co je vlastně nejlepší?). Kolik šklebů a podbízivosti musí divák a posluchač vydržet, než -- po reklamě -- se někdy objeví kulturní program? Kolik energie se věnuje atributu konfliktnosti (nemám na mysli povídání v rámci volebních klání!) a překonávání dogmat (ve všech oblastech přechodu od socialismu ke kapitalismu z tolika možných hledisek). (Ale pan profesor E. Goldstücker mi kdysi poučil, že i kritika moralizování je moralizování! Blížil se pravdě!). Je nesporné, a čtenářům se omlouvám, že tento odstavec je moralizováním, výkřikem do tmy, voláním po poušti, vzniklé už před desítkami let, výrazem přání, aby svět -- i ten náš mediální a politický -- byl lepší, slušnější, pestřejší, méně zbabělý a podbízivý menšině! Ale jako mladý člověk (narodil jsem se r. 1934) jsem přesvědčen, že sto let (S odvoláním na slavné Masarykovo "potřebujeme 50 let ....") po roce 1989, tedy roku 2089, se dožiji aspoň trošinku z toho množství utopií psaných o "věčných ideálech lidstva" (počínaje třeba Platónem -- ale bez otroků a konče např. knihou " Prosím stručně").

Diskuse na téma "Moc médií a média moci" mi utvrdila v tom, že nám mnohým, kteří nedbají na vlastní kariéru, slávu, popularitu, pocty a jiné dočasné hodnoty, ale pracují na kultivaci vzdělávání a výchovy, velmi záleží na dalšímu vývoji kulturnějších a tedy i morálních a estetických, ergo vpravdě lidských vztahů také mezi politiky a médií, na kvalitě médií a hlavně na vztahu lidí k sobě navzájem. Oni totiž média k tomu mohou přispět, i když někdy člověk i v těchto oblastech podlehne pochybnostem a velké skepsi a cynizmu, až "postmodernímu" /i když je to také pojem do pranice!/! Snad pomůže i vyšší (kvalitnější, s vědomím souvislostí naplněným, proti "fachidiotismu" orientovaným, atp. atd. vzdělání politiků, novinářů, vlastníků médií i kantorů? Prý budeme žít ve "vzdělanostní společnosti", jde o to žít i ve vzdělané společnosti! (Ovšem i mnoho vzdělaných lidí byly vrahy! Jde o to žít v moudré společnosti, vzdělané i mravné -- ale s jakým vzděláním a s jakou mravností!? To je však již téma jiné, i když spojené s politiky, mediátory a lidmi, kteří konzumují dnešní produkty médií!).

docent Ing. Max Fischel, CSc je členem Člen Českého komitétu pro vědecké řízení, Etického fóra ČR, Evropského kulturního klubu. Přednáší a publikuje o managementu

                 
Obsah vydání       19. 5. 2006
20. 5. 2006 Bude se ODS snažit vysvětlit zbabělost jako oprávněnou? Bohumil  Kartous
20. 5. 2006 Program ODS je mi nejbližší, ale...
21. 5. 2006 Bundestag schválil nejvyšší zvýšení daní v dějinách SRN Radek  Vogl
19. 5. 2006 Český rozhlas k případu Aleš Cibulka
19. 5. 2006 Slovíčkaření aneb vlk se nažral a koza zůstala celá Jiří  Jírovec
18. 5. 2006 Let 77 a Judicial Watch jako dezinformační past Michal  Brož
19. 5. 2006 Stěhování Svobodné Evropy si zaplatíme - peněz je přeci dost Jan  Žižka
19. 5. 2006 Nokturno Josef Václav Sládek
19. 5. 2006 Kuba v Radě OSN pro lidská práva nevyhrála - spíše prohrály Spojené státy
20. 5. 2006 Jak to, že Human Rights Watch systematicky kritizuje americkou vládu? Jan  Rovenský
19. 5. 2006 Štěpán Kotrba by se měl obtěžovat s důkazy Karel  Dolejší
18. 5. 2006 Kapitalismus a korupce jedno jsou? Petr  Hušek
19. 5. 2006 "Televize vytvářená na koleně je budoucností digitalizace..." Štěpán  Kotrba
19. 5. 2006 Digitální vysílání -- Velká Británie Jan  Čulík
21. 5. 2006 Příběh novin
19. 5. 2006 Moc médií a média moci Max  Fischel
19. 5. 2006 Odcizování přírodě -- důsledek či příčina krize člověka a společnosti Petr  Sak
19. 5. 2006 Oresteia III. - Laskavé Bohyně Lukáš  Nozar
19. 5. 2006 O stranách a směnkách Ladislav  Žák
19. 5. 2006 Jak je to přesně s dálnicí D 47 Jaroslav  Štemberk
19. 5. 2006 Zákaz potravin z GMO v moskevských školách Miroslav  Šuta
19. 5. 2006 Sen o dlouhověkosti: prodloužení života nenahradí jeho kvalitu Jan  Paul
19. 5. 2006 Zelený terč něco vydrží Milan  Daniel
19. 5. 2006 Méně státu = více korupce? Vladislav  Černík
19. 5. 2006 Socani "jsou zloději" Ctirad  Oráč
19. 5. 2006 Osvaldová: "Cibulka neporušil pravidla novinářské etiky"
19. 5. 2006 Boj za svobodu slova, anebo projev myšlenkové ochablosti? Jan  Čulík
19. 5. 2006 B+B+B: Bérová, Boura a bulvár - 7,5 milionů dotace Štěpán  Kotrba
18. 5. 2006 Klíč k určování Nováků, aneb nevím, že nevím, a nevím o tom Ondřej  Hausenblas
18. 5. 2006 Pendolino je fajn, ale bylo ho opravdu třeba? Michal  Polák
18. 5. 2006 Jak věcně lhát Bohumil  Kartous
18. 5. 2006 Stejně jiný náhled na věc Kamil  Abbid
18. 5. 2006 Jak být šťastným František  Augusta
18. 5. 2006 Voličovy nálady, voličovy preference a voličova volba Štěpán  Kotrba
17. 5. 2006 Political thuggery and strong women Jan  Čulík
18. 5. 2006 Triumvirát zločinu, praní špinavých peněz a pokřivené spravedlnosti Josef  Vít
16. 5. 2006 Salon kritického myšlení, Litoměřice
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 5. 2006 Hospodaření OSBL za duben 2006

České volby v roce 2006 a povolební pat RSS 2.0      Historie >
20. 5. 2006 Bude se ODS snažit vysvětlit zbabělost jako oprávněnou? Bohumil  Kartous
19. 5. 2006 Moc médií a média moci Max  Fischel
18. 5. 2006 Voličovy nálady, voličovy preference a voličova volba Štěpán  Kotrba
17. 5. 2006 Zelení: Kam jsi to vlezl? Ven ! Štěpán  Kotrba
17. 5. 2006 Jak vyhrát volby Oskar  Krejčí
17. 5. 2006 Hledání vlastních zájmů Oskar  Krejčí
16. 5. 2006 Zahraničně-politická témata v českých volbách 2006 Jiří  Pehe
16. 5. 2006 Racionální volič a labilní respondent Jan  Punčochář
15. 5. 2006 Volební kampaň má dva autory: politické strany a média   
9. 5. 2006 Zrušení komunistů nemusí přinést kýžený výsledek Vít  Horák
5. 5. 2006 Předvolební násilí Oskar  Krejčí
30. 4. 2006 Odpovědnost za verbální šíření nenávisti Štěpán  Kotrba
30. 4. 2006 Stranické preference, volbní prognózy - jaký je v tom rozdíl? Štěpán  Kotrba
29. 4. 2006 Pražští mediální propagandisté mají strach Jan  Čulík
26. 4. 2006 Zelené naděje, růžové sny Jiří  Kouda