Petra Edelmannová, představitelka Národní strany, na internetu napsala:

"Jde o to, zda je trestným činem nakládačka, kterou antikomunisté uštědřili Dolejšímu, či zda to není jen vrácená ozvěna jeho politiky, zda to jen nesklízí onu nenávist, kterou zasel. V kontextu statisíců vražd politických odpůrců rudého režimu, které mají na svědomí Dolejšího straničtí parťáci, v kontextu utýraných nevinných, v kontextu žen a dětí, které si vzaly život protože jim po 'upřímnosti a přímočarosti' soudruhů nic jiného nezbylo, mi vlna lítosti nad Dolejšího modřinami připadá jako sprosťárna největšího kalibru."

Ekonomka Edelmannová se ve své reakci dopustila celé řady logických zkratů. Nepodařilo se jí citovat správně ani samotné jméno poslance Dolejše -- nejmenuje se Dolejší, ale Dolejš. Princip kolektivní viny, podle kterého Dolejše Edelmannová obviňuje, je obscénní. Těžko může někdo vinit tohoto umírněného demokratického politika ze stalinských zločinů z padesátých let -- ani nebyl na světě! a ještě horší je, když schvaluje, že ho někdo "za to" zmlátil.

Děsí mě však, že reakce mnohých komentátorů z českého tisku nejsou zrovna o mnoho racionálnější než extremistické emoce Petry Edelmannové.

"Znamená útok na poslance Dolejše opravdu automaticky útok na demokracii? ptá se Adam Drda v Hospodářských novinách a pokračuje: Proč se s touto deklarací tak strašně spěchá? Cožpak je každý, kdo někoho ztluče, fašista? Být členem a čelným představitelem KSČM není normální, není to totéž, co být řádným demokratickým politikem. Znamená to hlásit se ke zločinné ideologii a zločinné praxi. Jistěže není ospravedlnitelné tlouct proto, že je [Dolejší] komunista, ale zároveň by se takový člověk měl smířit s tím, že jeho politická příslušnost a jeho názory budou jiné lidi popuzovat," míní Adam Drda.

Pane Drdo, demokracie je pluralita. Lidé mívají v demokracii různé názory a je v ní dost běžné, že opačné politické názory držitele jiných názorů v demokracii popuzují. Vylučovat z politiky stranu, jako je KSČM, která se už sedmnáct let zcela regulérně účastní demokratického procesu, je totalitní princip. Argumentovat, že dnešní čeští komunisté jsou nějak "jiní", "nedemokratičtí", a měli by být zakázáni, je totalitní hysterie. Vždyť to není pravda. Nehájím hloupou a zastaralou ideologii KSČM. Komunisté mají však v české společnosti právo ji předložit občanům jako každý jiný. Šíření představ, že dnešní příslušníci KSČM jsou "zločinci", je hrubou, účelovou, emocionální politickou manipulací, jíž by se seriozní novinář neměl dopouštět.

"Přepadat a bít lidi je trestný čin, ať už jsou ti přepadení jakéhokoliv přesvědčení. Tím se lišíme od komunistů," píše Karel Steigerwald v Mladé frontě Dnes. Oni příslušníci KSČM někoho bijí, pane Steigerwalde?

V Neviditelném psu se Ondřej Neff totalitně zase zasazuje za "zákaz komunistických symbolů" (muslimové se právem posmívají v souvislosti s nedávnou aférou s karikaturami proroka Mohameda tvrzení Evropanů, že prý je v Evropě svoboda projevu!) a i když přiznává, že tričko s nápisem "Zabij komunistu, posíliš mír" je, jak uvádí, "blbé", ještě blbější by podle něho bylo taková trička zakazovat.

Panebože, bylo by žádoucí, kdyby komentátoři, než něco napíší, se o věci profesionálně informovali a nepsali jen tak, co je napadne ("Názory, ty mi jdou," napsal jeden český komentátor -- jenže zapomněl, že názory by měly být založeny na faktech!) Zatímco v demokracii je přirozeně přípustné vyjadřovat politický názor, výroky, které jsou přímou výzvou k násilí, jsou i v demokraciích trestné. Heslo: "Zab komunistu, posílíš mír!" mezi výroky, vyvolávající nenávist vůči skupině obyvatelstva, bezesporu patří. Nemohl by se Ondřej Neff v těchto věcech třeba zeptat právníka, než začne psát své komentáře národu?

Násilný útok na poslance Jiřího Dolejše, pokud pocházel od antikomunistů, byl bezpochyby neobratný. Posílil totiž předvolební postavení KSČM. Udělal totiž z Dolejše hrdinu a nevinnou, neférově napadenou oběť a ukázal, kam až může vést uměle vyvolávaná hysterie proti jedné politické straně. Měli toto násilníci skutečně v úmyslu? Není divu, že stoupenci levice jeho zmlácení nyní využívají ke svým politickým cílům.

Je to paradox, ale fyzický útok na poslance Dolejše oslabil argumenty extremnější pravice -- k níž se -- viz výše uvedené citace -- kupodivu zjevně čítají i mnozí komentátoři některých hlavních českých médií. Vždycky mě překvapí, když si otevřu české noviny, jak vulgární, primitivní a emocionální je úroveň toho, co považují za politický diskurs.

Celkově to dokazuje jen jediné -- jak obtížně se -- už skoro dvacet let po pádu totalitního režimu -- česká společnost vyrovnává s jeho dědictvím. Už se jaksi pozapomnělo, že mnozí dnešní antikomunističtí komentátoři měli za totalitního režimu s komunistickým systémem velmi pohodlné srozumění. Výkřiky, požadující -- téměř po dvaceti letech -- vyloučení jedné politické strany, která se dlouhá léta regulérně podílí na českém demokratickém procesu, jsou nesmyslné a politicky účelové. Svědčí jen o jediném -- že se jejich šiřitelé nevyrovnali s komunismem v sobě.