Šáh tomu snad i sám věřil, že jej národ bude milovat za to, že  nechal tehdy každý den letecky vozit do teheránských obchodů čerstvé pstruhy z Francie a dotoval jejich ceny tak, aby si je mohl koupit každý. Peněz z íránské ropy a plynu na to měl dost a dost.

Ale světe div se, íránští muslimové jeho dobrotu "nepochopili" a nadále zůstávali u svého skopového s rýží a placky chleba. A protože je vyháněl i z jejich  mešit a nechával některé z nich mučit a zabíjet svou všemocnou tajnou policií Savak, jednoho dne i jinak velmi umírněným šíitským muslimům došla trpělivost.

Islám se těžko dá pochopit evropskýma očima.

Ani po dlouhodobějším pobytu v době nazrávajících příprav na svržení Šáha, během íránské islámské revoluce v únoru 1979 i v následných euforických dnech pod taktovkou Ajatoláha Chomejního to nebylo jednoduché. Z očí lidí totiž vyzařovalo něco velmi mystického. Pro šíitského muslima je totiž nejvyšší hodnotou obětovat svůj život ve jménu Aláha a stát se tak nesmrtelným mučedníkem. Neznám Evropana, natož Američana, který by byl schopen toto pochopit.

Pod tímto zorným úhlem je třeba se dívat i na narůstající vyostřování vztahů Íránu s USA kvůli obohacování uranu a jadernému programu. Tyto dvě země se po pádu Šáha nikdy neměly v lásce. Po vítězné íránské islámské revoluci dokonce strážci revoluce -- mudžahedínové obsadili na jaře 1979 ambasádu USA v Teheránu a její pracovníky i americkou námořní pěchotu, která ji měla chránit, zadržovali několik měsíců jako svá rukojmí. Jeden z tehdejších mudžahedínů je na fotografii z té doby na americké ambasádě velmi podobný současnému íránskému prezidentovi.

Tehdejšímu československému velvyslanci v Íránu JUDr. V. Poláčkovi bylo jako doyenovi teheránského diplomatického sboru umožněno se setkat s chargé d'affaires USA J. Laintgenem. Setkání mělo velmi emociální náboj a na tváři svými vězniteli pokořeného Laintgena se dokonce objevily i slzy.

V porevoluční euforii Ajatoláhové národu vštěpili ještě silněji než dříve do hlavy myšlenku, že všechno co přichází ze Západu, je islámu škodlivé. Proto mimo jiné i výstavba jaderného reaktoru, který od poloviny sedmdesátých let budovala v jihoíránském Busheru tehdejší Německá spolková republika., byla zastavena a již hotové díly Němci zakonzervovali do tekutého dusíku. Íránci, v té době opilí úspěchem své revoluce nechápali, proč a k čemu se mají rozestavěné díly jaderné elektrárny konzervovat. Skoro prorocky znějí tehdejší slova německých techniků, kteří jim říkali "jednou se vám to bude hodit".

Co bude dál? Začnou USA bombardovat íránská jaderná zařízení, kde se má obohacovat uran? Kde berou USA jistotu, že obohacovaný uran Íránci chtějí využít na vývoj a výrobu jaderné zbraně? Na tyto otázky je těžké odpovědět. Jisté ale je, že nebojácný národ se dobrovolně nepodvolí, což v minulosti již mnohokrát dokázal. Co bude dál, ví jen Alláh!